Comparer
Êxodo 33
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Êxodo
Chapitre 33
1
O SENHOR falou a Moisés: “Parta, suba daqui, você e o povo que você tirou da terra do Egito, para a terra da qual jurei a Abraão, a Isaque e a Jacó, dizendo: 'Eu a darei à sua descendência.'
2
Enviarei um anjo adiante de você; e expulsarei o cananeu, o amorreu, o heteu, o perizeu, o heveu e o jebuseu.
3
Vá para uma terra que mana leite e mel; mas eu não subirei no meio de vocês, pois vocês são um povo de dura cerviz, para que eu não os consuma no caminho.”
4
Quando o povo ouviu esta má notícia, eles prantearam; e ninguém colocou suas joias.
5
O SENHOR tinha dito a Moisés: “Diga aos filhos de Israel: 'Vocês são um povo de dura cerviz. Se eu subisse no meio de vocês por um só momento, eu os consumiria. Portanto, agora, tirem as suas joias, para que eu saiba o que fazer com vocês.'”
6
Os filhos de Israel se despojaram de suas joias do monte Horebe em diante.
7
Ora, Moisés costumava pegar a tenda e armá-la fora do acampamento, bem longe do acampamento, e a chamava de “A Tenda do Encontro”. Todo aquele que buscava o SENHOR saía para a Tenda do Encontro, que ficava fora do acampamento.
8
Quando Moisés saía para a Tenda, todo o povo se levantava, e ficava em pé, cada um à porta da sua tenda, e acompanhava Moisés com o olhar, até que ele entrasse na Tenda.
9
Quando Moisés entrava na Tenda, a coluna de nuvem descia, ficava à porta da Tenda, e o SENHOR falava com Moisés.
10
Todo o povo via a coluna de nuvem parada à porta da Tenda, e todo o povo se levantava e adorava, cada um à porta da sua tenda.
11
O SENHOR falava com Moisés face a face, como um homem fala com seu amigo. Ele voltava ao acampamento, mas o seu servo Josué, filho de Num, um jovem, não se afastava da Tenda.
12
Moisés disse ao SENHOR: “Eis que o Senhor me diz: 'Faça subir este povo'; e não me deixou saber quem enviará comigo. Contudo, o Senhor disse: 'Eu conheço você pelo nome, e você também encontrou favor aos meus olhos.'
13
Agora, pois, se encontrei favor aos seus olhos, por favor, mostre-me o seu caminho, agora, para que eu o conheça, a fim de que eu encontre favor aos seus olhos; e considere que esta nação é o seu povo.”
14
Ele disse: “A minha presença irá com você, e eu lhe darei descanso.”
15
Moisés lhe disse: “Se a sua presença não for comigo, não nos faça subir daqui.
16
Pois como se saberá que encontrei favor aos seus olhos, eu e o seu povo? Não é, porventura, pelo fato de o Senhor ir conosco, de modo que sejamos separados, eu e o seu povo, de todos os povos que há sobre a face da terra?”
17
O SENHOR disse a Moisés: “Farei também isto que você falou; pois você encontrou favor aos meus olhos, e eu o conheço pelo nome.”
18
Moisés disse: “Por favor, mostre-me a sua glória.”
19
Ele disse: “Farei passar toda a minha bondade diante de você, e proclamarei o nome do SENHOR diante de você. Serei clemente para com quem eu for clemente, e mostrarei misericórdia a quem eu mostrar misericórdia.”
20
Ele disse: “Você não pode ver a minha face, pois o homem não pode me ver e viver.”
21
O SENHOR disse ainda: “Eis que há um lugar junto a mim, e você ficará sobre a rocha.
22
Acontecerá que, enquanto a minha glória passar, eu o colocarei numa fenda da rocha, e o cobrirei com a minha mão até que eu tenha passado;
23
então tirarei a minha mão, e você verá as minhas costas; mas a minha face não será vista.”
2 Mojžíšova
Chapitre 33
1
I mluvil Hospodin k Mojžíšovi: Jdi, vstup odsud, ty i lid, kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země, kterouž jsem přisáhl Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, řka: Semeni tvému dám ji,
2
(A pošli před tebou anděla, a vyženu Kananea, Amorea, Hetea, Ferezea, Hevea a Jebuzea,)
3
Do země oplývající mlékem a strdí. Neboť sám nevstoupím s tebou, proto že lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě.
4
A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe.
5
Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou.
6
I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.
7
Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy. Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany.
8
K tomu také, když vycházel Mojžíš k stánku, povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého, a hleděli za Mojžíšem, dokudž nevšel do stánku.
9
Bývalo pak toto, že když vcházíval Mojžíš do stánku, sstupoval sloup oblakový, a stával u dveří stánku, a mluvil s Mojžíšem.
10
A všecken lid vida sloup oblakový, an stojí u dveří stánku, povstávali všickni, a klaněli se každý u dveří stanu svého.
11
A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým. Potom navracel se do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel z stánku.
12
I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou.
13
Již tedy, jestliže jsem jen nalezl milost před tebou, oznam mi, prosím, cestu svou, abych tě poznal, a abych nalezl milost před tebou; a pohleď, že národ tento jest lid tvůj.
14
I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí.
15
I řekl: Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá, nevyvozuj nás odsud.
16
Nebo po čem poznáno bude zde, že jsem nalezl milost před tebou, já i lid tvůj? Zdali ne po tom, když půjdeš s námi, a když odděleni budeme, já a lid tvůj, ode všeho lidu, kterýž jest na tváři země?
17
I řekl Hospodin Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil, učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou, a znám tě ze jména.
18
Řekl opět: Okažiž mi, prosím, slávu svou.
19
Kterýž odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolám ze jména: Hospodin před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
20
Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.
21
I to řekl Hospodin: Aj, místo u mne, a staneš na skále.
22
A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu.
23
Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.