Comparer
Êxodo 32
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Êxodo
Chapitre 32
1
Quando o povo viu que Moisés demorava a descer do monte, o povo se reuniu ao redor de Arão e lhe disse: “Venha, faça para nós deuses que vão adiante de nós; pois, quanto a este Moisés, o homem que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que aconteceu com ele.”
2
Arão lhes disse: “Tirem os brincos de ouro que estão nas orelhas de suas mulheres, de seus filhos e de suas filhas, e tragam-nos para mim.”
3
Todo o povo tirou os brincos de ouro que estavam em suas orelhas e os trouxe a Arão.
4
Ele recebeu o que lhe entregaram, moldou-o com um buril e fez um bezerro fundido. Então eles disseram: “Estes são os seus deuses, ó Israel, que tiraram você da terra do Egito.”
5
Quando Arão viu isso, construiu um altar diante dele; e Arão fez uma proclamação e disse: “Amanhã haverá uma festa ao SENHOR.”
6
Eles se levantaram cedo no dia seguinte, ofereceram holocaustos e trouxeram ofertas pacíficas; e o povo sentou-se para comer e beber, e levantou-se para se divertir.
7
O SENHOR falou a Moisés: “Vá, desça; pois o seu povo, que você tirou da terra do Egito, se corrompeu!
8
Eles se desviaram rapidamente do caminho que eu lhes ordenei. Fizeram para si um bezerro fundido, o adoraram, sacrificaram a ele e disseram: 'Estes são os seus deuses, ó Israel, que tiraram você da terra do Egito'.”
9
O SENHOR disse a Moisés: “Tenho visto este povo, e eis que é um povo de dura cerviz.
10
Agora, portanto, deixe-me em paz, para que a minha ira se acenda contra eles, e para que eu os consuma; e farei de você uma grande nação.”
11
Moisés suplicou ao SENHOR, seu Deus, e disse: “SENHOR, por que a tua ira se acende contra o teu povo, que tiraste da terra do Egito com grande poder e com mão forte?
12
Por que os egípcios deveriam falar, dizendo: 'Ele os tirou para o mal, para matá-los nas montanhas e para consumi-los da face da terra'? Volta-te da tua ira ardente e desiste deste mal contra o teu povo.
13
Lembra-te de Abraão, Isaque e Israel, teus servos, a quem juraste por ti mesmo, e lhes disseste: 'Multiplicarei a sua descendência como as estrelas do céu, e toda esta terra de que falei darei à sua descendência, e eles a herdarão para sempre'.”
14
Então o SENHOR desistiu do mal que disse que faria ao seu povo.
15
Moisés virou-se e desceu do monte, com as duas tábuas da aliança em sua mão; tábuas que estavam escritas de ambos os lados. Estavam escritas de um lado e do outro.
16
As tábuas eram obra de Deus, e a escrita era a escrita de Deus, gravada nas tábuas.
17
Quando Josué ouviu o barulho do povo gritando, disse a Moisés: “Há barulho de guerra no acampamento.”
18
Ele respondeu: “Não é a voz dos que gritam por vitória. Não é a voz dos que clamam por serem derrotados; mas é o barulho de pessoas cantando que eu ouço.”
19
Assim que ele se aproximou do acampamento, viu o bezerro e as danças. Então a ira de Moisés se acendeu, e ele jogou as tábuas das suas mãos, quebrando-as ao pé do monte.
20
Ele pegou o bezerro que haviam feito e o queimou no fogo, moeu-o até virar pó, espalhou-o sobre a água e fez os filhos de Israel beberem dela.
21
Moisés disse a Arão: “O que este povo fez a você, para que trouxesse sobre eles um pecado tão grande?”
22
Arão respondeu: “Não deixe que a ira do meu senhor se acenda. Você conhece o povo, e sabe que eles são propensos ao mal.
23
Pois eles me disseram: 'Faça para nós deuses que vão adiante de nós. Quanto a este Moisés, o homem que nos tirou da terra do Egito, não sabemos o que aconteceu com ele.'
24
Eu lhes disse: 'Quem tiver algum ouro, que o tire.' Então eles me deram; e eu o joguei no fogo, e saiu este bezerro.”
25
Quando Moisés viu que o povo estava fora de controle (pois Arão os havia deixado perder o controle, tornando-os motivo de zombaria entre os seus inimigos),
26
então Moisés ficou em pé à porta do acampamento e disse: “Quem é do lado do SENHOR, venha a mim!” Todos os filhos de Levi se reuniram ao redor dele.
27
Ele lhes disse: “Assim diz o SENHOR, o Deus de Israel: 'Cada um coloque a sua espada na coxa, e vá de porta em porta por todo o acampamento, e cada um mate o seu irmão, e cada um o seu companheiro, e cada um o seu vizinho'.”
28
Os filhos de Levi fizeram conforme a palavra de Moisés. Cerca de três mil homens do povo caíram naquele dia.
29
Moisés disse: “Consagrem-se hoje ao SENHOR, pois cada um foi contra o seu filho e contra o seu irmão, para que ele lhes conceda uma bênção hoje.”
30
No dia seguinte, Moisés disse ao povo: “Vocês cometeram um grande pecado. Agora subirei ao SENHOR. Talvez eu possa fazer expiação pelo pecado de vocês.”
31
Moisés voltou ao SENHOR e disse: “Ah, este povo cometeu um grande pecado, e fizeram para si deuses de ouro.
32
Agora, porém, se quiseres, perdoa o pecado deles — mas se não, por favor, risca-me do teu livro que escreveste.”
33
O SENHOR disse a Moisés: “Aquele que pecou contra mim, eu o riscarei do meu livro.
34
Agora vá, guie o povo para o lugar do qual lhe falei. Eis que o meu anjo irá adiante de você. No entanto, no dia em que eu punir, eu os punirei pelo seu pecado.”
35
O SENHOR feriu o povo, por causa do que fizeram com o bezerro que Arão fabricou.
2 Mojžíšova
Chapitre 32
1
Vida pak lid, že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry, sebrali se proti Aronovi a řekli jemu: Vstaň, udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se přihodilo.
2
I řekl jim Aron: Odejměte náušnice zlaté, kteréž jsou na uších žen vašich, synů vašich i dcer vašich, a přineste ke mně.
3
Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté, kteréž byly na uších jejich, a přinesli k Aronovi.
4
Kteréžto vzav z rukou jejich, dal je do formy, a udělal z nich tele slité. I řekli: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.
5
Což vida Aron, vzdělal oltář před ním. I volal Aron, a řekl: Slavnost Hospodinova zítra bude.
6
A nazejtří vstavše velmi ráno, obětovali zápaly, a přivedli oběti pokojné. I sedl lid, aby jedl a pil, potom vstali, aby hrali.
7
Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, sstup, nebo porušil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské.
8
Sešli brzo s cesty, kterouž jsem přikázal jim. Udělali sobě tele slité, a klaněli se mu, a obětovali jemu, řkouce: Tito jsou bohové tvoji, Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.
9
Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje.
10
Protož nyní nech mne, abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je, tebe pak učiním v národ veliký.
11
I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému, a řekl: Pročež, ó Hospodine, rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné?
12
A proč mají mluviti Egyptští, řkouce: Lstivě je vyvedl, aby zmordoval je na horách, a aby vyhladil je se svrchku země? Odvrať se od hněvu prchlivosti své, a lituj zlého, kteréžs uložil uvésti na lid svůj.
13
Rozpomeň se na Abrahama, Izáka a Izraele, služebníky své, jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim: Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské, a všecku zemi tuto, o kteréž jsem mluvil, dám semeni vašemu, a dědičně obdržíte ji na věky.
14
I litoval Hospodin zlého, kteréž řekl, že učiní lidu svému.
15
A obrátiv se Mojžíš, sstoupil s hůry, dvě dsky svědectví maje v rukou svých, dsky po obou stranách psané; s jedné i s druhé strany byly popsané.
16
A dsky ty dílo Boží byly; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách.
17
Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího, řekl Mojžíšovi: Hřmot boje v táboru jest.
18
Kterýžto odpověděl: Není to křik vítězících, ani křik poražených, hlas zpívajících já slyším.
19
I stalo se, když se přiblížil k stanům, že uzřel tele a tance. A rozhněvav se Mojžíš velmi, povrhl z rukou svých dsky, a rozrazil je pod Horou.
20
Vzal také tele, kteréž byli udělali, a spálil je v ohni, a setřel je až na prach, a vsypav na vodu, dal píti synům Izraelským.
21
A řekl Mojžíš Aronovi: Coť učinil lid tento, že jsi uvedl na něj hřích veliký?
22
Odpověděl Aron: Nehněvej se, pane můj. Ty víš, že lid tento k zlému nakloněn jest.
23
Nebo řekli mi: Udělej nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi, muži tomu, kterýž vyvedl nás z země Egyptské, nevíme, co se stalo.
24
Jimž jsem odpověděl: Kdo má zlato, strhněte je s sebe. I dali mi, a uvrhl jsem je do ohně, a udělalo se to tele.
25
A vida Mojžíš lid obnažený, že obnažil jej Aron ku potupě před nepřátely, kteříž povstati měli proti nim,
26
Stoje v bráně táboru, řekl: Kdo jest Hospodinův, přistup ke mně. I shromáždili se k němu všickni synové Léví.
27
Jimž řekl: Tak praví Hospodin Bůh Izraelský: Připaš jeden každý meč svůj k boku svému; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně, a zabí jeden každý bratra svého, a každý přítele svého i bližního svého.
28
I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy, a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů.
29
Nebo řekl byl Mojžíš: Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu, jeden každý na synu svém a na bratru svém, aby vám dal dnes požehnání.
30
A když bylo nazejtří, řekl Mojžíš lidu: Vy jste zhřešili hříchem velikým. Protož nyní vstoupím k Hospodinu, zda bych ho ukrotil pro hřích váš.
31
Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu, řekl: Prosím, zhřešilť jest lid ten hříchem velikým; nebo udělali sobě bohy zlaté.
32
Nyní pak neb odpusť hřích jejich, a pakli nic, vymaž mne, prosím, z knihy své, kteroužs psal.
33
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Kdo zhřešil proti mně, toho vymaži z knihy své.
34
Protož nyní jdi, veď lid tento, kamž jsem rozkázal tobě. Aj, anděl můj půjde před tebou; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich.
35
I bil Hospodin lid, proto že učinili tele, kteréž byl udělal Aron.