Comparer
Ezequiel 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ezequiel
Chapitre 3
1
Ele me disse: “Filho do homem, coma o que você encontrar. Coma este rolo, e vá, fale à casa de Israel.”
2
Então eu abri a minha boca, e ele me fez comer o rolo.
3
Ele me disse: “Filho do homem, coma este rolo que eu lhe dou e encha o seu ventre e as suas entranhas com ele.” Então eu o comi. E era doce como mel na minha boca.
4
Ele me disse: “Filho do homem, vá à casa de Israel, e fale as minhas palavras a eles.
5
Pois você não é enviado a um povo de fala estranha e de língua difícil, mas à casa de Israel—
6
não a muitos povos de fala estranha e de língua difícil, cujas palavras você não consegue entender. Certamente, se eu o enviasse a eles, eles o ouviriam.
7
Mas a casa de Israel não vai querer ouvi-lo, pois eles não querem me ouvir; porque toda a casa de Israel é obstinada e de coração duro.
8
Eis que tornei o seu rosto duro contra os rostos deles, e a sua testa dura contra as testas deles.
9
Tornei a sua testa como um diamante, mais dura do que a pederneira. Não tenha medo deles, nem se assuste com os seus olhares, embora sejam uma casa rebelde.”
10
Além disso, ele me disse: “Filho do homem, receba em seu coração e ouça com os seus ouvidos todas as minhas palavras que eu falo a você.
11
Vá aos do cativeiro, aos filhos do seu povo, e fale com eles, e diga-lhes: 'Assim diz o Senhor DEUS', quer ouçam, quer deixem de ouvir.”
12
Então o Espírito me levantou, e eu ouvi atrás de mim a voz de um grande estrondo, dizendo: “Bendita seja a glória do SENHOR desde o seu lugar.”
13
Ouvi o barulho das asas dos seres viventes quando tocavam umas nas outras, e o barulho das rodas ao lado deles, o barulho de um grande estrondo.
14
Assim o Espírito me levantou, e me levou embora; e eu fui em amargura, no calor do meu espírito; e a mão do SENHOR era forte sobre mim.
15
Então cheguei aos do cativeiro em Tel-Abibe, que moravam junto ao rio Quebar, e aonde eles moravam; e sentei-me ali atônito entre eles por sete dias.
16
Ao fim de sete dias, a palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
17
“Filho do homem, eu o constituí como sentinela para a casa de Israel. Portanto, ouça a palavra da minha boca, e advirta-os da minha parte.
18
Quando eu disser ao ímpio: 'Certamente você morrerá'; e você não o advertir, nem falar para advertir o ímpio do seu mau caminho, para salvar a sua vida, aquele ímpio morrerá na sua iniquidade; mas o sangue dele eu cobrarei da sua mão.
19
Contudo, se você advertir o ímpio, e ele não se desviar da sua impiedade, nem do seu mau caminho, ele morrerá na sua iniquidade; mas você terá livrado a sua alma.”
20
“Novamente, quando um justo se desviar da sua justiça e cometer iniquidade, e eu puser uma pedra de tropeço diante dele, ele morrerá. Porque você não o advertiu, ele morrerá no seu pecado, e os seus atos de justiça que ele praticou não serão lembrados; mas o sangue dele eu cobrarei da sua mão.
21
No entanto, se você advertir o justo, para que o justo não peque, e ele não pecar, ele certamente viverá, porque aceitou a advertência; e você terá livrado a sua alma.”
22
A mão do SENHOR estava ali sobre mim; e ele me disse: “Levante-se, saia para a planície, e lá eu falarei com você.”
23
Então eu me levantei, e saí para a planície, e eis que a glória do SENHOR estava ali, como a glória que eu vi junto ao rio Quebar. Então eu caí com o rosto em terra.
24
Então o Espírito entrou em mim e me pôs de pé. Ele falou comigo, e me disse: “Vá, tranque-se dentro da sua casa.
25
Mas você, filho do homem, eis que colocarão cordas em você, e o amarrarão com elas, e você não sairá para o meio deles.
26
Farei com que a sua língua grude no céu da sua boca para que você fique mudo e não possa repreendê-los, pois eles são uma casa rebelde.
27
Mas quando eu falar com você, abrirei a sua boca, e você lhes dirá: 'Assim diz o Senhor DEUS.' Quem ouve, ouça; e quem recusa, recuse; pois eles são uma casa rebelde.”
Ezechiel
Chapitre 3
1
Tedy řekl mi: Synu člověčí, což před tebou jest, sněz, sněz knihu tuto, a jdi, mluv k domu Izraelskému.
2
I otevřel jsem ústa svá, a dal mi snísti knihu tu,
3
Řka ke mně: Synu člověčí, nakrm břicho své, a střeva svá naplň knihou touto, kteroužť dávám. I snědl jsem, a byla v ústech mých jako med sladká.
4
Za tím řekl mi: Synu člověčí, jdiž k domu Izraelskému, a mluv k nim slovy mými.
5
Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka, ale k domu Izraelskému.
6
Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka, jejichž bys slovům nerozuměl, ješto, kdybych tě k nim poslal, uposlechli by tebe.
7
Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati, poněvadž nechtí poslouchati mne; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce.
8
Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich, a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich.
9
Jako kámen přetvrdý, pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé; nebojž se jich, aniž se strachuj tváři jejich, proto že dům zpurný jsou.
10
I řekl ke mně: Synu člověčí, všecka slova má, kterážť mluviti budu, přijmi v srdce své, a ušima svýma slyš.
11
A jdi k zajatým, k synům lidu svého, a mluv k nim, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin, již oni slyšte neb nechte.
12
Tehdy odnesl mne Duch, a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého: Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého.
13
A hlas křídel těch zvířat, kteráž se vespolek dotýkala, a hlas kol naproti nim, a hlas hřmotu velikého.
14
Duch pak odnesl mne, a vzal mne, a odšel jsem truchliv, v hněvě ducha svého, ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla.
15
I přišel jsem k zajatým do Telabib, bydlícím při řece Chebar, a seděl jsem, kdež oni bydlili. Seděl jsem, pravím, sedm dní u prostřed nich s užasnutím.
16
I stalo se po dokonání sedmi dnů, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
17
Synu člověčí, strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským, abys slyše slovo z úst mých, napomínal jich ode mne.
18
Když bych já řekl bezbožnému: Smrtí umřeš, a nenapomenul bys ho, ani nemluvil, abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné, proto abys ho při životu zachoval: ten bezbožný pro nepravost svou umře, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
19
Paklibys ty napomenul bezbožného, a neodvrátil by se od bezbožnosti své, a od cesty své bezbožné, onť pro nepravost svou umře, ale ty duši svou vysvobodíš.
20
Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své, a činil by nepravost, a já bych položil urážku před něj, a tak by umřel, ty pak bys ho nenapomenul: pro hříchť svůj umře, aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho, kterouž činil, ale krve jeho z ruky tvé vyhledám.
21
Pakli bys ty napomenul spravedlivého, aby nehřešil spravedlivý, a on by nehřešil, jistě že bude živ; nebo napomenut byl. Ty také duši svou vysvobodíš.
22
I byla tam nade mnou ruka Hospodinova, kterýžto řekl mi: Vstaň, jdi do tohoto údolí, a tam mluviti budu s tebou.
23
A tak vstav, šel jsem do toho údolí, a aj, sláva Hospodinova stála tam, jako sláva, kterouž jsem viděl u řeky Chebar. I padl jsem na tvář svou.
24
Tehdy vstoupil do mne Duch, a postaviv mne na nohy, mluvil ke mně, a řekl mi: Jdiž, zavři se v domě svém.
25
Nebo na tě, synu člověčí, aj, dadí na tě provazy, a sváží tě jimi, a nebudeš moci vyjíti mezi ně.
26
A já učiním, aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým, a abys oněměl, a nebyl jim mužem domlouvajícím, protože dům zpurný jsou.
27
Ale když mluviti budu s tebou, otevru ústa tvá, a díš jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo slyšeti chce, nechť slyší, a kdo nechce, nechť nechá, že dům zpurný jsou.