Comparer
Isaías 64
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Isaías
Chapitre 64
1
Ah, se rasgasses os céus,
e descesses,
para que os montes tremessem na tua presença —
2
como quando o fogo acende os gravetos,
e o fogo faz a água ferver.
Torna o teu nome conhecido aos teus adversários,
para que as nações tremam na tua presença!
3
Quando fizeste coisas temíveis que não esperávamos,
tu desceste, e os montes tremeram na tua presença.
4
Pois desde a antiguidade não se ouviu,
nem os ouvidos perceberam,
nem os olhos viram outro Deus além de ti,
que age em favor daquele que nele espera.
5
Tu vens ao encontro daquele que se alegra e pratica a justiça,
daqueles que se lembram de ti nos teus caminhos.
Eis que te iraste, e nós pecamos.
Temos estado em pecado por muito tempo.
Seremos nós salvos?
6
Pois todos nós nos tornamos como o impuro,
e toda a nossa justiça é como trapo imundo.
Todos nós murchamos como uma folha;
e as nossas iniquidades, como o vento, nos levam para longe.
7
Não há ninguém que invoque o teu nome,
que se desperte para se apegar a ti;
pois escondeste o teu rosto de nós,
e nos consumiste por meio das nossas iniquidades.
8
Mas agora, SENHOR, tu és o nosso Pai.
Nós somos o barro, e tu és o nosso oleiro.
Todos nós somos obra da tua mão.
9
Não te enfureças, SENHOR.
Não te lembres da iniquidade para sempre.
Olha e vê, nós te imploramos,
todos nós somos o teu povo.
10
As tuas santas cidades se tornaram um deserto.
Sião se tornou um deserto,
Jerusalém, uma desolação.
11
A nossa santa e bela casa, onde nossos pais te louvavam,
foi queimada pelo fogo.
Todos os nossos lugares agradáveis estão em ruínas.
12
Diante destas coisas, tu te conterás, SENHOR?
Ficarás calado e nos punirás tão severamente?
Izajáš
Chapitre 64
1
Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,
2
(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;
3
Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;
4
Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.
5
Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,
6
Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.
7
Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.
8
Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.
9
Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.
10
Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.
11
Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.
12
I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?