Comparer
Isaías 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 6
1
No ano em que o rei Uzias morreu, eu vi o Senhor assentado sobre um trono alto e exaltado; e a orla do seu manto enchia o templo.
2
Acima dele estavam os serafins. Cada um tinha seis asas. Com duas cobria o rosto. Com duas cobria os pés. Com duas voava.
3
Um clamava ao outro, e dizia:
“Santo, santo, santo é o SENHOR dos Exércitos!
Toda a terra está cheia da sua glória!”
4
Os fundamentos das soleiras tremeram à voz daquele que clamava, e a casa se encheu de fumaça.
5
Então eu disse: “Ai de mim! Pois estou perdido, porque sou um homem de lábios impuros e moro no meio de um povo de lábios impuros, pois os meus olhos viram o Rei, o SENHOR dos Exércitos!”
6
Então um dos serafins voou até mim, trazendo uma brasa viva na mão, que ele havia tirado do altar com uma tenaz.
7
Ele tocou a minha boca com ela, e disse: “Eis que isto tocou os seus lábios; e a sua iniquidade foi tirada, e o seu pecado perdoado.”
8
Eu ouvi a voz do Senhor, dizendo: “A quem enviarei, e quem irá por nós?” Então eu disse: “Eis-me aqui. Envie-me!”
9
Ele disse: “Vá, e diga a este povo:
'Vocês ouvem de fato,
mas não entendem.
Vocês veem de fato,
mas não percebem.'
10
Torne gordo o coração deste povo.
Torne pesados os seus ouvidos, e feche os seus olhos;
para que não vejam com os seus olhos,
não ouçam com os seus ouvidos,
não entendam com o seu coração,
e não se voltem, e sejam curados.”
11
Então eu disse: “Senhor, até quando?” Ele respondeu:
“Até que as cidades fiquem devastadas e sem habitantes,
as casas fiquem sem pessoas,
a terra se torne totalmente devastada,
12
e o SENHOR tenha levado os homens para longe,
e os lugares abandonados sejam muitos no meio da terra.
13
Se ainda restar a décima parte nela,
esta também será, por sua vez, consumida,
como um terebinto e como um carvalho cujo toco permanece quando são cortados,
assim a santa semente é o seu toco.”
Izajáš
Chapitre 6
1
Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám.
2
Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal.
3
A volal jeden k druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho.
4
A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu.
5
I řekl jsem: Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé.
6
I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře,
7
A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest.
8
Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne.
9
On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte.
10
Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven.
11
A když jsem řekl: Až dokud, Pane? i odpověděl: Dokudž nezpustnou města, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo v nich žádného člověka, a země docela nezpustne,
12
A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země;
13
Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby, a teprv zkažena bude. Ale jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, tak símě svaté jest podpora její.