Comparer
Hebreus 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Hebreus
Chapitre 9
1
Ora, até mesmo a primeira aliança tinha regulamentos para o culto divino e um santuário terreno.
2
Pois um tabernáculo foi preparado. Na primeira parte estavam o candelabro, a mesa e os pães da proposição, que é chamado o Lugar Santo.
3
Atrás do segundo véu estava o tabernáculo que é chamado o Santo dos Santos,
4
contendo um altar de ouro para o incenso e a arca da aliança totalmente revestida de ouro, na qual havia um vaso de ouro contendo o maná, a vara de Arão que floresceu, e as tábuas da aliança;
5
e acima dela os querubins da glória cobrindo com suas sombras o propiciatório. Sobre essas coisas não podemos falar agora em detalhes.
6
Ora, estando essas coisas assim preparadas, os sacerdotes entram continuamente no primeiro tabernáculo, realizando os serviços,
7
mas no segundo, apenas o sumo sacerdote entra, uma vez por ano, não sem sangue, o qual ele oferece por si mesmo e pelos erros do povo.
8
O Espírito Santo está indicando com isso que o caminho para o Lugar Santo ainda não havia sido revelado enquanto o primeiro tabernáculo continuava de pé.
9
Isso é um símbolo para a época presente, na qual são oferecidos dons e sacrifícios que são incapazes, no que diz respeito à consciência, de aperfeiçoar o adorador,
10
consistindo apenas em ordenanças carnais referentes a comidas, bebidas e diversas lavagens, impostas até o tempo da reforma.
11
Mas quando Cristo veio como sumo sacerdote dos bens vindouros, por meio do tabernáculo maior e mais perfeito, não feito por mãos, isto é, não desta criação,
12
e não com sangue de bodes e bezerros, mas com seu próprio sangue, ele entrou no Lugar Santo de uma vez por todas, tendo obtido eterna redenção.
13
Pois, se o sangue de bodes e touros, e as cinzas de uma novilha aspergidas sobre os que estão contaminados, santificam para a purificação da carne,
14
quanto mais o sangue de Cristo, que pelo Espírito eterno ofereceu a si mesmo sem defeito a Deus, purificará a consciência de vocês das obras mortas para servir ao Deus vivo?
15
Por essa razão, ele é o mediador de uma nova aliança, pois sua morte ocorreu para redimir as transgressões cometidas sob a primeira aliança, de modo que os que foram chamados recebam a promessa da herança eterna.
16
Pois onde há um testamento, é necessário que ocorra a morte daquele que o fez.
17
Pois um testamento só entra em vigor onde houve morte, visto que nunca tem validade enquanto vive aquele que o fez.
18
Portanto, nem mesmo a primeira aliança foi inaugurada sem sangue.
19
Pois, quando todos os mandamentos haviam sido declarados por Moisés a todo o povo, de acordo com a lei, ele tomou o sangue dos bezerros e dos bodes, com água, lã escarlate e hissopo, e aspergiu tanto o próprio livro quanto todo o povo,
20
dizendo: “Este é o sangue da aliança que Deus ordenou a vocês.”
21
Da mesma forma, ele aspergiu com o sangue o tabernáculo e todos os utensílios do ministério.
22
De acordo com a lei, quase todas as coisas são purificadas com sangue, e sem derramamento de sangue não há remissão.
23
Era necessário, portanto, que as cópias das coisas que estão nos céus fossem purificadas com estas coisas, mas as próprias coisas celestiais com sacrifícios melhores do que estes.
24
Pois Cristo não entrou em lugares santos feitos por mãos, que são representações do verdadeiro santuário, mas no próprio céu, para comparecer agora na presença de Deus por nós;
25
nem entrou para oferecer a si mesmo muitas vezes, como o sumo sacerdote entra no lugar santo ano após ano com sangue que não é o seu,
26
do contrário, ele precisaria ter sofrido muitas vezes desde a fundação do mundo. Mas agora, uma vez por todas, no fim das eras, ele se manifestou para remover o pecado pelo sacrifício de si mesmo.
27
Visto que está ordenado aos homens morrerem uma só vez, e depois disso, o juízo,
28
assim também Cristo, tendo sido oferecido uma vez para levar os pecados de muitos, aparecerá uma segunda vez, não para lidar com o pecado, mas para salvar aqueles que o aguardam ansiosamente.
Židům
Chapitre 9
1
Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou.
2
Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně.
3
Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých,
4
Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona,
5
Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně.
6
To vše když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce,
7
Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti.
8
Èímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval.
9
Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas, v němžto darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje,
10
Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející.
11
Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení,
12
Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl.
13
Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poskvrněných, posvěcuje jich k očištění těla,
14
Èím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému?
15
A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, jenž jsou povoláni.
16
Nebo kdež se děje kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft.
17
Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, pevný jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft činil.
18
Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován.
19
Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil,
20
Řka: Tatoť jest krev Zákona, kterýž vám Bůh vydal.
21
Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil.
22
A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin.
23
Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty.
24
Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.
25
Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí,
26
(Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa,) ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest.
27
A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud,
28
Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidi hříchů; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení.