Comparer
Isaías 5
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 5
1
Deixem-me cantar para o meu amado uma canção do meu amado a respeito da sua vinha.
O meu amado tinha uma vinha em uma colina muito fértil.
2
Ele a cavou,
tirou as suas pedras,
plantou-a com a melhor videira,
construiu uma torre no meio dela,
e também cavou nela um lagar.
Ele esperava que desse uvas boas,
mas ela deu uvas bravas.
3
“Agora, habitantes de Jerusalém e homens de Judá,
por favor, julguem entre mim e a minha vinha.
4
O que mais se poderia ter feito à minha vinha, que eu não lhe tenha feito?
Por que, quando eu esperava que desse uvas boas, ela deu uvas bravas?
5
Agora eu lhes direi o que farei com a minha vinha.
Tirarei a sua cerca, e ela será devorada.
Derrubarei o seu muro, e ela será pisoteada.
6
Eu a tornarei em uma terra devastada.
Não será podada nem capinada,
mas crescerão nela sarças e espinheiros.
Também darei ordens às nuvens para que não derramem chuva sobre ela.”
7
Pois a vinha do SENHOR dos Exércitos é a casa de Israel,
e os homens de Judá são a sua planta agradável.
Ele esperava por justiça, mas eis aqui opressão;
por retidão, mas eis aqui um clamor de angústia.
8
Ai daqueles que juntam casa a casa,
que anexam campo a campo, até que não haja mais espaço,
e vocês sejam obrigados a habitar sozinhos no meio da terra!
9
Aos meus ouvidos, o SENHOR dos Exércitos diz: “Certamente muitas casas ficarão desoladas,
até mesmo as grandes e belas, desocupadas.
10
Pois dez acres de vinha produzirão um bato,
e um ômer de semente produzirá um efa.”
11
Ai daqueles que se levantam cedo de manhã, para correrem atrás de bebida forte,
que ficam até tarde da noite, até que o vinho os inflame!
12
A harpa, a lira, o tamborim e a flauta, com vinho, estão em suas festas;
mas eles não respeitam a obra do SENHOR,
nem consideram a operação das suas mãos.
13
Portanto, o meu povo vai para o cativeiro por falta de conhecimento.
Os seus homens honrados estão famintos,
e as suas multidões estão ressecadas de sede.
14
Portanto, o Seol alargou o seu apetite,
e abriu a sua boca sem medida;
e a sua glória, a sua multidão, a sua pompa, e aquele que se alegra entre eles, descem para lá.
15
Assim o homem é abatido,
a humanidade é humilhada,
e os olhos dos arrogantes são humilhados;
16
mas o SENHOR dos Exércitos é exaltado em justiça,
e Deus, o Santo, é santificado em retidão.
17
Então os cordeiros pastarão como em sua própria pastagem,
e estrangeiros comerão das ruínas dos ricos.
18
Ai daqueles que puxam a iniquidade com cordas de falsidade,
e a impiedade como com cordas de carroça,
19
que dizem: “Que ele se apresse, que ele acelere a sua obra, para que possamos vê-la;
que o conselho do Santo de Israel se aproxime e venha,
para que possamos conhecê-lo!”
20
Ai daqueles que chamam ao mal bem, e ao bem mal;
que colocam as trevas por luz,
e a luz por trevas;
que colocam o amargo por doce,
e o doce por amargo!
21
Ai daqueles que são sábios aos seus próprios olhos,
e prudentes em seu próprio entendimento!
22
Ai daqueles que são valentes para beber vinho,
e campeões em misturar bebida forte;
23
que absolvem o culpado por suborno,
mas negam justiça ao inocente!
24
Portanto, assim como a língua de fogo devora o restolho,
e assim como a grama seca se consome na chama,
assim a raiz deles será como podridão,
e a sua flor subirá como pó,
porque rejeitaram a lei do SENHOR dos Exércitos,
e desprezaram a palavra do Santo de Israel.
25
Portanto, a ira do SENHOR se acende contra o seu povo,
e ele estendeu a sua mão contra eles e os feriu.
Os montes tremem,
e os seus cadáveres são como lixo no meio das ruas.
Apesar de tudo isso, a sua ira não se desviou,
mas a sua mão ainda está estendida.
26
Ele levantará uma bandeira para as nações de longe,
e assobiará para elas desde a extremidade da terra.
Eis que virão rápida e velozmente.
27
Ninguém se cansará nem tropeçará entre eles;
ninguém cochilará nem dormirá,
nem se soltará o cinto da sua cintura,
nem se arrebentará a correia das suas sandálias,
28
cujas flechas são afiadas,
e todos os seus arcos estão retesados.
Os cascos dos seus cavalos serão como pederneira,
e as suas rodas como um redemoinho.
29
O seu rugido será como o de uma leoa.
Eles rugirão como leões jovens.
Sim, eles rugirão,
e agarrarão a sua presa e a levarão embora,
e não haverá ninguém para livrar.
30
Eles rugirão contra eles naquele dia como o bramido do mar.
Se alguém olhar para a terra, eis que há trevas e angústia.
A luz se escurece em suas nuvens.
Izajáš
Chapitre 5
1
Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném.
2
Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavěl věži u prostřed ní, také i pres udělal v ní, a očekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno.
3
Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suďte medle mezi mnou a vinicí mou.
4
Což ještě činěno býti mělo vinici mé, ješto bych jí neučinil? Proč, když jsem očekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno?
5
A protož oznámím vám, co já učiním vinici své: Odejmu plot její, a přijde na spuštění; rozbořím hradbu její, i přijde na pošlapání.
6
Zapustím ji, nebude řezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláčí a trní; oblakům také zapovím, aby nevydávali více na ni deště.
7
Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Očekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, křik.
8
Běda vám, kteříž připojujete dům k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země.
9
V uši mé řekl Hospodin zástupů: Jistě žeť domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou.
10
Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi.
11
Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno i rozpaluje.
12
A harfa, loutna a buben, a píšťalka, a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatřují.
13
Protož v zajetí půjde lid můj, nebo jest bez umění; a slavní jeho budou hladovití, a množství jeho žízní usvadne.
14
Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své, a rozedřelo nad míru ústa svá, i sstoupí do něho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteříž se veselí v ní.
15
A tak sehnut bude člověk, a ponížen muž, a oči pyšných sníženy budou,
16
Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu, a Bůh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti.
17
I pásti se budou beránkové podlé obyčeje svého, a ostatky těch tučných, navrátíce se, jísti budou.
18
Běda těm, kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu hřích;
19
Kteříž říkají: Nechať pospíší, a nemešká dílem svým, abychom viděli, a nechať se přiblíží, a přijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvěděli.
20
Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké.
21
Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.
22
Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného;
23
Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich.
24
Z té příčiny, jakož plamen ohně zžírá strniště, a plevy plamen v nic obrací, tak kořen jejich bude jako shnilina, a květ jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů, a řečí svatého Izraelského pohrdli.
25
Pročež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svůj, a vztáh ruku svou na něj, porazil jej, tak že se hory zatřásly, a těla mrtvá jejich jako hnůj u prostřed ulic. V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho jest vztažená.
26
Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému, a zahvízdne naň od končin země, a aj, rychle a prudce přijde.
27
Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude dřímati ani spáti, aniž se rozepne pás bedr jeho, aniž se strhá řemen obuví jeho.
28
Střely jeho ostré, a všecka lučiště jeho natažená; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou, a kola jeho jako vichřice.
29
Řvání jeho jako řvání lva, a řváti bude jako lvíčata; a mumlati bude, a pochytí loupež a uteče, aniž bude, kdo by vydřel.
30
A zvučeti bude nad ním v ten den, jako zvučí moře. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota a úzkost; nebo se i světlo zatmí při pohubení jejím.