Comparer

Jeremias 10

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Jeremias

Chapitre 10
1 Ouçam a palavra que o SENHOR fala a vocês, casa de Israel!
2 O SENHOR diz, “Não aprendam o caminho das nações, e não se assustem com os sinais do céu; pois as nações se assustam com eles.
3 Pois os costumes dos povos são vaidade; pois cortam uma árvore da floresta, obra das mãos do artífice com o machado.
4 Eles a enfeitam com prata e com ouro. Eles a fixam com pregos e com martelos, para que não se mova.
5 Eles são como uma palmeira, de obra torneada, e não falam. Precisam ser carregados, porque não podem andar. Não tenham medo deles; pois não podem fazer o mal, nem tampouco há neles o poder de fazer o bem.”
6 Não há ninguém como tu, ó SENHOR. Tu és grande, e o teu nome é grande em poder.
7 Quem não te temeria, ó Rei das nações? Pois isso te pertence. Porque entre todos os sábios das nações, e em todos os seus reinos, não há ninguém como tu.
8 Mas eles são todos estúpidos e tolos, instruídos por ídolos! É apenas madeira.
9 Há prata batida em placas, que é trazida de Társis, e ouro de Ufaz, obra do artífice e das mãos do ourives. Suas roupas são de azul e púrpura. Todos eles são obra de homens habilidosos.
10 Mas o SENHOR é o Deus verdadeiro. Ele é o Deus vivo, e um Rei eterno. Diante da sua ira, a terra treme. As nações não podem suportar a sua indignação.
11 “Vocês dirão isto a eles: ‘Os deuses que não fizeram os céus e a terra perecerão da terra, e de debaixo dos céus.’”
12 Deus fez a terra pelo seu poder. Ele estabeleceu o mundo por sua sabedoria, e pelo seu entendimento estendeu os céus.
13 Quando ele faz soar a sua voz, as águas nos céus rugem, e ele faz os vapores subirem dos confins da terra. Ele faz os relâmpagos para a chuva, e tira o vento dos seus tesouros.
14 Todo homem se tornou estúpido e sem conhecimento. Todo ourives é envergonhado por sua imagem esculpida; pois a sua imagem de fundição é falsidade, e não há fôlego nelas.
15 Elas são vaidade, uma obra de engano. No tempo da sua visitação, elas perecerão.
16 A porção de Jacó não é como estas; pois ele é o Criador de todas as coisas; e Israel é a tribo da sua herança. O SENHOR dos Exércitos é o seu nome.
17 Recolha os seus bens da terra, você que vive sob cerco.
18 Pois o SENHOR diz, “Eis que desta vez lançarei fora, como com uma funda, os habitantes da terra, e os angustiarei, para que sintam isso.”
19 Ai de mim por causa da minha ferida! Minha chaga é grave; mas eu disse, “Verdadeiramente este é o meu sofrimento, e devo suportá-lo.”
20 Minha tenda foi destruída, e todas as minhas cordas estão rompidas. Meus filhos se foram de mim, e já não existem. Não há mais ninguém para estender a minha tenda, nem para armar as minhas cortinas.
21 Pois os pastores se tornaram estúpidos, e não buscaram ao SENHOR. Por isso não prosperaram, e todos os seus rebanhos se espalharam.
22 A voz de uma notícia, eis que chega, e um grande tumulto da terra do norte, para fazer das cidades de Judá uma desolação, uma morada de chacais.
23 Ó SENHOR, eu sei que o caminho do homem não está em si mesmo. Não cabe ao homem que anda dirigir os seus passos.
24 Corrige-me, SENHOR, mas com brandura; não na tua ira, para que não me reduzas a nada.
25 Derrama a tua ira sobre as nações que não te conhecem, e sobre as famílias que não invocam o teu nome; pois eles devoraram a Jacó. Sim, eles o devoraram, o consumiram, e assolaram a sua habitação.

Jeremjáš

Chapitre 10
1 Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.
2 Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.
3 Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,
4 Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.
5 Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.
6 Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.
7 Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.
8 A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.
9 Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.
10 Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.
11 (Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)
12 Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
13 Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
14 Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.
15 Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.
16 Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
17 Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.
18 Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:
19 Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.
20 Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.
21 Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.
22 Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.
23 Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.
24 Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.
25 Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.

Choisir un livre