Comparer
Ezequiel 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ezequiel
Chapitre 20
1
No sétimo ano, no quinto mês, no décimo dia do mês, alguns dos anciãos de Israel vieram consultar o SENHOR, e se assentaram diante de mim.
2
A palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
3
“Filho do homem, fale aos anciãos de Israel, e diga-lhes: 'Assim diz o Senhor DEUS: “Vocês vieram me consultar? Tão certo como eu vivo”, diz o Senhor DEUS, “não serei consultado por vocês.”’
4
“Você os julgará, filho do homem? Você os julgará? Faça com que conheçam as abominações de seus pais.
5
Diga-lhes: 'Assim diz o Senhor DEUS: “No dia em que escolhi Israel, e jurei à descendência da casa de Jacó, e me dei a conhecer a eles na terra do Egito, quando lhes jurei, dizendo: 'Eu sou o SENHOR, o seu Deus;'
6
naquele dia, jurei a eles tirá-los da terra do Egito para uma terra que eu havia procurado para eles, que mana leite e mel, a qual é a glória de todas as terras.
7
Eu lhes disse: 'Cada um de vocês jogue fora as abominações dos seus olhos. Não se contaminem com os ídolos do Egito. Eu sou o SENHOR, o seu Deus.'
8
“‘“Mas eles se rebelaram contra mim e não quiseram me ouvir. Nem todos jogaram fora as abominações dos seus olhos. Eles também não abandonaram os ídolos do Egito. Então eu disse que derramaria a minha ira sobre eles, para consumar a minha ira contra eles no meio da terra do Egito.
9
Mas eu agi por amor do meu nome, para que não fosse profanado à vista das nações entre as quais eles estavam, à vista das quais me dei a conhecer a eles, tirando-os da terra do Egito.
10
Então eu fiz com que saíssem da terra do Egito e os trouxe para o deserto.
11
Eu lhes dei os meus estatutos e lhes mostrei as minhas ordenanças, as quais, se um homem as cumprir, viverá por elas.
12
Além disso, também lhes dei os meus sábados, para servirem de sinal entre mim e eles, para que soubessem que eu sou o SENHOR que os santifica.
13
“‘“Mas a casa de Israel se rebelou contra mim no deserto. Eles não andaram nos meus estatutos e rejeitaram as minhas ordenanças, as quais, se um homem as guardar, viverá por elas. Eles profanaram grandemente os meus sábados. Então eu disse que derramaria a minha ira sobre eles no deserto, para consumi-los.
14
Mas eu agi por amor do meu nome, para que não fosse profanado à vista das nações, à vista das quais eu os tirei.
15
Além disso, também jurei a eles no deserto que não os levaria para a terra que eu lhes tinha dado, que mana leite e mel, a qual é a glória de todas as terras,
16
porque rejeitaram as minhas ordenanças, e não andaram nos meus estatutos, e profanaram os meus sábados; pois o coração deles ia após os seus ídolos.
17
No entanto, o meu olho os poupou, e não os destruí. Não dei um fim total a eles no deserto.
18
Eu disse aos seus filhos no deserto: 'Não andem nos estatutos de seus pais. Não observem as suas ordenanças nem se contaminem com os seus ídolos.
19
Eu sou o SENHOR, o seu Deus. Andem nos meus estatutos, guardem as minhas ordenanças e as pratiquem.
20
Santifiquem os meus sábados. Eles serão um sinal entre mim e vocês, para que saibam que eu sou o SENHOR, o seu Deus.'
21
“‘“Mas os filhos se rebelaram contra mim. Eles não andaram nos meus estatutos, e não guardaram as minhas ordenanças para as praticar, as quais, se um homem as cumprir, viverá por elas. Eles profanaram os meus sábados. Então eu disse que derramaria a minha ira sobre eles, para consumar a minha ira contra eles no deserto.
22
No entanto, eu retirei a minha mão e agi por amor do meu nome, para que não fosse profanado à vista das nações, à vista das quais eu os tirei.
23
Além disso, jurei a eles no deserto que os espalharia entre as nações e os dispersaria pelos países,
24
porque não haviam executado as minhas ordenanças, mas haviam rejeitado os meus estatutos, e haviam profanado os meus sábados, e os seus olhos estavam após os ídolos de seus pais.
25
Além disso, também lhes dei estatutos que não eram bons, e ordenanças pelas quais não poderiam viver.
26
Eu os contaminei em suas próprias ofertas, fazendo com que passassem pelo fogo todo o que abre a madre, para que eu os desolasse, a fim de que soubessem que eu sou o SENHOR.”’
27
“Portanto, filho do homem, fale à casa de Israel, e diga-lhes: 'Assim diz o Senhor DEUS: “Ainda nisto os seus pais blasfemaram contra mim, cometendo uma transgressão contra mim.
28
Pois quando eu os trouxe para a terra que jurei lhes dar, então eles viram cada colina alta e cada árvore frondosa, e lá ofereceram os seus sacrifícios, e lá apresentaram a provocação da sua oferta. Lá também fizeram o seu aroma agradável, e lá derramaram as suas ofertas de bebida.
29
Então eu lhes disse: 'O que significa o alto aonde vocês vão?' Por isso o seu nome é chamado Bamá até o dia de hoje.”’
30
“Portanto, diga à casa de Israel: 'Assim diz o Senhor DEUS: “Vocês se contaminam à maneira de seus pais? Vocês se prostituem após as abominações deles?
31
Quando vocês oferecem as suas dádivas, quando fazem os seus filhos passarem pelo fogo, vocês se contaminam com todos os seus ídolos até o dia de hoje? E serei eu consultado por vocês, ó casa de Israel? Tão certo como eu vivo, diz o Senhor DEUS, eu não serei consultado por vocês!
32
“‘“Aquilo que vem à mente de vocês de modo algum acontecerá, quando dizem: 'Seremos como as nações, como as famílias dos países, servindo à madeira e à pedra.'
33
Tão certo como eu vivo”, diz o Senhor DEUS, “certamente com mão forte, com braço estendido, e com ira derramada, eu reinarei sobre vocês.
34
Eu os tirarei dentre os povos, e os congregarei dos países em que vocês estão espalhados, com mão forte, com braço estendido, e com ira derramada.
35
Eu os levarei ao deserto dos povos, e lá entrarei em juízo com vocês face a face.
36
Assim como entrei em juízo com os seus pais no deserto da terra do Egito, assim entrarei em juízo com vocês”, diz o Senhor DEUS.
37
“Eu farei com que passem debaixo da vara, e os trarei para o vínculo da aliança.
38
Eu expurgarei do meio de vocês os rebeldes e aqueles que me desobedecem. Eu os tirarei da terra onde vivem, mas eles não entrarão na terra de Israel. Então vocês saberão que eu sou o SENHOR.”
39
“‘Quanto a vocês, casa de Israel, assim diz o Senhor DEUS: “Vão, sirva cada um aos seus ídolos, e também daqui por diante, se não quiserem me ouvir; mas vocês não profanarão mais o meu santo nome com as suas dádivas e com os seus ídolos.
40
Pois no meu santo monte, no alto monte de Israel”, diz o Senhor DEUS, “lá toda a casa de Israel, todos eles, me servirão na terra. Lá eu os aceitarei, e lá exigirei as suas ofertas e as primícias das suas dádivas, com todas as suas coisas santas.
41
Eu os aceitarei como um aroma agradável quando eu os tirar dentre os povos e os congregar dos países em que vocês foram espalhados. Eu serei santificado em vocês à vista das nações.
42
Vocês saberão que eu sou o SENHOR quando eu os trouxer para a terra de Israel, para o país que jurei dar aos seus pais.
43
Lá vocês se lembrarão dos seus caminhos, e de todas as suas obras com as quais se contaminaram. Então vocês terão nojo de si mesmos à sua própria vista por todos os males que cometeram.
44
Vocês saberão que eu sou o SENHOR, quando eu tiver lidado com vocês por amor do meu nome, não de acordo com os seus maus caminhos, nem de acordo com as suas obras corruptas, ó casa de Israel”, diz o Senhor DEUS.’”
45
A palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
46
“Filho do homem, vire o seu rosto para o sul, e pregue para o sul, e profetize contra a floresta do campo no sul.
47
Diga à floresta do sul: 'Ouça a palavra do SENHOR: Assim diz o Senhor DEUS: “Eis que acenderei um fogo em você, e ele devorará toda árvore verde em você, e toda árvore seca. A chama ardente não se apagará, e todos os rostos, do sul ao norte, serão queimados por ela.
48
Toda a carne verá que eu, o SENHOR, o acendi. Ele não se apagará.”’”
49
Então eu disse: “Ah, Senhor DEUS! Eles dizem de mim: 'Não é ele um contador de parábolas?'”
Ezechiel
Chapitre 20
1
Tedy stalo se léta sedmého, a dne desátého, pátého měsíce, přišli někteří z starších Izraelských raditi se s Hospodinem, a posadili se přede mnou.
2
Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
3
Synu člověčí, mluv k starším Izraelským a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Zdali, abyste se se mnou radili, vy přicházíte? Živ jsem já, že vy se neradíte se mnou, dí Panovník Hospodin.
4
Zdali jich zastávati budeš? Zdali zastávati budeš, synu člověčí? Oznam jim ohavnosti otců jejich,
5
A rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterýž jsem zvolil Izraele, zdvihl jsem ruku svou semeni domu Jákobova, a v známost jsem se uvedl jim v zemi Egyptské; zdvihlť jsem jim ruku svou, řka: Já jsem Hospodin Bůh váš.
6
V ten den zdvihl jsem jim ruku svou, že je vyvedu z země Egyptské do země, kterouž jsem jim obhlédl, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí.
7
A řekl jsem jim: Jeden každý ohavnosti očí svých zavrzte, a ukydanými bohy Egyptskými se nepoškvrňujte, nebo já jsem Hospodin Bůh váš.
8
Ale zpurně se postavovali proti mně, aniž mne chtěli slyšeti, aniž kdo ohavnosti očí svých zavrhl, a ukydaných bohů Egyptských nezanechali. Protož jsem řekl: Vyleji prchlivost svou na ně, a vyplním hněv svůj na nich u prostřed země Egyptské.
9
A však učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, mezi nimiž byli, před jejichž očima jsem se jim v známost uvedl, že je chci vyvesti z země Egyptské.
10
Takž jsem je vyvedl z země Egyptské, a přivedl jsem je na poušť,
11
A dal jsem jim ustanovení svá, a soudy své v známost jsem jim uvedl, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně.
12
Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich.
13
Ale dům Izraelský zpurně se postavovali proti mně na poušti, v ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně; též soboty mé poškvrnili náramně. Pročež jsem řekl: Že vyleji prchlivost svou na ně na poušti, abych je docela vyhladil.
14
Ale učinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
15
A však i já také přisáhl jsem jim na té poušti, že jich neuvedu do země, kterouž jsem byl dal, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí,
16
Proto že soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili, a soboty mé poškvrnili, a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí.
17
Však odpustilo jim oko mé, tak že jsem jich nezahladil, a neučinil jim konce na poušti.
18
A řekl jsem synům jejich na též poušti: V ustanoveních otců svých nechoďte, a soudů jejich neostříhejte, a ukydanými bohy jejich se nepoškvrňujte.
19
Já jsem Hospodin Bůh váš, v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je.
20
Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš.
21
Ale zpurně se měli ke mně ti synové, v ustanoveních mých nechodili, a soudů mých nešetřili, aby je činili, (ješto činil-li by je kdo, jistě že by živ byl skrze ně), i soboty mé poškvrnili. I řekl jsem: Že vyleji prchlivost svou na ně, abych vyplnil hněv svůj na nich na té poušti.
22
Ale odvrátil jsem zase ruku svou; což jsem učinil pro jméno své, aby nebylo zlehčeno před očima těch národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.
23
Také i těm přisáhl jsem na poušti, že je rozptýlím mezi pohany, a že je rozženu po krajinách,
24
Proto že soudů mých nečinili, a ustanoveními mými pohrdli, a soboty mé poškvrnili, a že k ukydaným bohům otců svých zření měli.
25
Pročež já také dal jsem jim ustanovení nedobrá, a soudy, skrze něž nebudou živi.
26
A poškvrnil jsem jich s jejich dary, (proto že provodili všecko, což otvírá život), abych je zkazil, aby poznali, že já jsem Hospodin.
27
Protož mluv k domu Izraelskému, synu člověčí, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Ještě i tímto rouhali se mi otcové vaši, dopouštějíce se proti mně přestoupení,
28
Že, když jsem je uvedl do země, o kteréž jsem přisáhl, že jim ji dám, kdež spatřili který pahrbek vysoký, aneb které dřevo husté, hned tu obětovali oběti své, a tu dávali popouzející dary své, tu kladli i vůni svou příjemnou, a tu obětovali mokré oběti své.
29
A ačkoli jsem říkal jim: Což jest ta výsost, kamž vy chodíváte? ale ona slove výsostí až do tohoto dne.
30
Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Cestou-liž otců vašich vy se máte poškvrňovati, a s ohavnostmi jejich máte smilniti?
31
Též přinášejíce dary své, vodíce syny své skrze oheň, máte-liž se poškvrňovati při všech ukydaných bozích vašich až do tohoto dne, a ode mne vždy rady hledati, ó dome Izraelský? Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, že vy se nebudete mne více raditi.
32
To pak, což jste sobě v mysli uložili, nikoli se nestane, že říkáte: Budeme jako jiní národové, jako čeledi jiných zemí, sloužíce dřevu a kameni.
33
Živ jsem já, praví Panovník Hospodin, že rukou silnou a ramenem vztaženým, a prchlivostí vylitou kralovati budu nad vámi.
34
Vyvedu vás zajisté z národů, a shromáždím vás z zemí, do nichž jste rozptýleni, rukou silnou a ramenem vztaženým, i prchlivostí vylitou.
35
A vodě vás po poušti těch národů, souditi se budu s vámi tam tváří v tvář.
36
Tak jako jsem se soudil s otci vašimi na poušti země Egyptské, tak se budu souditi s vámi, praví Panovník Hospodin.
37
A proženu vás pod hůl, abych vás uvedl do závazku smlouvy.
38
Ale ty, jenž se mi zprotivili a zpronevěřili, vymísím z vás; z země, v níž pohostinu jsou, vyvedu je, do země však Izraelské nevejdou. I zvíte, že já jsem Hospodin.
39
Vy tedy, ó dome Izraelský, takto praví Panovník Hospodin: Jdětež, služte každý ukydaným bohům svým i napotom, poněvadž neposloucháte mne, a jména mého svatého nepoškvrňujte více dary svými, a ukydanými bohy svými.
40
Nebo na hoře mé svaté, na hoře vysoké Izraelské, dí Panovník Hospodin, tam mi sloužiti budou všecken dům Izraelský, což jich koli bude v té zemi. Tam je laskavě přijmu, a tam vyhledávati budu od vás obětí vzhůru pozdvižení i prvotin darů vašich, se všemi svatými věcmi vašimi.
41
S vůní libou laskavě vás přijmu, když vás vyvedu z národů, a shromáždím vás z těch zemí, do nichž jste rozptýleni byli, a tak posvěcen budu v vás před očima těch národů.
42
I poznáte, že já jsem Hospodin, když vás uvedu do země Izraelské, do země té, o kteréž jsem přisáhl, že ji dám otcům vašim.
43
A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky činy své, jimiž jste se poškvrňovali, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte, pro všecky nešlechetnosti vaše, kteréž jste činívali.
44
Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když vám to učiním pro jméno své, ne podlé cest vašich zlých, ani podlé činů vašich porušených, dome Izraelský, praví Panovník Hospodin.
45
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
46
Synu člověčí, obrať tvář svou k straně polední, a vypusť jako rosu na poledne, a prorokuj proti lesu toho pole, kteréž jest na poledne.
47
A rci lesu polednímu: Slyš slovo Hospodinovo: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zanítím v tobě oheň, kterýž sežere v tobě každé dřevo zelené i každé dřevo suché; nezhasneť plamen přeprudký, a budou jím opáleny všecky tváře od poledne až na půlnoci.
48
I uzří všeliké tělo, že jsem já Hospodin zapálil jej; nezhasneť.
49
I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, oni mi říkají: Však tento v přísloví nám toliko mluví.