Comparer
Isaías 41
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 41
1
“Calem-se diante de mim, ilhas,
e que os povos renovem as suas forças.
Que eles se aproximem,
e então falem.
Vamos nos reunir para o julgamento.
2
Quem levantou alguém do oriente?
Quem o chamou aos seus pés em justiça?
Ele lhe entrega as nações
e o faz reinar sobre os reis.
Ele os entrega como pó à sua espada,
como palha levada pelo vento ao seu arco.
3
Ele os persegue
e passa em segurança,
por um caminho pelo qual seus pés nunca haviam passado.
4
Quem operou e fez isso,
chamando as gerações desde o princípio?
Eu, o SENHOR, o primeiro, e com os últimos, eu sou.”
5
As ilhas viram, e temem.
Os confins da terra tremem.
Eles se aproximam, e vêm.
6
Cada um ajuda o seu próximo.
Eles dizem aos seus irmãos: “Seja forte!”
7
Assim o carpinteiro encoraja o ourives.
Aquele que alisa com o martelo encoraja o que bate na bigorna,
dizendo da soldagem: “Está boa;”
e ele o fixa com pregos, para que não tombe.
8
“Mas você, Israel, meu servo,
Jacó, a quem escolhi,
descendência de Abraão, meu amigo,
9
você, a quem tomei dos confins da terra,
e chamei dos seus cantos,
e lhe disse: ‘Você é meu servo. Eu o escolhi e não o rejeitei.’
10
Não tenha medo, pois eu estou com você.
Não se apavore, pois eu sou o seu Deus.
Eu o fortalecerei.
Sim, eu o ajudarei.
Sim, eu o sustentarei com a destra da minha justiça.
11
Eis que todos os que se enfurecem contra você ficarão envergonhados e confundidos.
Aqueles que lutam contra você serão como nada, e perecerão.
12
Você os procurará, e não os encontrará,
mesmo aqueles que contendem com você.
Aqueles que guerreiam contra você serão como nada,
como uma coisa que não existe.
13
Pois eu, o SENHOR, o seu Deus, segurarei a sua mão direita,
dizendo a você: ‘Não tenha medo.
Eu o ajudarei.’
14
Não tenha medo, verme de Jacó,
e vocês, homens de Israel.
Eu o ajudarei”, diz o SENHOR.
“O seu Redentor é o Santo de Israel.
15
Eis que fiz de você um instrumento de debulhar novo e afiado, com dentes.
Você debulhará os montes,
e os triturará,
e fará as colinas como palha.
16
Você os padejará,
e o vento os levará,
e o redemoinho os espalhará.
Você se alegrará no SENHOR.
Você se gloriará no Santo de Israel.
17
Os pobres e necessitados buscam água, e não há nenhuma.
A língua deles seca de sede.
Eu, o SENHOR, lhes responderei.
Eu, o Deus de Israel, não os desampararei.
18
Abrirei rios nas colinas áridas,
e fontes no meio dos vales.
Farei do deserto um lago de água,
e da terra seca, mananciais de água.
19
Plantarei no deserto o cedro, a acácia, a murta e a oliveira.
Colocarei juntos no ermo o cipreste, o pinheiro e o buxo;
20
para que vejam, saibam, considerem e compreendam juntos,
que a mão do SENHOR fez isso,
e o Santo de Israel o criou.
21
Apresentem a sua causa”, diz o SENHOR.
“Tragam os seus fortes argumentos!”, diz o Rei de Jacó.
22
“Que eles anunciem e nos declarem o que vai acontecer!
Declarem as coisas passadas, o que são,
para que as consideremos, e saibamos o seu fim;
ou nos mostrem as coisas que hão de vir.
23
Declarem as coisas que hão de vir depois,
para que saibamos que vocês são deuses.
Sim, façam o bem, ou façam o mal,
para que fiquemos assombrados,
e o vejamos juntos.
24
Eis que vocês não são nada,
e a obra de vocês não é nada.
Aquele que os escolhe é uma abominação.
25
“Levantei um do norte, e ele veio,
do nascente do sol, um que invoca o meu nome,
e ele virá sobre os governantes como sobre a argamassa,
e como o oleiro pisa o barro.
26
Quem declarou isso desde o princípio, para que saibamos?
e antes, para que digamos: ‘Ele está certo’?
Certamente, não há ninguém que declare.
Certamente, não há ninguém que mostre.
Certamente, não há ninguém que ouça as palavras de vocês.
27
Eu sou o primeiro a dizer a Sião: ‘Eis, olhem para eles;’
e darei a Jerusalém um mensageiro de boas-novas.
28
Quando eu olho, não há homem algum,
nem mesmo entre eles há conselheiro que, quando eu pergunto, possa responder uma palavra.
29
Eis que todas as suas obras são vaidade e nada.
Suas imagens de fundição são vento e confusão.”
Izajáš
Chapitre 41
1
Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.
2
Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho?
3
Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval.
4
Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.
5
Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.
6
Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.
7
A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.
8
Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého,
9
Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.
10
Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.
11
Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.
12
Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.
13
Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.
14
Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.
15
Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.
16
Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.
17
Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.
18
Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.
19
Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,
20
Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.
21
Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův.
22
Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.
23
Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.
24
Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.
25
Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnčíř hlinu.
26
Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.
27
Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.
28
Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova.
29
Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.