Comparer
Isaías 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 7
1
Nos dias de Acaz, filho de Jotão, filho de Uzias, rei de Judá, Rezim, o rei da Síria, e Peca, filho de Remalias, rei de Israel, subiram a Jerusalém para guerrear contra ela, mas não puderam prevalecer contra ela.
2
Foi dito à casa de Davi: “A Síria está aliada a Efraim.” O coração dele estremeceu, e o coração do seu povo, como as árvores da floresta estremecem com o vento.
3
Então o SENHOR disse a Isaías: “Saia agora para encontrar Acaz, você e seu filho Sear-Jasube, no fim do aqueduto do tanque superior, na estrada do campo do lavandeiro.
4
Diga a ele: ‘Tenha cuidado e mantenha a calma. Não tenha medo, nem deixe o seu coração desfalecer por causa destes dois restos de tições fumegantes, por causa da ira furiosa de Rezim e da Síria, e do filho de Remalias.
5
Porque a Síria, Efraim e o filho de Remalias tramaram o mal contra você, dizendo:
6
“Vamos subir contra Judá e despedaçá-lo, e vamos dividi-lo entre nós, e estabelecer um rei no meio dele, o filho de Tabeel.”
7
Assim diz o Senhor DEUS: “Isso não subsistirá, nem acontecerá.”
8
Pois a cabeça da Síria é Damasco, e a cabeça de Damasco é Rezim. Dentro de sessenta e cinco anos Efraim será despedaçado, de modo que não será mais um povo.
9
A cabeça de Efraim é Samaria, e a cabeça de Samaria é o filho de Remalias. Se vocês não crerem, certamente não estarão firmes.’”
10
O SENHOR falou novamente a Acaz, dizendo:
11
“Peça um sinal ao SENHOR, seu Deus; peça-o nas profundezas, ou nas alturas em cima.”
12
Mas Acaz disse: “Eu não pedirei. Não tentarei o SENHOR.”
13
Ele disse: “Ouçam agora, casa de Davi. Não lhes basta provar a paciência dos homens, para que provem também a paciência do meu Deus?
14
Portanto, o próprio Senhor lhes dará um sinal. Eis que a virgem conceberá e dará à luz um filho, e chamará o seu nome Emanuel.
15
Ele comerá manteiga e mel quando souber rejeitar o mal e escolher o bem.
16
Pois antes que o menino saiba rejeitar o mal e escolher o bem, a terra cujos dois reis você abomina será desamparada.
17
O SENHOR trará sobre você, sobre o seu povo e sobre a casa de seu pai dias que não vieram, desde o dia em que Efraim se separou de Judá, a saber, o rei da Assíria.
18
Acontecerá naquele dia que o SENHOR assobiará para a mosca que está nos confins dos rios do Egito, e para a abelha que está na terra da Assíria.
19
Elas virão e todas pousarão nos vales desolados, nas fendas das rochas, em todas as cercas de espinhos e em todos os pastos.
20
Naquele dia, o Senhor rapará com uma navalha alugada nas regiões além do Rio, a saber, com o rei da Assíria, a cabeça e os pelos dos pés; e ela também consumirá a barba.
21
Acontecerá naquele dia que um homem manterá vivas uma novilha e duas ovelhas.
22
Acontecerá que, por causa da abundância de leite que elas darão, ele comerá manteiga, pois todos os que restarem na terra comerão manteiga e mel.
23
Acontecerá naquele dia que todo lugar onde havia mil videiras valendo mil siclos de prata, será para sarças e espinheiros.
24
As pessoas irão para lá com flechas e com arco, porque toda a terra será de sarças e espinheiros.
25
A todas as colinas que eram cultivadas com a enxada, você não irá lá por medo das sarças e espinheiros; mas servirão para soltar os bois, e para as ovelhas pisarem.”
Izajáš
Chapitre 7
1
I stalo se za dnů Achasa syna Jotamova, syna Uziáše, krále Judského, že přitáhl Rezin král Syrský, a Pekach syn Romeliáše, krále Izraelského, k Jeruzalému, aby bojoval proti němu, ale nemohl ho dobyti.
2
I oznámeno jest domu Davidovu v tato slova: Spikla se země Syrská s Efraimem. Pročež pohnulo se srdce jeho, i srdce lidu jeho, tak jako se pohybuje dříví v lese od větru.
3
Tedy řekl Hospodin Izaiášovi: Vyjdi nyní vstříc Achasovi, ty a Sear Jašub syn tvůj, až na konec struhy rybníka hořejšího, k silnici pole valchářova,
4
A díš jemu: Šetř se, abys se nekormoutil. Neboj se, a srdce tvé nechať se neděsí dvou ostatků hlavní těch kouřících se, před rozpáleným hněvem Rezinovým s Syrskými, a syna Romeliášova,
5
Proto že zlou radu složili proti tobě Syrský, Efraim a syn Romeliášův, řkouce:
6
Táhněme proti zemi Judské, a vyležme ji, a odtrhněme ji k sobě, a ustavme krále u prostřed ní syna Tabealova.
7
Toto praví Panovník Hospodin: Nestaneť se a nebude toho.
8
Nebo hlava Syrské země jest Damašek, a hlava Damašku Rezin, a po šedesáti pěti letech potřín bude Efraim, tak že nebude lidem.
9
Mezi tím hlava Efraimova Samaří, a hlava Samaří syn Romeliášův. Jestliže nevěříte, jistě že neostojíte.
10
I mluvil ještě Hospodin k Achasovi, řka:
11
Požádej sobě znamení od Hospodina Boha svého, buď dole hluboko, aneb na hoře vysoko.
12
I řekl Achas: Nebudu prositi, aniž budu pokoušeti Hospodina.
13
Tedy řekl prorok: Slyšte nyní, dome Davidův, ještě-liž jest vám málo, lidem býti k obtížení, že i Bohu mému k obtížení jste?
14
Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazůve jméno jeho Immanuel.
15
Máslo a med jísti bude, až by uměl zavrci zlé, a vyvoliti dobré.
16
Nýbrž prvé než bude uměti dítě to zavrci zlé a vyvoliti dobré, opuštěna bude země, kteréž nenávidíš pro dva krále její.
17
Na tebe pak přivede Hospodin, a na lid tvůj, i na dům otce tvého dny, jakýchž nebylo ode dne, v němž odstoupil Efraim od Judy, a to skrze krále Assyrského.
18
Nebo stane se v ten den, že pošepce Hospodin muchám, kteréž jsou při nejdalších řekách Egyptských, a včelám, kteréž jsou v zemi Assyrské.
19
I přijdou, a usadí se všickni ti v údolích pustých a v děrách skalních, i na všech chrastinách i na všech stromích užitečných.
20
V ten den oholí Pán tou břitvou najatou, (skrze ty, kteříž za řekou jsou, skrze krále Assyrského), hlavu a vlasy noh, ano také i bradu do čista sholí.
21
I bude tehdáž, že sotva člověk zachová kravičku neb dvě ovce,
22
Avšak pro množství mléka, kteréhož nadojí, jísti bude máslo. Máslo zajisté a med jísti bude, kdožkoli v zemi bude zanechán.
23
Bude také v ten čas, že každé místo, na němž jest tisíc kmenů vinných za tisíc stříbrných, trním a hložím poroste.
24
S střelami a lučištěm tudy jíti musí; hložím zajisté a trním zaroste všecka země.
25
Všecky pak hory, kteréž motykou kopány býti mohou, nebudou se báti hloží a trní; nebo budou za pastviště volům, a bravům ku pošlapání.