Comparer

Isaías 41

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Isaías

Chapitre 41
1 “Calem-se diante de mim, ilhas, e que os povos renovem as suas forças. Que eles se aproximem, e então falem. Vamos nos reunir para o julgamento.
2 Quem levantou alguém do oriente? Quem o chamou aos seus pés em justiça? Ele lhe entrega as nações e o faz reinar sobre os reis. Ele os entrega como pó à sua espada, como palha levada pelo vento ao seu arco.
3 Ele os persegue e passa em segurança, por um caminho pelo qual seus pés nunca haviam passado.
4 Quem operou e fez isso, chamando as gerações desde o princípio? Eu, o SENHOR, o primeiro, e com os últimos, eu sou.”
5 As ilhas viram, e temem. Os confins da terra tremem. Eles se aproximam, e vêm.
6 Cada um ajuda o seu próximo. Eles dizem aos seus irmãos: “Seja forte!”
7 Assim o carpinteiro encoraja o ourives. Aquele que alisa com o martelo encoraja o que bate na bigorna, dizendo da soldagem: “Está boa;” e ele o fixa com pregos, para que não tombe.
8 “Mas você, Israel, meu servo, Jacó, a quem escolhi, descendência de Abraão, meu amigo,
9 você, a quem tomei dos confins da terra, e chamei dos seus cantos, e lhe disse: ‘Você é meu servo. Eu o escolhi e não o rejeitei.’
10 Não tenha medo, pois eu estou com você. Não se apavore, pois eu sou o seu Deus. Eu o fortalecerei. Sim, eu o ajudarei. Sim, eu o sustentarei com a destra da minha justiça.
11 Eis que todos os que se enfurecem contra você ficarão envergonhados e confundidos. Aqueles que lutam contra você serão como nada, e perecerão.
12 Você os procurará, e não os encontrará, mesmo aqueles que contendem com você. Aqueles que guerreiam contra você serão como nada, como uma coisa que não existe.
13 Pois eu, o SENHOR, o seu Deus, segurarei a sua mão direita, dizendo a você: ‘Não tenha medo. Eu o ajudarei.’
14 Não tenha medo, verme de Jacó, e vocês, homens de Israel. Eu o ajudarei”, diz o SENHOR. “O seu Redentor é o Santo de Israel.
15 Eis que fiz de você um instrumento de debulhar novo e afiado, com dentes. Você debulhará os montes, e os triturará, e fará as colinas como palha.
16 Você os padejará, e o vento os levará, e o redemoinho os espalhará. Você se alegrará no SENHOR. Você se gloriará no Santo de Israel.
17 Os pobres e necessitados buscam água, e não há nenhuma. A língua deles seca de sede. Eu, o SENHOR, lhes responderei. Eu, o Deus de Israel, não os desampararei.
18 Abrirei rios nas colinas áridas, e fontes no meio dos vales. Farei do deserto um lago de água, e da terra seca, mananciais de água.
19 Plantarei no deserto o cedro, a acácia, a murta e a oliveira. Colocarei juntos no ermo o cipreste, o pinheiro e o buxo;
20 para que vejam, saibam, considerem e compreendam juntos, que a mão do SENHOR fez isso, e o Santo de Israel o criou.
21 Apresentem a sua causa”, diz o SENHOR. “Tragam os seus fortes argumentos!”, diz o Rei de Jacó.
22 “Que eles anunciem e nos declarem o que vai acontecer! Declarem as coisas passadas, o que são, para que as consideremos, e saibamos o seu fim; ou nos mostrem as coisas que hão de vir.
23 Declarem as coisas que hão de vir depois, para que saibamos que vocês são deuses. Sim, façam o bem, ou façam o mal, para que fiquemos assombrados, e o vejamos juntos.
24 Eis que vocês não são nada, e a obra de vocês não é nada. Aquele que os escolhe é uma abominação.
25 “Levantei um do norte, e ele veio, do nascente do sol, um que invoca o meu nome, e ele virá sobre os governantes como sobre a argamassa, e como o oleiro pisa o barro.
26 Quem declarou isso desde o princípio, para que saibamos? e antes, para que digamos: ‘Ele está certo’? Certamente, não há ninguém que declare. Certamente, não há ninguém que mostre. Certamente, não há ninguém que ouça as palavras de vocês.
27 Eu sou o primeiro a dizer a Sião: ‘Eis, olhem para eles;’ e darei a Jerusalém um mensageiro de boas-novas.
28 Quando eu olho, não há homem algum, nem mesmo entre eles há conselheiro que, quando eu pergunto, possa responder uma palavra.
29 Eis que todas as suas obras são vaidade e nada. Suas imagens de fundição são vento e confusão.”

Izajáš

Chapitre 41
1 Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.
2 Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho?
3 Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval.
4 Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.
5 Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.
6 Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.
7 A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.
8 Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého,
9 Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.
10 Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.
11 Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.
12 Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.
13 Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.
14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.
15 Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.
16 Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.
17 Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.
18 Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.
19 Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,
20 Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.
21 Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův.
22 Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.
23 Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.
24 Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.
25 Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnčíř hlinu.
26 Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.
27 Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.
28 Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova.
29 Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.

Choisir un livre