Comparer
Isaías 33
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 33
1
Ai de você que destrói, mas não foi destruído,
e que trai, mas ninguém o traiu!
Quando você terminar de destruir, será destruído;
e quando terminar de trair, será traído.
2
SENHOR, seja gracioso conosco. Temos esperado em ti.
Seja a nossa força a cada manhã,
a nossa salvação também no tempo da angústia.
3
Ao som do trovão, os povos fogem.
Quando te levantas, as nações se dispersam.
4
O seu despojo será ajuntado como a lagarta o ajunta.
Os homens saltarão sobre ele como saltam os gafanhotos.
5
O SENHOR é exaltado, pois habita nas alturas.
Ele encheu Sião de justiça e retidão.
6
Haverá estabilidade nos seus tempos, abundância de salvação, sabedoria e conhecimento.
O temor do SENHOR é o seu tesouro.
7
Eis que os seus valentes clamam do lado de fora;
os embaixadores da paz choram amargamente.
8
As estradas estão desertas.
O viajante desapareceu.
A aliança está quebrada.
Ele desprezou as cidades.
Ele não respeita o homem.
9
A terra pranteia e definha.
O Líbano está envergonhado e murcha.
Sarom é como um deserto, e Basã e Carmelo estão despidos.
10
“Agora eu me levantarei”, diz o SENHOR.
“Agora eu me erguerei.
Agora serei exaltado.
11
Vocês conceberão palha.
Vocês darão à luz restolho.
O sopro de vocês é um fogo que os devorará.
12
Os povos serão como a queima de cal,
como espinheiros cortados e queimados no fogo.
13
Ouçam, vocês que estão longe, o que eu fiz;
e, vocês que estão perto, reconheçam o meu poder.”
14
Os pecadores em Sião estão com medo.
O tremor apoderou-se dos ímpios.
Quem de nós pode habitar com o fogo devorador?
Quem de nós pode habitar com as chamas eternas?
15
Aquele que anda em retidão
e fala o que é justo,
aquele que despreza o lucro da opressão,
que sacode as mãos, recusando-se a aceitar suborno,
que tapa os ouvidos para não ouvir falar de derramamento de sangue,
e fecha os olhos para não ver o mal —
16
este habitará nas alturas.
O seu refúgio será a fortaleza de rochas.
O seu pão lhe será fornecido.
As suas águas serão garantidas.
17
Os seus olhos verão o rei em sua formosura.
Eles verão uma terra distante.
18
O seu coração meditará sobre o terror.
Onde está aquele que contava?
Onde está aquele que pesava?
Onde está aquele que contava as torres?
19
Você não verá mais aquele povo feroz,
um povo de fala obscura que você não consegue compreender,
com uma língua estranha que você não consegue entender.
20
Olhe para Sião, a cidade das nossas festas solenes.
Os seus olhos verão Jerusalém, uma habitação tranquila,
uma tenda que não será desarmada.
As suas estacas nunca serão arrancadas,
nem se romperá nenhuma das suas cordas.
21
Mas ali o SENHOR estará conosco em majestade,
um lugar de rios largos e correntes,
no qual não navegará nenhuma galé com remos,
nem passará por lá nenhum navio imponente.
22
Pois o SENHOR é o nosso juiz.
O SENHOR é o nosso legislador.
O SENHOR é o nosso rei.
Ele nos salvará.
23
O seu cordame está solto.
Eles não puderam firmar a base do seu mastro.
Eles não puderam estender a vela.
Então a presa de um grande despojo foi dividida.
Os coxos levaram a presa.
24
O habitante não dirá: “Estou doente.”
O povo que nela habita será perdoado da sua iniquidade.
Izajáš
Chapitre 33
1
Běda tobě, zhoubce, ješto sám nebýváš huben, a kterýž nevěrně děláš, ješto tobě nečinili nevěrně. Když přestaneš býti zhoubcím, pohuben budeš; když přestaneš nevěrně činiti, nevěrněť činiti budou.
2
Hospodine, učiň nám milost, na tebeť očekáváme; budiž ramenem svých každého jitra, a vysvobozením naším v čas ssoužení.
3
Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové, před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané.
4
A sebrána bude loupež vaše, tak jako sbíráni bývají chroustové; jako připadají kobylky, tak připadnou na ni.
5
Vyvýšíť se Hospodin, nebo na výsosti přebývá, a naplní Sion soudem a spravedlností.
6
I bude upevněním časů tvých, silou i hojným spasením; moudrost a umění, a bázeň Hospodinova poklad tvůj.
7
Aj, rekové jejich naříkali vně, jednatelé pokoje hořce plakali.
8
Zpustly silnice, přestali choditi cestou; zrušil příměří, nevážil sobě měst, za nic položil sobě člověka.
9
Kvílila a zemdlela země, styděti se musil Libán a usvadl; Sáron učiněn jako poušť, Bázan pak a Karmel oklácen.
10
Jižť povstanu, praví Hospodin, již vyvýšen, již vyzdvižen budu.
11
Počnouce slámu, porodíte strniště; oheň dýchání vašeho sžíře vás.
12
I budou národové vypálené vápno, trní podťaté, ohněm spáleni budou.
13
Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou.
14
Zděsili se na Sionu hříšníci, podjala hrůza pokrytce, řkoucí: Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným?
15
Ten, kterýž chodí v spravedlnosti, a mluví pravé věci, kterýž pohrdá ziskem z útisku, kterýž otřásá ruce své, aby darů nepřijímal, kterýž zacpává uši své, aby neslyšel rady o vraždě, a zavírá oči své, aby se na zlé nedíval:
16
Ten na vysokých místech přebývati bude, hradové na skalách útočiště jeho, tomu chléb dán bude, vody jeho stálé budou.
17
Krále v okrase jeho uzří oči tvé, spatří i zemi dalekou.
18
Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu, řka: Kdež jest písař, kde výběrčí, kde spisovatel velikých domů?
19
Lidu ukrutného neuhledáš, lidu hluboké řeči, jíž bys neslýchal, a jazyku cizího, jemuž bys nerozuměl.
20
Patř na Sion, město slavností našich, oči tvé nechať hledí na Jeruzalém, obydlí pokojné, stánek, kterýž nebude přenešen, kolíkové jeho na věky se nepohnou, a žádný provaz jeho se neztrhá;
21
Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých, po němž nepůjde lodí s vesly, aniž bárka veliká po něm přecházeti bude.
22
Nebo Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.
23
Oslábliť jsou provazové tvoji, aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své, ani roztáhnouti plachty, anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé; i chromí rozchvátají kořist.
24
Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti.