Comparer
Eclesiastes 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Eclesiastes
Chapitre 9
1
Pois apliquei o meu coração a tudo isso, para investigar tudo isso: que os justos, os sábios e as suas obras estão nas mãos de Deus; se é amor ou ódio, o homem não sabe; tudo está diante deles.
2
Todas as coisas acontecem igualmente a todos. Há um mesmo destino para o justo e para o ímpio; para o bom, para o puro e para o impuro, para o que oferece sacrifícios e para o que não oferece. Como é o bom, assim é o pecador; aquele que faz um juramento é como aquele que teme fazer um juramento.
3
Este é um mal em tudo o que se faz debaixo do sol: que há um mesmo destino para todos. Sim, também o coração dos filhos dos homens está cheio de maldade, e a loucura está em seu coração enquanto vivem, e depois disso eles vão para os mortos.
4
Pois para aquele que está unido a todos os vivos há esperança; porque um cão vivo é melhor do que um leão morto.
5
Pois os vivos sabem que morrerão, mas os mortos não sabem de nada, nem têm mais nenhuma recompensa; pois a memória deles foi esquecida.
6
Também o seu amor, o seu ódio e a sua inveja já pereceram há muito tempo; nem têm eles mais porção alguma, para sempre, em tudo o que se faz debaixo do sol.
7
Siga o seu caminho — coma o seu pão com alegria, e beba o seu vinho com um coração alegre; pois Deus já aceitou as suas obras.
8
Que as suas vestes sejam sempre brancas, e não deixe faltar óleo sobre a sua cabeça.
9
Viva alegremente com a esposa que você ama todos os dias da sua vida de vaidade, os quais ele lhe deu debaixo do sol, todos os seus dias de vaidade; pois essa é a sua porção na vida, e no seu trabalho com o qual você labuta debaixo do sol.
10
Tudo o que a sua mão encontrar para fazer, faça-o com todas as suas forças; pois não há obra, nem plano, nem conhecimento, nem sabedoria, no Seol, para onde você vai.
11
Voltei-me e vi debaixo do sol que a corrida não é dos velozes, nem a batalha dos fortes, nem o pão dos sábios, nem as riquezas dos homens de entendimento, nem o favor dos homens habilidosos; mas o tempo e o acaso acontecem a todos eles.
12
Pois o homem também não conhece o seu tempo. Como os peixes que são apanhados em uma rede maligna, e como os pássaros que são pegos na armadilha, assim também os filhos dos homens são enlaçados em um tempo mau, quando este cai de repente sobre eles.
13
Também vi a sabedoria debaixo do sol desta maneira, e ela me pareceu grande.
14
Havia uma pequena cidade, com poucos homens dentro dela; e um grande rei veio contra ela, a cercou e construiu grandes baluartes contra ela.
15
Ora, encontrou-se nela um homem pobre e sábio, e ele, pela sua sabedoria, livrou a cidade; contudo, ninguém se lembrou daquele mesmo homem pobre.
16
Então eu disse: “A sabedoria é melhor do que a força.” No entanto, a sabedoria do homem pobre é desprezada, e as suas palavras não são ouvidas.
17
As palavras dos sábios ouvidas em silêncio são melhores do que o grito daquele que governa entre os tolos.
18
A sabedoria é melhor do que as armas de guerra; mas um só pecador destrói muito do que é bom.
Kazatel
Chapitre 9
1
Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém, abych vysvětlil všecko to, že spravedliví a moudří, i skutkové jejich jsou v rukou Božích. Jakož milosti, tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí, kteréž jsou před oblíčejem jeho.
2
Všecko se děje jednostejně při všech; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného, dobrého a čistého jako nečistého, obětujícího jako toho, kterýž neobětuje, tak dobrého jako hříšníka, přisahajícího jako toho, kterýž se přísahy bojí.
3
A toť jest přebídná věc mezi vším tím, což se děje pod sluncem, že případnost jednostejná jest všechněch, ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého, a že bláznovství přídrží se srdce jejich, pokudž živi jsou, potom pak umírají,
4
Ačkoli ten, kterýž tovaryší se všechněmi živými, má naději, an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému.
5
Nebo živí vědí, že umříti mají, mrtví pak nevědí nic, aniž více mají odplaty, proto že v zapomenutí přišla památka jejich.
6
Anobrž i milování jejich, i nenávist jejich, i závist jejich zahynula, a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.
7
Nuže tedy jez s radostí chléb svůj, a pí s veselou myslí víno své, nebo již oblibuje Bůh skutky tvé.
8
Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.
9
Živ buď s manželkou, kterouž jsi zamiloval, po všecky dny života marnosti své, kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé, kterouž vedeš pod sluncem.
10
Všecko, což by před se vzala ruka tvá k činění, podlé možnosti své konej; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě, do něhož se béřeš.
11
A obrátiv se, spatřil jsem pod sluncem, že nezáleží běh na rychlých, ani boj na udatných, nýbrž ani živnost na moudrých, ani bohatství na opatrných, ani přízeň na umělých, ale podlé času a příhody přihází se všechněm.
12
Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby, kteréž loveny bývají sítí škodlivou, a jako ptáci polapeni bývají osídlem; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý, když na ně připadá v náhle.
13
Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem, kteráž za velikou byla u mne:
14
Bylo město malé, a v něm lidí málo, k němuž přitáhl král mocný, a obehnav je, zdělal proti němu náspy veliké.
15
I nalezen jest v něm muž chudý moudrý, kterýž vysvobodil to město moudrostí svou, ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého.
16
Protož řekl jsem já: Lepší jest moudrost než síla, ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání, a slov jeho neposlouchali.
17
Slov moudrých pokojně poslouchati sluší, raději než křiku panujícího mezi blázny.
18
Lepší jest moudrost než nástrojové váleční, ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého.