Comparer
Habacuque 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Habacuque
Chapitre 3
1
Uma oração do profeta Habacuque, com música vitoriosa.
2
SENHOR, eu ouvi da sua fama.
Estou maravilhado com as suas obras, SENHOR.
Renove a sua obra no meio dos anos.
No meio dos anos, torne-a conhecida.
Na ira, lembre-se da misericórdia.
3
Deus veio de Temã,
o Santo, do monte Parã. Selá.
A sua glória cobriu os céus,
e o seu louvor encheu a terra.
4
O seu esplendor é como o nascer do sol.
Raios brilham da sua mão, onde o seu poder está escondido.
5
A praga foi adiante dele,
e a pestilência seguiu os seus passos.
6
Ele parou, e fez a terra tremer.
Ele olhou, e fez as nações tremerem.
As antigas montanhas se desmoronaram.
As colinas seculares desabaram.
Os seus caminhos são eternos.
7
Vi as tendas de Cusã em aflição.
As habitações da terra de Midiã tremeram.
8
O SENHOR estava descontente com os rios?
A sua ira era contra os rios,
ou o seu furor contra o mar,
para que montasse nos seus cavalos,
nos seus carros de salvação?
9
Você descobriu o seu arco.
Convocou as suas flechas juradas. Selá.
Você fendeu a terra com rios.
10
As montanhas o viram, e tiveram medo.
A tempestade de águas passou.
O abismo rugiu e ergueu as suas mãos para o alto.
11
O sol e a lua pararam no céu
à luz das suas flechas enquanto voavam,
ao brilho da sua lança reluzente.
12
Você marchou pela terra com ira.
Debulhou as nações com furor.
13
Você saiu para a salvação do seu povo,
para a salvação do seu ungido.
Esmagou a cabeça da terra da maldade.
Você os desnudou da cabeça aos pés. Selá.
14
Traspassou as cabeças dos guerreiros dele com as suas próprias lanças.
Eles vieram como um redemoinho para me espalhar,
regozijando-se como se fossem devorar o miserável em segredo.
15
Você pisou o mar com os seus cavalos,
agitando as águas poderosas.
16
Eu ouvi, e o meu corpo tremeu.
Os meus lábios tremeram ao som da voz.
A podridão entra nos meus ossos, e eu tremo no meu lugar,
porque devo esperar em silêncio pelo dia da angústia,
pela subida do povo que nos invade.
17
Pois ainda que a figueira não floresça,
nem haja fruto nas videiras,
o trabalho da oliveira falhe,
os campos não produzam alimento,
os rebanhos sejam cortados do aprisco,
e não haja gado nos currais,
18
ainda assim eu me alegrarei no SENHOR.
Eu exultarei no Deus da minha salvação!
19
DEUS, o Senhor, é a minha força.
Ele faz os meus pés como os pés da corça,
e me permite andar em lugares altos. Para o diretor de música, nos meus instrumentos de corda.
Abakuk
Chapitre 3
1
Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:
2
Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.
3
Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.
4
Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.
5
Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho.
6
Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.
7
Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.
8
Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
9
Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,
10
Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.
11
Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.
12
V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.
13
Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.
14
Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.
15
Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.
16
Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.
17
Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
18
Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.
19
Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.