Comparer
Gênesis 39
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Gênesis
Chapitre 39
1
José foi levado para o Egito. Potifar, um oficial do Faraó, capitão da guarda, um egípcio, comprou-o das mãos dos ismaelitas que o tinham levado para lá.
2
O SENHOR estava com José, e ele foi um homem próspero. Ele estava na casa do seu senhor, o egípcio.
3
Seu senhor viu que o SENHOR estava com ele, e que o SENHOR fazia prosperar em sua mão tudo o que ele fazia.
4
José encontrou favor a seus olhos. Ele o servia, e Potifar o colocou como administrador de sua casa, e entregou em suas mãos tudo o que tinha.
5
Desde o momento em que o colocou como administrador em sua casa, e sobre tudo o que tinha, o SENHOR abençoou a casa do egípcio por causa de José. A bênção do SENHOR estava sobre tudo o que ele tinha, na casa e no campo.
6
Ele deixou tudo o que tinha nas mãos de José. Ele não se preocupava com nada, exceto com a comida que comia. José era de belo porte e de boa aparência.
7
Depois destas coisas, a mulher do seu senhor pôs os olhos em José; e ela disse: “Deite-se comigo.”
8
Mas ele recusou, e disse à mulher do seu senhor: “Eis que o meu senhor não sabe o que está comigo na casa, e ele colocou tudo o que tem em minhas mãos.
9
Ninguém é maior nesta casa do que eu, e ele não me negou nada, a não ser você, porque você é a mulher dele. Como, então, eu poderia cometer essa grande maldade e pecar contra Deus?”
10
Embora ela falasse com José dia após dia, ele não a ouvia para se deitar com ela, nem para estar com ela.
11
Por esse tempo, ele entrou na casa para fazer o seu trabalho, e nenhum dos homens da casa estava lá dentro.
12
Ela o agarrou pela sua veste, dizendo: “Deite-se comigo!” Ele deixou a sua veste na mão dela, e fugiu para fora.
13
Quando ela viu que ele havia deixado a sua veste na mão dela, e fugido para fora,
14
ela chamou os homens de sua casa, e lhes falou, dizendo: “Vejam, ele nos trouxe um hebreu para zombar de nós. Ele veio até mim para se deitar comigo, e eu gritei em alta voz.
15
Quando ele ouviu que eu levantei a minha voz e gritei, ele deixou a sua veste ao meu lado, e fugiu para fora.”
16
Ela guardou a veste dele ao seu lado, até que o senhor dele voltasse para casa.
17
Ela lhe falou de acordo com estas palavras, dizendo: “O servo hebreu, que você nos trouxe, veio até mim para zombar de mim,
18
e quando eu levantei a minha voz e gritei, ele deixou a sua veste ao meu lado, e fugiu para fora.”
19
Quando o seu senhor ouviu as palavras de sua mulher, que ela lhe falou, dizendo: “Foi isso que o seu servo me fez”, a sua ira se acendeu.
20
O senhor de José o pegou, e o lançou na prisão, o lugar onde os prisioneiros do rei ficavam presos, e ele ficou ali sob custódia.
21
Mas o SENHOR estava com José, e lhe demonstrou bondade, e lhe concedeu favor aos olhos do carcereiro.
22
O carcereiro entregou nas mãos de José todos os prisioneiros que estavam na prisão. Tudo o que era feito ali, era ele o responsável.
23
O carcereiro não se preocupava com nada do que estava nas mãos de José, porque o SENHOR estava com ele; e tudo o que ele fazia, o SENHOR fazia prosperar.
1 Mojžíšova
Chapitre 39
1
Jozef pak doveden byl do Egypta; a koupil ho Putifar, dvořenin Faraonův, nejvyšší nad drabanty, muž Egyptský, od Izmaelitských, kteříž ho tam dovedli.
2
Byl pak Hospodin s Jozefem, a všecko se mu šťastně vedlo, a bydlil v domě pána svého toho Egyptského.
3
A viděl pán jeho, že Hospodin byl s ním, a že všecko, což činil, Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho.
4
Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho, a sloužil mu. I představil ho domu svému, a všecko, což měl, dal v ruku jeho.
5
A hned, jakž ustanovil ho nad domem svým, a nade vším, což měl, požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa. A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech, kteréž měl doma i na poli.
6
Všech tedy věcí, kteréž měl, zanechal v rukou Jozefových; aniž o čem, tak jako on, věděl, jediné o chlebě, kterýž jedl. Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření.
7
I stalo se potom, že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa, a řekla: Spi se mnou.
8
Kterýžto odpíraje, řekl ženě pána svého: Aj, pán můj neví tak jako já, co jest v domě, a všecko, což má, dal v ruce mé.
9
Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto, aniž co vyňal z správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?
10
A když mluvila ona Jozefovi den po dni, nepovolil jí, aby spal s ní, ani aby býval s ní.
11
Tedy dne jednoho, když přišel do domu k práci své, a nebylo tu žádného z domácích v domě,
12
Chytila jej ona za roucho jeho, řkuci: Lež se mnou. On pak nechav roucha svého v rukou jejích, utekl, a vyšel ven.
13
A ona viduci, že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven,
14
Svolala domácí své, a řekla k nim takto: Pohleďte, přivedl nám muže Hebrejského, kterýž by měl posměch z nás; nebo přišel ke mně, aby ležel se mnou; i křičela jsem hlasem velikým.
15
A když uslyšel, že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, nechav roucha svého u mne, utekl a vyšel ven.
16
Tedy schovala roucho jeho u sebe, až přišel pán jeho do domu svého.
17
K němuž mluvila v tato slova, řkuci: Přišel ke mně služebník ten Hebrejský, kteréhožs přivedl nám, aby mi lehkost učinil.
18
A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela, tedy nechal roucha svého u mne, a utekl ven.
19
I stalo se, že, když uslyšel pán jeho slova ženy své, kteráž mluvila mu, pravěci: Tak mi učinil služebník tvůj, rozhněval se velmi.
20
Protož vzal ho pán jeho, a dal jej do věže žalářné, v to místo, kdež vězňové královští seděli; i byl tam v žaláři.
21
Byl pak Hospodin s Jozefem, a naklonil se k němu milosrdenstvím; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem.
22
I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně, kteříž byli v věži žalářné; a cožkoli tam činiti měli, on to spravoval.
23
Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal, což jemu svěřil; proto že Hospodin byl s ním, a což on činil, Hospodin tomu prospěch dával.