Comparer
Isaías 40
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 40
1
“Consolem, consolem o meu povo”, diz o seu Deus.
2
“Falem ao coração de Jerusalém, e clamem a ela que a sua guerra está terminada, que a sua iniquidade está perdoada, que ela recebeu da mão do SENHOR em dobro por todos os seus pecados.”
3
A voz do que clama:
“Preparem o caminho do SENHOR no deserto!
Façam uma estrada reta no ermo para o nosso Deus.
4
Todo vale será exaltado,
e todo monte e colina será rebaixado.
O terreno acidentado será nivelado,
e os lugares ásperos se tornarão uma planície.
5
A glória do SENHOR será revelada,
e toda a carne a verá juntamente;
pois a boca do SENHOR o disse.”
6
A voz de um que diz: “Clame!”
E alguém disse: “O que clamarei?”
“Toda a carne é como a erva,
e toda a sua glória é como a flor do campo.
7
A erva seca,
a flor murcha,
porque o sopro do SENHOR sopra sobre ela.
Certamente o povo é como a erva.
8
A erva seca,
a flor murcha;
mas a palavra do nosso Deus permanece para sempre.”
9
Você que traz boas novas a Sião, suba em um alto monte.
Você que traz boas novas a Jerusalém, levante a sua voz com força!
Levante-a! Não tenha medo!
Diga às cidades de Judá: “Eis o seu Deus!”
10
Eis que o Senhor DEUS virá como um poderoso,
e o seu braço governará por ele.
Eis que a sua recompensa está com ele,
e a sua retribuição diante dele.
11
Ele apascentará o seu rebanho como um pastor.
Ele reunirá os cordeiros em seu braço,
e os carregará em seu colo.
Ele guiará mansamente as que têm crias.
12
Quem mediu as águas na concha da sua mão,
e marcou o céu com o seu palmo,
e calculou o pó da terra em um cesto de medida,
e pesou os montes em balanças,
e as colinas em uma balança de precisão?
13
Quem guiou o Espírito do SENHOR,
ou o ensinou como seu conselheiro?
14
Com quem ele tomou conselho,
e quem o instruiu,
e o ensinou na vereda da justiça,
e lhe ensinou conhecimento,
e lhe mostrou o caminho do entendimento?
15
Eis que as nações são como uma gota em um balde,
e são consideradas como um grão de pó na balança.
Eis que ele levanta as ilhas como uma coisa muito pequena.
16
O Líbano não é suficiente para queimar,
nem os seus animais são suficientes para um holocausto.
17
Todas as nações são como nada diante dele.
Elas são consideradas por ele como menos do que nada, e vaidade.
18
A quem, então, vocês compararão a Deus?
Ou que semelhança vocês compararão a ele?
19
Um artífice funde uma imagem,
e o ourives a reveste de ouro,
e funde correntes de prata para ela.
20
Aquele que é muito pobre para tal oferta escolhe uma árvore que não apodreça.
Ele busca um artífice habilidoso para lhe preparar uma imagem esculpida que não se mova.
21
Vocês não sabem?
Vocês não ouviram?
Isso não lhes foi dito desde o princípio?
Vocês não entenderam desde as fundações da terra?
22
É ele quem se assenta sobre o círculo da terra,
e os seus habitantes são como gafanhotos;
quem estende os céus como uma cortina,
e os desenrola como uma tenda para nela habitar,
23
quem reduz os príncipes a nada,
quem torna os juízes da terra insignificantes.
24
Eles mal são plantados.
Eles mal são semeados.
O seu tronco mal criou raiz na terra.
Ele apenas sopra sobre eles, e eles secam,
e o redemoinho os leva como palha.
25
“A quem, então, vocês me compararão?
Quem é o meu igual?”, diz o Santo.
26
Levantem os seus olhos para o alto,
e vejam quem criou estas coisas,
quem faz sair o seu exército por número.
Ele chama a todos pelo nome.
Pela grandeza da sua força,
e porque ele é forte em poder,
nenhum deles falta.
27
Por que você diz, Jacó,
e fala, Israel:
“O meu caminho está escondido do SENHOR,
e a justiça que me é devida é desconsiderada pelo meu Deus”?
28
Você não sabe?
Você não ouviu?
O Deus eterno, o SENHOR,
o Criador dos confins da terra, não desfalece.
Ele não se cansa.
O seu entendimento é inescrutável.
29
Ele dá poder ao fraco.
Ele aumenta a força daquele que não tem vigor.
30
Até os jovens desfalecem e se cansam,
e os moços caem exaustos;
31
mas aqueles que esperam no SENHOR renovarão as suas forças.
Eles subirão com asas como águias.
Eles correrão, e não se cansarão.
Eles caminharão, e não desfalecerão.
Izajáš
Chapitre 40
1
Potěšujte, potěšujte lidu mého, dí Bůh váš.
2
Mluvte k srdci Jeruzaléma, a ohlašujte jemu, že se již doplnil čas uložený jeho, že jest odpuštěna nepravost jeho, a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své.
3
Hlas volajícího: Připravtež na poušti cestu Hospodinovu, přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho.
4
Každé údolí ať jest vyvýšeno, a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen; což jest křivého, ať jest přímé, a místa nerovná ať jsou rovinou.
5
Nebo se zjeví sláva Hospodinova, a uzří všeliké tělo spolu, že ústa Hospodinova mluvila.
6
Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.
7
Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.
8
Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.
9
Na horu vysokou vystup sobě, Sione, zvěstovateli věcí potěšených, povyš mocně hlasu svého, Jeruzaléme, zvěstovateli věcí potěšených, povyš, aniž se boj. Rci městům Judským: Aj, Bůh váš.
10
Aj, Panovník Hospodin proti silnému přijde, a rámě jeho panovati bude nad ním; aj, mzda jeho s ním, a dílo jeho před ním.
11
Jako pastýř stádo své pásti bude, do náručí svého shromáždí jehňátka, a v klíně svém je ponese, březí pak poznenáhlu povede.
12
Kdo změřil hrstí svou vody, a nebesa pídí rozměřil? A kdo změřil měrou prach země, a zvážil na váze hory, a pahrbky na závaží?
13
Kdo vystihl ducha Hospodinova, a rádcím jeho byl, že by mu oznámil?
14
S kým se radil, že by mu přidal srozumění, a naučil jej stezce soudu, a vyučil jej umění, a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl?
15
Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje.
16
Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti.
17
Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.
18
K komu tedy připodobníte Boha silného? A jaké podobenství přirovnáte jemu?
19
Jakžkoli rytinu líčí řemeslník, a zlatník zlatem ji potahuje, a řetízky stříbrné k ní slévá;
20
A ten, kterýž pro chudobu nemá co obětovati, dřevo, kteréž by nepráchnivělo, vybírá, a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny, aby se nepohnula.
21
Zdaliž nevíte? Zdaliž neslýcháte? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku? Zdaliž nesrozumíváte z základů země?
22
Ten, kterýž sedí nad okršlkem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání,
23
Onť přivodí knížata na nic, soudce zemské jako nic rozptyluje,
24
Tak že nebývají štípeni ani sáti, aniž kořene pouští do země pařez jejich. Nebo jakž jen zavane na ně, hned usychají, a vicher jako plevu zanáší je.
25
K komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu, praví Svatý?
26
Pozdvihněte zhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.
27
Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází?
28
Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?
29
On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí.
30
Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají,
31
Ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.