Comparer
Isaías 63
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 63
1
Quem é este que vem de Edom,
com roupas tingidas de Bozra?
Quem é este, glorioso em suas vestes,
marchando na grandeza da sua força?
“Sou eu, que falo em justiça,
poderoso para salvar.”
2
Por que a sua roupa está vermelha,
e as suas vestes como as daquele que pisa no lagar?
3
“Eu pisei o lagar sozinho.
Dos povos, ninguém estava comigo.
Sim, eu os pisei na minha ira
e os pisoteei no meu furor.
O sangue deles respingou nas minhas vestes,
e manchei toda a minha roupa.
4
Pois o dia da vingança estava no meu coração,
e o ano dos meus redimidos chegou.
5
Eu olhei, e não havia ninguém para ajudar;
e admirei-me de que não houvesse ninguém para apoiar.
Portanto, o meu próprio braço me trouxe a salvação.
A minha própria ira me sustentou.
6
Eu pisei os povos na minha ira
e os embriaguei no meu furor.
Eu derramei o sangue deles na terra.”
7
Falarei das bondades do SENHOR
e dos louvores do SENHOR,
de acordo com tudo o que o SENHOR nos tem concedido,
e da grande bondade para com a casa de Israel,
que ele lhes concedeu segundo as suas misericórdias,
e segundo a multidão das suas bondades.
8
Pois ele disse: “Certamente, eles são o meu povo,
filhos que não agirão com falsidade;”
assim ele se tornou o Salvador deles.
9
Em toda a aflição deles, ele foi afligido,
e o anjo da sua presença os salvou.
Em seu amor e em sua compaixão, ele os redimiu.
Ele os ergueu,
e os carregou todos os dias do passado.
10
Mas eles se rebelaram
e entristeceram o seu Santo Espírito.
Por isso ele se voltou e tornou-se inimigo deles,
e ele mesmo lutou contra eles.
11
Então ele se lembrou dos dias do passado,
de Moisés e do seu povo, dizendo:
“Onde está aquele que os fez subir do mar com os pastores do seu rebanho?
Onde está aquele que colocou o seu Santo Espírito no meio deles?”
12
Quem fez o seu braço glorioso estar à direita de Moisés?
Quem dividiu as águas diante deles, para fazer para si um nome eterno?
13
Quem os guiou pelas profundezas,
como um cavalo no deserto,
para que não tropeçassem?
14
Como o gado que desce ao vale,
o Espírito do SENHOR lhes deu descanso.
Assim você guiou o seu povo, para fazer para si um nome glorioso.
15
Olhe do céu,
e veja da habitação da sua santidade e da sua glória.
Onde estão o seu zelo e os seus atos poderosos?
O anseio do seu coração e a sua compaixão estão retidos para comigo.
16
Pois você é o nosso Pai,
ainda que Abraão não nos conheça,
e Israel não nos reconheça.
Você, SENHOR, é o nosso Pai.
Nosso Redentor desde a eternidade é o seu nome.
17
Ó SENHOR, por que você nos faz desviar dos seus caminhos,
e endurece o nosso coração para não o temermos?
Volte, por amor dos seus servos,
as tribos da sua herança.
18
O seu povo santo a possuiu por pouco tempo.
Nossos adversários pisotearam o seu santuário.
19
Nós nos tornamos como aqueles sobre os quais você nunca governou,
como aqueles que não foram chamados pelo seu nome.
Izajáš
Chapitre 63
1
Kdož jest to, ješto se béře z Edom, v ubroceném rouše z Bozra, ten ozdobený rouchem svým, kráčeje u velikosti síly své? Jáť jsem, kterýž mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození.
2
Proč jest červené roucho tvé, a oděv tvůj jako toho, kterýž tlačí v presu?
3
Pres jsem tlačil sám, aniž kdo z lidí byl se mnou. Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém, a pošlapal jsem je v prchlivosti své, až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé, a tak všecken oděv svůj zkálel jsem.
4
Den zajisté pomsty v srdci mém, a léto, v němž mají vykoupeni býti moji, přišlo.
5
Když jsem pak viděl, že není žádného spomocníka, až jsem se užasl, že žádného nebylo, kdo by podpíral. A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé, a prchlivost má, ta mne podepřela.
6
I pošlapal jsem národy v hněvě svém, a opojil jsem je prchlivostí svou, a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich.
7
Milosrdenství Hospodinova připomínati budu, a chvály Hospodinovy ze všeho, což učinil nám Hospodin, i množství dobroty, kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své, a z velikého milosrdenství svého.
8
Nebo řekl: Vždyť jsou lidem mým, jsou synové, neučiníť mi nevěrně. A protož byl jejich spasitelem.
9
Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení, a anděl přístojící jemu vysvobozval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.
10
Ale oni zpurní byli, a zarmucovali Ducha svatého jeho; pročež obrátil se jim v nepřítele, a sám bojoval proti nim.
11
I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní, i na Mojžíše: Kdež jest ten, kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého? Kde jest ten, kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého?
12
Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově, kterýž rozdělil vody před nimi, aby sobě způsobil jméno věčné,
13
Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti, ani se nepoklesli.
14
Jako když hovádko do údolí sstupuje, tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého. Tak jsi vedl lid svůj, abys sobě způsobil jméno slavné.
15
Popatřiž s nebe, a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své. Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých? Mně-liž se zadržovati budou?
16
Ty jsi zajisté otec náš; nebo Abraham nic neví o nás, a Izrael nezná nás. Ty jsi, Hospodine, otec náš, vykupitel náš, toť jest od věčnosti jméno tvé.
17
Pročež jsi nám dal zblouditi, Hospodine, od cest svých, zatvrdil jsi srdce naše, abychom se nebáli tebe? Navratiž se zase pro služebníky své, pokolení dědictví svého.
18
Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé, nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou.
19
My tvoji jsme od věků; nad nimi jsi nikdy nepanoval, aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest.