Comparer
Isaías 51
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 51
1
“Ouçam-me, vocês que seguem a justiça,
vocês que buscam o SENHOR.
Olhem para a rocha de onde foram cortados,
e para a pedreira de onde foram cavados.
2
Olhem para Abraão, seu pai,
e para Sara, que lhes deu à luz;
pois quando ele era apenas um, eu o chamei,
eu o abençoei,
e o multipliquei.
3
Pois o SENHOR consolou Sião.
Ele consolou todos os seus lugares devastados,
e fez do seu deserto como o Éden,
e do seu ermo como o jardim do SENHOR.
Alegria e contentamento serão achados nela,
ações de graças e som de cânticos.
4
“Ouçam-me, meu povo;
e escute-me, minha nação,
pois de mim sairá uma lei,
e estabelecerei a minha justiça como luz para os povos.
5
A minha justiça está perto.
A minha salvação já saiu,
e os meus braços julgarão os povos.
As ilhas esperarão por mim,
e confiarão no meu braço.
6
Levantem os seus olhos para os céus,
e olhem para a terra embaixo;
pois os céus desaparecerão como fumaça,
e a terra se desgastará como uma roupa.
Seus habitantes morrerão da mesma forma,
mas a minha salvação durará para sempre,
e a minha justiça não será anulada.
7
“Ouçam-me, vocês que conhecem a justiça,
o povo em cujo coração está a minha lei.
Não temam a zombaria dos homens,
e não se assustem com os seus insultos.
8
Pois a traça os devorará como uma roupa,
e o verme os comerá como a lã;
mas a minha justiça durará para sempre,
e a minha salvação por todas as gerações.”
9
Desperte, desperte, vista-se de força, braço do SENHOR!
Desperte, como nos dias antigos,
nas gerações dos tempos passados.
Não foi você que cortou Raabe em pedaços,
que traspassou o monstro marinho?
10
Não foi você que secou o mar,
as águas do grande abismo;
que fez das profundezas do mar um caminho para os redimidos passarem?
11
Os resgatados do SENHOR voltarão,
e virão a Sião com cânticos.
Alegria eterna estará sobre as suas cabeças.
Eles alcançarão contentamento e alegria.
A tristeza e o gemido fugirão.
12
“Eu, eu mesmo, sou aquele que consola você.
Quem é você, para que tenha medo do homem que morrerá,
e do filho do homem, que será feito como a relva?
13
Você se esqueceu do SENHOR, o seu Criador,
que estendeu os céus,
e lançou os alicerces da terra?
Você vive com medo continuamente, o dia todo, por causa da fúria do opressor,
quando ele se prepara para destruir?
Onde está a fúria do opressor?
14
O exilado cativo será libertado em breve.
Ele não morrerá nem descerá à cova.
O seu pão não faltará.
15
Pois eu sou o SENHOR, o seu Deus, que agita o mar
para que as suas ondas rujam.
O SENHOR dos Exércitos é o seu nome.
16
Eu coloquei as minhas palavras na sua boca
e cobri você com a sombra da minha mão,
para que eu possa plantar os céus,
lançar os alicerces da terra,
e dizer a Sião: ‘Você é o meu povo.’”
17
Desperte, desperte!
Levante-se, Jerusalém,
você que bebeu da mão do SENHOR o cálice da sua ira.
Você bebeu a taça, o cálice do atordoamento,
e o esgotou.
18
Não há ninguém para guiá-la entre todos os filhos que ela deu à luz;
e não há ninguém que a tome pela mão entre todos os filhos que ela criou.
19
Estas duas coisas aconteceram a você —
quem se lamentará com você? —
desolação e destruição,
fome e espada.
Como poderei consolá-la?
20
Os seus filhos desmaiaram.
Eles jazem nas esquinas de todas as ruas,
como um antílope numa rede.
Eles estão cheios da ira do SENHOR,
da repreensão do seu Deus.
21
Portanto, ouça agora isto, você que é aflita,
e embriagada, mas não com vinho:
22
O seu Senhor, o SENHOR,
o seu Deus, que defende a causa do seu povo, diz:
“Eis que tirei da sua mão o cálice do atordoamento,
a taça, o cálice da minha ira.
Você não o beberá nunca mais.
23
Eu o colocarei na mão daqueles que a afligem,
que disseram à sua alma: ‘Prostre-se, para que possamos passar por cima de você’;
e você fez as suas costas como o chão,
como uma rua para os que passam por cima.”
Izajáš
Chapitre 51
1
Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteříž hledáte Hospodina, pohleďte na skálu, odkudž vyťati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste.
2
Pohleďte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej.
3
Nebo potěší Hospodin Siona, potěší všech pustin jeho, a učiní poušť jeho přerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Radost a veselí bude nalezeno v něm, díkčinění, a hlas žalmů zpívání.
4
Pozorujte mne, lide můj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svůj za světlo národům vystavím.
5
Blízko jest spravedlnost má, vyjdeť spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneť ostrovové čekají, a po mém rameni touží.
6
Pozdvihněte k nebi očí svých, a popatřte na zem dolů. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a země jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobně zemrou: ale spasení mé na věky zůstane, a spravedlnost má nezahyne.
7
Poslouchejte mne, kteříž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon můj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanění jejich neděste se.
8
Nebo jako roucho zžíře je mol, a jako vlnu zžíře je červ, ale spravedlnost má na věky zůstane, a spasení mé od národu do pronárodu.
9
Probuď se, probuď se, oblec se v sílu, ó rámě Hospodinovo, probuď se, jako za dnů starodávních a národů předešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka?
10
Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo moře, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu, aby přešli ti, jenž byli vysvobozeni?
11
A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, ať se navrátí, a přijdou na Sion s prozpěvováním, a veselé věčné ať jest na hlavě jejich; radosti a veselé ať dojdou, zámutek pak a úpění ať utekou.
12
Já, já jsem utěšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš člověka smrtelného, a syna člověka trávě podobného?
13
Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje?
14
Pospíšíť, aby zajatý propuštěn byl; neboť neumře v jámě, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého.
15
Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj, kterýž rozděluje moře, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupů jest jméno mé,
16
Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své přikryl jsem tě, abys štípil nebesa, a založil zemi, a řekl Sionu: Lid můj jsi ty.
17
Probuď se, probuď, povstaň, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi, i vyvážil.
18
Žádný jí nevedl ze všech synů, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů, kteréž vychovala.
19
Toto dvé tě potkalo, (kdo tě politoval?) zpuštění a setření, hlad a meč. Kdo tě potěšoval?
20
Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého.
21
A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem:
22
Takto praví Pán tvůj, Hospodin a Bůh tvůj, vedoucí při lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrůzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více.
23
Ale dám jej do ruky těch, jenž tě ssužují, kteříž říkali duši tvé: Sehni se, ať přes tě přejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj, a jako ulici přecházejícím.