Comparer

Êxodo 34

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Êxodo

Chapitre 34
1 O SENHOR disse a Moisés: “Talhe duas tábuas de pedra como as primeiras. Eu escreverei nas tábuas as palavras que estavam nas primeiras tábuas, que você quebrou.
2 Esteja pronto pela manhã, e suba pela manhã ao monte Sinai, e apresente-se ali a mim no topo do monte.
3 Ninguém deverá subir com você, nem ser visto em parte alguma do monte. Não deixe que os rebanhos de ovelhas ou de gado pastem em frente a esse monte.”
4 Ele talhou duas tábuas de pedra como as primeiras; então Moisés levantou-se de madrugada, e subiu ao monte Sinai, como o SENHOR lhe havia ordenado, e levou em sua mão duas tábuas de pedra.
5 O SENHOR desceu na nuvem, e esteve ali com ele, e proclamou o nome do SENHOR.
6 O SENHOR passou diante dele, e proclamou: “O SENHOR! O SENHOR, Deus misericordioso e gracioso, tardio em irar-se e abundante em bondade e verdade,
7 que guarda a bondade para milhares, que perdoa a iniquidade, a desobediência e o pecado; e que de maneira nenhuma terá por inocente o culpado, visitando a iniquidade dos pais nos filhos, e nos filhos dos filhos, na terceira e na quarta geração.”
8 Moisés apressou-se, inclinou a cabeça para a terra e adorou.
9 Ele disse: “Se agora encontrei favor aos seus olhos, Senhor, por favor, que o Senhor vá no meio de nós, mesmo sendo este um povo de dura cerviz; perdoe a nossa iniquidade e o nosso pecado, e tome-nos por sua herança.”
10 Ele disse: “Eis que faço uma aliança: diante de todo o seu povo farei maravilhas, como nunca foram feitas em toda a terra, nem em nação alguma; e todo o povo no meio do qual você está verá a obra do SENHOR; pois é uma coisa tremenda o que faço com você.
11 Guarde o que eu lhe ordeno hoje. Eis que expulsarei de diante de você o amorreu, o cananeu, o heteu, o ferezeu, o heveu e o jebuseu.
12 Tenha cuidado, para não fazer aliança com os habitantes da terra para onde você vai, para que não seja um laço no meio de vocês;
13 mas vocês derrubarão os seus altares, quebrarão em pedaços as suas colunas sagradas, e cortarão os seus postes de Aserá;
14 pois você não adorará a nenhum outro deus; porque o SENHOR, cujo nome é Zeloso, é um Deus zeloso.
15 “Não faça aliança com os habitantes da terra, para que eles não se prostituam após os seus deuses, e sacrifiquem aos seus deuses, e alguém o convide e você coma do seu sacrifício;
16 e você tome das filhas deles para os seus filhos, e as filhas deles se prostituam após os seus deuses, e façam com que os seus filhos se prostituam após os deuses delas.
17 “Você não fará para si ídolos de fundição.
18 “Você guardará a festa dos pães asmos. Sete dias você comerá pães asmos, como eu lhe ordenei, no tempo determinado no mês de abibe; pois no mês de abibe você saiu do Egito.
19 “Tudo o que abre a madre é meu; e todo o seu rebanho que for macho, o primogênito de vacas e ovelhas.
20 Você resgatará o primogênito de um jumento com um cordeiro. Se você não o resgatar, então quebrará o seu pescoço. Você resgatará todos os primogênitos dos seus filhos. Ninguém aparecerá diante de mim de mãos vazias.
21 “Seis dias você trabalhará, mas no sétimo dia descansará: na época da aragem e na colheita você descansará.
22 “Você observará a festa das semanas com as primícias da colheita do trigo, e a festa da colheita no fim do ano.
23 Três vezes no ano todos os seus homens aparecerão diante do Senhor DEUS, o Deus de Israel.
24 Pois eu expulsarei nações de diante de você e alargarei as suas fronteiras; e ninguém cobiçará a sua terra quando você subir para aparecer diante do SENHOR, o seu Deus, três vezes no ano.
25 “Você não oferecerá o sangue do meu sacrifício com pão levedado. O sacrifício da festa da Páscoa não deverá sobrar até a manhã seguinte.
26 “Você trará o melhor das primícias da sua terra à casa do SENHOR, o seu Deus. “Você não cozerá o cabrito no leite de sua mãe.”
27 O SENHOR disse a Moisés: “Escreva estas palavras; pois de acordo com estas palavras fiz uma aliança com você e com Israel.”
28 Ele esteve ali com o SENHOR quarenta dias e quarenta noites; não comeu pão, nem bebeu água. Ele escreveu nas tábuas as palavras da aliança, os dez mandamentos.
29 Quando Moisés desceu do monte Sinai com as duas tábuas da aliança em suas mãos, ao descer do monte, Moisés não sabia que a pele do seu rosto resplandecia por ter falado com ele.
30 Quando Arão e todos os filhos de Israel viram Moisés, eis que a pele do seu rosto resplandecia; e tiveram medo de se aproximar dele.
31 Moisés os chamou, e Arão e todos os líderes da congregação voltaram para ele; e Moisés falou com eles.
32 Depois disso, todos os filhos de Israel se aproximaram, e ele lhes deu todos os mandamentos que o SENHOR havia falado com ele no monte Sinai.
33 Quando Moisés terminou de falar com eles, colocou um véu sobre o seu rosto.
34 Mas quando Moisés entrava perante o SENHOR para falar com ele, tirava o véu, até sair; e ele saía, e falava aos filhos de Israel o que lhe havia sido ordenado.
35 Os filhos de Israel viam o rosto de Moisés, que a pele do rosto de Moisés resplandecia; então Moisés colocava o véu sobre o seu rosto novamente, até entrar para falar com ele.

2 Mojžíšova

Chapitre 34
1 I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.
2 Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.
3 Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.
4 Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.
5 I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.
6 Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,
7 Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.
8 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.
9 A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
10 Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi,) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.
11 Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.
12 Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.
13 Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.
14 Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.
15 Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.
16 A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.
17 Bohů slitých neuděláš sobě.
18 Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.
19 Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.
20 Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.
21 Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.
22 A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.
23 Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.
24 Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.
25 Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.
26 Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.
27 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.
28 Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.
29 I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
30 A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.
31 Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.
32 Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.
33 Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.
34 Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.
35 Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.

Choisir un livre