Comparer

Êxodo 12

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Êxodo

Chapitre 12
1 O SENHOR falou a Moisés e a Arão na terra do Egito, dizendo:
2 “Este mês será para vocês o principal dos meses. Será o primeiro mês do ano para vocês.
3 Falem a toda a congregação de Israel, dizendo: ‘No décimo dia deste mês, cada homem deverá separar um cordeiro, segundo as casas de seus pais, um cordeiro para cada família;
4 e se a família for pequena demais para um cordeiro, então ele e o seu vizinho mais próximo da sua casa deverão pegar um, de acordo com o número de pessoas. Vocês calcularão a quantidade do cordeiro de acordo com o que cada um puder comer.
5 O cordeiro de vocês deverá ser sem defeito, macho de um ano. Vocês poderão tirá-lo das ovelhas ou das cabras.
6 Vocês o guardarão até o décimo quarto dia do mesmo mês; e toda a assembleia da congregação de Israel o matará ao entardecer.
7 Pegarão um pouco do sangue e o passarão nas duas umbreiras e na verga da porta, nas casas em que o comerem.
8 Comerão a carne naquela noite, assada no fogo, com pães sem fermento. Eles a comerão com ervas amargas.
9 Não o comam cru, nem cozido em água, mas assado no fogo; com a cabeça, as pernas e as vísceras.
10 Vocês não deixarão sobrar nada dele até pela manhã; mas o que sobrar até pela manhã, vocês queimarão no fogo.
11 É assim que vocês o comerão: com o cinto na cintura, as sandálias nos pés e o cajado na mão; e o comerão às pressas: é a Páscoa do SENHOR.
12 Pois eu passarei pela terra do Egito naquela noite, e ferirei todos os primogênitos na terra do Egito, tanto homens quanto animais. Executarei juízos contra todos os deuses do Egito. Eu sou o SENHOR.
13 O sangue será para vocês um sinal nas casas onde estiverem. Quando eu vir o sangue, passarei por cima de vocês, e não haverá praga destruidora sobre vocês quando eu ferir a terra do Egito.
14 Este dia será um memorial para vocês. Vocês o celebrarão como uma festa ao SENHOR. Vocês o celebrarão como uma festa por todas as suas gerações, por estatuto perpétuo.
15 “‘Durante sete dias vocês comerão pães sem fermento; logo no primeiro dia tirarão o fermento das suas casas, pois quem comer pão fermentado, do primeiro até o sétimo dia, essa pessoa será eliminada de Israel.
16 No primeiro dia haverá para vocês uma santa convocação, e no sétimo dia uma santa convocação; nenhum tipo de trabalho será feito neles, exceto o preparo do que cada pessoa deve comer; somente isso poderá ser feito por vocês.
17 Vocês guardarão a Festa dos Pães Asmos; pois neste mesmo dia eu tirei os exércitos de vocês da terra do Egito. Portanto, vocês guardarão este dia por todas as suas gerações, por estatuto perpétuo.
18 No primeiro mês, no décimo quarto dia do mês, ao entardecer, vocês comerão pães sem fermento, até o vigésimo primeiro dia do mês, ao entardecer.
19 Durante sete dias não se encontrará fermento nas suas casas, pois quem comer o que é fermentado, essa pessoa será eliminada da congregação de Israel, seja estrangeiro ou natural da terra.
20 Vocês não comerão nada fermentado. Em todas as suas habitações vocês comerão pães sem fermento.’”
21 Então Moisés chamou todos os líderes de Israel e lhes disse: “Vão e escolham cordeiros de acordo com as suas famílias, e sacrifiquem a Páscoa.
22 Vocês pegarão um feixe de hissopo, o mergulharão no sangue que está na bacia, e passarão na verga da porta e nas duas umbreiras o sangue que está na bacia. Nenhum de vocês sairá da porta da sua casa até pela manhã.
23 Pois o SENHOR passará para ferir os egípcios; e quando ele vir o sangue na verga da porta e nas duas umbreiras, o SENHOR passará por cima da porta, e não permitirá que o destruidor entre nas casas de vocês para feri-los.
24 Vocês guardarão isso como um estatuto para vocês e para os seus filhos, para sempre.
25 Acontecerá que, quando entrarem na terra que o SENHOR lhes dará, como ele prometeu, vocês manterão este culto.
26 E acontecerá que, quando os seus filhos lhes perguntarem: ‘O que significa este culto para vocês?’
27 vocês dirão: ‘É o sacrifício da Páscoa do SENHOR, que passou por cima das casas dos filhos de Israel no Egito, quando feriu os egípcios e poupou as nossas casas.’” O povo inclinou a cabeça e adorou.
28 Os filhos de Israel foram e fizeram assim; como o SENHOR havia ordenado a Moisés e a Arão, assim eles fizeram.
29 À meia-noite, o SENHOR feriu todos os primogênitos na terra do Egito, desde o primogênito do faraó, que se assentava no seu trono, até o primogênito do cativo que estava no calabouço, e todos os primogênitos dos animais.
30 O faraó levantou-se de noite, ele, todos os seus servos e todos os egípcios; e houve um grande clamor no Egito, pois não havia uma casa onde não houvesse um morto.
31 Ele chamou Moisés e Arão de noite, e disse: “Levantem-se, saiam do meio do meu povo, tanto vocês quanto os filhos de Israel; e vão, sirvam ao SENHOR, como vocês disseram!
32 Levem também os seus rebanhos e o seu gado, como vocês disseram, e vão embora; e abençoem a mim também!”
33 Os egípcios pressionavam o povo, para expulsá-los da terra às pressas, pois diziam: “Todos nós morreremos.”
34 O povo levou a sua massa antes que fosse fermentada, com as suas amassadeiras amarradas em suas roupas sobre os ombros.
35 Os filhos de Israel fizeram conforme a palavra de Moisés; e pediram aos egípcios objetos de prata, objetos de ouro e roupas.
36 O SENHOR deu ao povo favor aos olhos dos egípcios, de modo que lhes deram o que pediram. Assim, eles despojaram os egípcios.
37 Os filhos de Israel viajaram de Ramessés a Sucote, cerca de seiscentos mil homens a pé, além das crianças.
38 Uma multidão mista também subiu com eles, com ovelhas, bois e muitíssimos animais.
39 Eles assaram bolos sem fermento da massa que trouxeram do Egito; pois não estava fermentada, porque foram expulsos do Egito e não puderam esperar, nem haviam preparado provisões para si mesmos.
40 Ora, o tempo que os filhos de Israel viveram no Egito foi de quatrocentos e trinta anos.
41 Ao final dos quatrocentos e trinta anos, naquele mesmo dia, todos os exércitos do SENHOR saíram da terra do Egito.
42 É uma noite que deve ser muito observada ao SENHOR por tê-los tirado da terra do Egito. Esta é aquela noite do SENHOR, que deve ser muito observada por todos os filhos de Israel por todas as suas gerações.
43 O SENHOR disse a Moisés e a Arão: “Este é o estatuto da Páscoa. Nenhum estrangeiro comerá dela,
44 mas todo servo comprado por dinheiro, depois que você o circuncidar, então poderá comer dela.
45 O forasteiro e o servo contratado não comerão dela.
46 Deverá ser comida em uma só casa. Vocês não levarão nada da carne para fora da casa. Não quebrem nenhum dos seus ossos.
47 Toda a congregação de Israel a celebrará.
48 Quando um estrangeiro viver como forasteiro entre vocês, e quiser celebrar a Páscoa ao SENHOR, que todos os seus do sexo masculino sejam circuncidados, e então ele poderá se aproximar e celebrá-la. Ele será como o natural da terra; mas nenhuma pessoa incircuncisa comerá dela.
49 Haverá uma mesma lei para o natural da terra e para o estrangeiro que vive como forasteiro entre vocês.”
50 Todos os filhos de Israel fizeram assim. Como o SENHOR ordenou a Moisés e a Arão, assim eles fizeram.
51 Naquele mesmo dia, o SENHOR tirou os filhos de Israel da terra do Egito, segundo os seus exércitos.

2 Mojžíšova

Chapitre 12
1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské, řka:
2 Tento měsíc počátek měsíců vám bude; první vám bude mezi měsíci ročními.
3 Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému, řkouce: Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech, beránka na každý dům.
4 Byl-li by pak dům tak malý, že by s beránka býti nemohl, přivezme souseda svého, kterýž jest blízký domu jeho, podlé počtu duší; jeden každý počte tolik osob, kolikž by jich snísti mohlo beránka.
5 Beránka bez vady, samce ročního míti budete, kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete.
6 A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou.
7 A vezmouce krve, pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů, v nichž jej jísti budou.
8 I budou jísti noci té maso pečené ohněm, s chleby přesnými; s bylinami hořkými jísti jej budou.
9 Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného, ale pečené ohněm, s hlavou jeho i s nohami a droby.
10 Nezanecháte z něho ničehož do jitra; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra, ohněm spálíte.
11 Takto jej pak jísti budete: Bedra svá přepásaná míti budete, obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své, a jísti budete s chvátáním; nebo Jití jest Hospodinovo.
12 V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské, a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské, od člověka až do hovada, a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud: Já Hospodin.
13 Krev pak ta na domích, v nichž budete, budeť vám na znamení; a když uzřím krev, pominu vás, a nebude mezi vámi rána zahubující, když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské.
14 A budeť vám den ten na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete.
15 Za sedm dní přesné chleby jísti budete, a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne, vyhlazena bude duše ta z Izraele.
16 A v den první budeť shromáždění svaté; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete. Žádného díla nebude děláno v nich; toliko čehož se užívá k jídlu od každého, to samo připraveno bude od vás.
17 A ostříhati budete přesnic, nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným.
18 Prvního měsíce, čtrnáctého dne téhož měsíce, u večer jísti budete chleby přesné, až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou.
19 Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného, vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského, tak příchozí jako zrozený v zemi.
20 Nic kvašeného jísti nebudete, ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné.
21 Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské, a řekl jim: Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých, a zabíte Fáze.
22 Vezmete také svazček yzopu, a omočíte v krvi, kteráž bude v medenici, a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví, kteráž bude v nádobě; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra.
23 Neboť půjde Hospodin, aby bil Egypt, a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích, přeskočí Hospodin ty dvéře, aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení.
24 Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky.
25 A když vejdete do země, kterouž dá Hospodin vám, jakž zaslíbil, zachovávati budete službu tuto.
26 Když by pak řekli vám synové vaši: Jaká jest to služba vaše?
27 Tedy díte: Obět Fáze toto jest Hospodinu, kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě, když bil Egypt, domy pak naše vysvobodil. A lid sklonivše hlavy, poklonu učinili.
28 A rozšedše se synové Izraelští, učinili, jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi; tak a nejinak učinili.
29 Stalo se pak o půlnoci, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného Faraonova, kterýž seděti měl na stolici jeho, až do prvorozeného vězně, kterýž byl v žaláři, i všecko prvorozené hovad.
30 Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.
31 A povolav Mojžíše a Arona v noci, řekl: Vstaňte, vyjděte z prostředku lidu mého, i vy i synové Izraelští, a odejdouce, služte Hospodinu, jakž jste mluvili.
32 Ovce také vaše i voly vaše vezměte, jakž jste žádali, a jděte; a dejte mi také požehnání.
33 I nutkali Egyptští lid, aby co nejrychleji vyšli z země; nebo pravili: Všickni již teď zemřeme.
34 Protož vzal lid těsto své, prvé než zkysalo, obaliv je v šaty své, na ramena svá.
35 Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých, i šatů.
36 A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských, tak že půjčovali jim. I obloupili Egyptské.
37 Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot, okolo šestkrát sto tisíc pěších, mužů toliko kromě dětí.
38 Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi, ovec také a volů, dobytka velmi mnoho.
39 I napekli z těsta, kteréž vynesli z Egypta, koláčů nekvašených; nebo ještě bylo nezkynulo, proto že vypuzeni byli z Egypta, a nemohli prodlévati, a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě.
40 Èas pak bydlení synů Izraelských, kteříž byli v Egyptě, byl čtyři sta a třidceti let.
41 A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let, právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské.
42 Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu, v níž vyvedl je z země Egyptské; tať tedy noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich.
43 I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi: Tentoť bude řád při slavnosti Fáze: Žádný cizozemec nebude jísti z něho.
44 Každý pak služebník váš za stříbro koupený, když by obřezán byl, teprv jísti bude z něho.
45 Příchozí a nájemník nebude jísti z něho.
46 V témž domě jísti jej budeš, nevyneseš z domu ven masa jeho; a kostí v něm nezlámete.
47 Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní.
48 Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu, a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu, prvé obřezán bude každý pohlaví mužského; a tehdy přistoupí k slavení jeho, a bude jako tu v zemi zrozený; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho.
49 Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu, kterýž jest pohostinu u prostřed vás.
50 Tedy učinili všickni synové Izraelští, jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi; tak učinili.
51 A tak stalo se právě toho dne, že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich.

Choisir un livre