Comparer
Gênesis 30
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 30
1
Quando Raquel viu que não dava filhos a Jacó, teve inveja de sua irmã. Ela disse a Jacó: “Dê-me filhos, senão eu morrerei.”
2
A ira de Jacó se acendeu contra Raquel, e ele disse: “Acaso estou no lugar de Deus, que lhe negou o fruto do ventre?”
3
Ela disse: “Eis aqui minha serva Bila. Deite-se com ela, para que ela dê à luz sobre os meus joelhos, e eu também possa ter filhos por meio dela.”
4
Ela lhe deu sua serva Bila por mulher, e Jacó deitou-se com ela.
5
Bila concebeu e deu um filho a Jacó.
6
Raquel disse: “Deus me fez justiça, e também ouviu a minha voz, e me deu um filho.” Por isso ela o chamou de Dã.
7
Bila, serva de Raquel, concebeu novamente e deu um segundo filho a Jacó.
8
Raquel disse: “Com grandes lutas tenho lutado com minha irmã, e prevaleci.” Ela o chamou de Naftali.
9
Quando Lia viu que tinha parado de ter filhos, tomou Zilpa, sua serva, e a deu a Jacó por mulher.
10
Zilpa, serva de Lia, deu um filho a Jacó.
11
Lia disse: “Que sorte!” Ela o chamou de Gade.
12
Zilpa, serva de Lia, deu um segundo filho a Jacó.
13
Lia disse: “Como sou feliz! Pois as mulheres me chamarão feliz.” Ela o chamou de Aser.
14
Rúben saiu nos dias da colheita de trigo, encontrou mandrágoras no campo e as trouxe para sua mãe, Lia. Então Raquel disse a Lia: “Por favor, dê-me algumas das mandrágoras do seu filho.”
15
Lia lhe respondeu: “Parece-lhe pouco ter tomado o meu marido? Você quer tomar também as mandrágoras do meu filho?” Raquel disse: “Sendo assim, ele se deitará com você esta noite em troca das mandrágoras do seu filho.”
16
Jacó veio do campo à tarde, e Lia saiu ao seu encontro e disse: “Você deve deitar-se comigo, pois eu certamente o aluguei com as mandrágoras do meu filho.” Ele se deitou com ela naquela noite.
17
Deus ouviu a Lia, e ela concebeu e deu a Jacó um quinto filho.
18
Lia disse: “Deus me deu a minha recompensa, porque dei minha serva ao meu marido.” Ela o chamou de Issacar.
19
Lia concebeu novamente e deu um sexto filho a Jacó.
20
Lia disse: “Deus me presenteou com um bom dote. Agora meu marido morará comigo, porque lhe dei seis filhos.” Ela o chamou de Zebulom.
21
Depois disso, ela deu à luz uma filha e a chamou de Diná.
22
Deus lembrou-se de Raquel, ouviu-a e abriu o seu ventre.
23
Ela concebeu, deu à luz um filho e disse: “Deus tirou a minha vergonha.”
24
Ela o chamou de José, dizendo: “Que o SENHOR me acrescente outro filho.”
25
Quando Raquel deu à luz José, Jacó disse a Labão: “Despeça-me, para que eu possa ir para o meu próprio lugar e para a minha terra.
26
Dê-me as minhas mulheres e os meus filhos, pelos quais o tenho servido, e deixe-me ir; pois você conhece o serviço que lhe prestei.”
27
Labão lhe disse: “Se agora encontrei favor em seus olhos, fique aqui, pois descobri por adivinhação que o SENHOR me abençoou por sua causa.”
28
Ele disse: “Determine o seu salário, e eu o pagarei.”
29
Jacó lhe disse: “Você sabe como o tenho servido e como o seu rebanho tem prosperado comigo.
30
Pois era pouco o que você tinha antes de eu chegar, e isso aumentou para uma multidão. O SENHOR o abençoou por onde quer que eu tenha andado. Agora, quando providenciarei também para a minha própria casa?”
31
Labão perguntou: “O que lhe darei?” Jacó respondeu: “Você não me dará nada. Se fizer esta coisa por mim, voltarei a apascentar e a guardar o seu rebanho.
32
Passarei por todo o seu rebanho hoje, removendo de lá todos os salpicados e malhados, e todos os pretos entre as ovelhas, e os malhados e salpicados entre as cabras. Este será o meu salário.
33
Assim, a minha justiça responderá por mim no futuro, quando você vier verificar o meu salário que está diante de você. Todo aquele que não for salpicado e malhado entre as cabras, e preto entre as ovelhas, que estiver comigo, será considerado roubado.”
34
Labão disse: “Pois bem, que seja conforme a sua palavra.”
35
Naquele dia, ele removeu os bodes que eram listrados e malhados, e todas as cabras que eram salpicadas e malhadas, todos os que tinham alguma mancha branca, e todos os pretos entre as ovelhas, e os entregou nas mãos de seus filhos.
36
Ele estabeleceu a distância de três dias de viagem entre si e Jacó, e Jacó apascentou o restante dos rebanhos de Labão.
37
Jacó tomou para si varas verdes de álamo, de amendoeira e de plátano, descascou nelas listras brancas, e fez aparecer o branco que havia nas varas.
38
Ele colocou as varas que havia descascado em frente aos rebanhos, nos bebedouros onde os rebanhos vinham beber. Eles concebiam quando vinham beber.
39
Os rebanhos concebiam diante das varas, e os rebanhos produziam crias listradas, salpicadas e malhadas.
40
Jacó separou os cordeiros, e virou os rostos dos rebanhos para os listrados e todos os pretos no rebanho de Labão. Ele colocou os seus próprios rebanhos à parte, e não os juntou ao rebanho de Labão.
41
Sempre que os animais mais fortes do rebanho concebiam, Jacó colocava as varas diante dos olhos do rebanho nos bebedouros, para que concebessem entre as varas;
42
mas quando o rebanho era fraco, ele não as colocava. Assim, os mais fracos ficavam para Labão, e os mais fortes para Jacó.
43
O homem prosperou muitíssimo, e teve grandes rebanhos, servas e servos, camelos e jumentos.
1 Mojžíšova
Chapitre 30
1
Viduci pak Ráchel, že by nerodila Jákobovi, záviděla sestře své, a řekla Jákobovi: Dej mi syny; pakli nedáš, umru.
2
Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel, a řekl: Zdali já jsem za Boha, kterýžť nedal plodu života?
3
Řekla ona: Hle, děvka má Bála; vejdi k ní, aby rodila na kolena má, a budu míti já také syny z ní.
4
I dala mu Bálu děvku svou za ženu; a všel k ní Jákob.
5
Tedy počavši Bála, porodila Jákobovi syna.
6
I řekla Ráchel: Soudil Bůh při mou, a uslyšel také hlas můj, a dal mi syna. Protož nazvala jméno jeho Dan.
7
Opět počavši Bála, děvka Ráchel, porodila syna druhého Jákobovi.
8
I řekla Ráchel: Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou, a všakť jsem přemohla. A nazvala jméno jeho Neftalím.
9
Viduci pak Lía, že by přestala roditi, vzala Zelfu děvku svou, a dala ji Jákobovi za ženu.
10
A porodila Zelfa, děvka Líe, Jákobovi syna.
11
Protož řekla Lía: Již přišel zástup. A nazvala jméno jeho Gád.
12
Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi.
13
A řekla Lía: To na mé štěstí; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy. A nazvala jméno jeho Asser.
14
Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné, a nalezl pěkná jablečka na poli, a přinesl je Líe matce své. I řekla Ráchel Líe: Dej mi, prosím, těch jableček syna svého.
15
Jížto ona odpověděla: Máloť se snad zdá, že jsi vzala muže mého; chceš také užívati jableček syna mého? I řekla Ráchel: Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého.
16
Když pak navracoval se Jákob s pole večer, vyšla Lía proti němu, a řekla: Ke mně vejdeš; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého. I spal s ní té noci.
17
A uslyšel Bůh Líu; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého.
18
I řekla Lía: Dal mi Bůh mzdu mou, i potom, když jsem dala děvku svou muži svému. Pročež nazvala jméno jeho Izachar.
19
A počala opět Lía, a porodila šestého syna Jákobovi.
20
I řekla Lía: Obdařil mne Bůh darem dobrým; již nyní bydliti bude se mnou muž můj, nebo porodila jsem mu šest synů. A nazvala jméno jeho Zabulon.
21
Potom porodila dceru; a nazvala jméno její Dína.
22
A rozpomenuv se Bůh na Ráchel, uslyšel jí, a otevřel život její.
23
Tedy počala a porodila syna, a řekla: Odjal Bůh pohanění mé.
24
A nazvala jméno jeho Jozef, řkuci: Přidejž mi Hospodin syna jiného.
25
Stalo se pak, když porodila Ráchel Jozefa, řekl Jákob Lábanovi: Propusť mne, ať odejdu na místo své a do země své.
26
Dej mi ženy mé a dítky mé, za kteréž jsem sloužil tobě, ať odejdu; nebo ty znáš službu mou, kterouž jsem sloužil tobě.
27
I řekl mu Lában: Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma, zůstaň se mnou, nebo v skutku jsem poznal, že požehnal mi Hospodin pro tebe.
28
Řekl také: Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji.
29
Jemužto odpověděl: Ty víš, jak jsem sloužil tobě, a jaký byl dobytek tvůj při mně.
30
Nebo to málo, kteréž jsi měl přede mnou, zrostlo velmi, a požehnalť Hospodin, jakž jsem k tobě nohou vkročil. A nyní, kdy pak já své hospodářství opatrovati budu?
31
A řekl: Coť mám dáti? Odpověděl Jákob: Nedávej mi nic. Jestliže mi učiníš toto, zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého:
32
Projdu skrze všecka stáda tvá dnes, vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté, a každé dobytče načernalé mezi ovcemi, a strakaté a peřesté mezi kozami; a takové budou mzda má.
33
A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou, když přijde na mzdu mou: Cožkoli nebude peřestého, neb strakatého mezi kozami, a načernalého mezi ovcemi, za krádež bude mi to počteno.
34
I řekl Lában: Hle, ó by tak bylo, jakž jsi mluvil.
35
A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté, a všecky kozy peřesté a strakaté, všecko, na čemž byla místa bílá, všecko také načernalé mezi dobytkem, a dal v ruce synů svých.
36
Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova.
37
Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených, a lískových a kaštanových; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti, kteráž byla na prutech.
38
A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt, (v nichž bývá voda, k nimž přicházel dobytek, aby pil), proti dobytku, aby počínaly, když by přicházely píti.
39
I počínaly ovce, hledíce na ty pruty, a rodily jehňata přepásaná na nohách, a peřestá i strakatá.
40
Potom ta jehňata odloučil Jákob, a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách, a ke všemu načernalému; a své stádo postavil obzvlášť, a neobrátil ho k stádu Lábanovu.
41
A bylo, že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly, kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt, aby počínaly, hledíce na pruty.
42
Když pak pozdní dobytek připouštín býval, nekladl jich; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův.
43
Vzrostl tedy muž ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i služebníků, velbloudů i oslů.