Comparer
Jeremias 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jeremias
Chapitre 10
1
Ouçam a palavra que o SENHOR fala a vocês, casa de Israel!
2
O SENHOR diz,
“Não aprendam o caminho das nações,
e não se assustem com os sinais do céu;
pois as nações se assustam com eles.
3
Pois os costumes dos povos são vaidade;
pois cortam uma árvore da floresta,
obra das mãos do artífice com o machado.
4
Eles a enfeitam com prata e com ouro.
Eles a fixam com pregos e com martelos,
para que não se mova.
5
Eles são como uma palmeira, de obra torneada,
e não falam.
Precisam ser carregados,
porque não podem andar.
Não tenham medo deles;
pois não podem fazer o mal,
nem tampouco há neles o poder de fazer o bem.”
6
Não há ninguém como tu, ó SENHOR.
Tu és grande,
e o teu nome é grande em poder.
7
Quem não te temeria,
ó Rei das nações?
Pois isso te pertence.
Porque entre todos os sábios das nações,
e em todos os seus reinos,
não há ninguém como tu.
8
Mas eles são todos estúpidos e tolos,
instruídos por ídolos!
É apenas madeira.
9
Há prata batida em placas, que é trazida de Társis,
e ouro de Ufaz,
obra do artífice e das mãos do ourives.
Suas roupas são de azul e púrpura.
Todos eles são obra de homens habilidosos.
10
Mas o SENHOR é o Deus verdadeiro.
Ele é o Deus vivo,
e um Rei eterno.
Diante da sua ira, a terra treme.
As nações não podem suportar a sua indignação.
11
“Vocês dirão isto a eles: ‘Os deuses que não fizeram os céus e a terra perecerão da terra, e de debaixo dos céus.’”
12
Deus fez a terra pelo seu poder.
Ele estabeleceu o mundo por sua sabedoria,
e pelo seu entendimento estendeu os céus.
13
Quando ele faz soar a sua voz,
as águas nos céus rugem,
e ele faz os vapores subirem dos confins da terra.
Ele faz os relâmpagos para a chuva,
e tira o vento dos seus tesouros.
14
Todo homem se tornou estúpido e sem conhecimento.
Todo ourives é envergonhado por sua imagem esculpida;
pois a sua imagem de fundição é falsidade,
e não há fôlego nelas.
15
Elas são vaidade, uma obra de engano.
No tempo da sua visitação, elas perecerão.
16
A porção de Jacó não é como estas;
pois ele é o Criador de todas as coisas;
e Israel é a tribo da sua herança.
O SENHOR dos Exércitos é o seu nome.
17
Recolha os seus bens da terra,
você que vive sob cerco.
18
Pois o SENHOR diz,
“Eis que desta vez lançarei fora, como com uma funda, os habitantes da terra,
e os angustiarei, para que sintam isso.”
19
Ai de mim por causa da minha ferida!
Minha chaga é grave;
mas eu disse,
“Verdadeiramente este é o meu sofrimento, e devo suportá-lo.”
20
Minha tenda foi destruída,
e todas as minhas cordas estão rompidas.
Meus filhos se foram de mim, e já não existem.
Não há mais ninguém para estender a minha tenda,
nem para armar as minhas cortinas.
21
Pois os pastores se tornaram estúpidos,
e não buscaram ao SENHOR.
Por isso não prosperaram,
e todos os seus rebanhos se espalharam.
22
A voz de uma notícia, eis que chega,
e um grande tumulto da terra do norte,
para fazer das cidades de Judá uma desolação,
uma morada de chacais.
23
Ó SENHOR, eu sei que o caminho do homem não está em si mesmo.
Não cabe ao homem que anda dirigir os seus passos.
24
Corrige-me, SENHOR, mas com brandura;
não na tua ira,
para que não me reduzas a nada.
25
Derrama a tua ira sobre as nações que não te conhecem,
e sobre as famílias que não invocam o teu nome;
pois eles devoraram a Jacó.
Sim, eles o devoraram, o consumiram,
e assolaram a sua habitação.
Jeremjáš
Chapitre 10
1
Slyšte slovo toto, kteréž mluví k vám Hospodin, ó dome Izraelský.
2
Takto praví Hospodin: Cestě pohanů neučte se, aniž se znamení nebeských děste, neboť se jich děsí pohané.
3
Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost. Nebo setna dřevo sekerou v lese, dílo rukou řemeslníka,
4
Stříbrem a zlatem ozdobí je, hřebíky a kladivy utvrzují je, aby se neviklalo.
5
Jsou jako palmový špalek tvrdý, ani nemluví; nošeni býti musejí, nebo choditi nemohou. Nebojtež se jich, nebo zle učiniti nemohou, aniž také dobře učiniti mohou.
6
Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci.
7
Kdož by se nebál tebe, králi národů? Na tebeť zajisté to sluší, poněvadž mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.
8
A však ze spolka zhlupěli, a blázni jsou; z dřeva učiti se jest pouhá marnost.
9
Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá, a zlato z Ufaz, dílo řemeslníka a rukou zlatníka; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich, všecko to jest dílo umělých.
10
Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.
11
(Takto říkejte jim: Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.)
12
Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
13
Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
14
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho, že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu; nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.
15
Marnost jsou a dílo podvodů; v čas, v němž je navštívím, zahynou.
16
Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
17
Sbeř z země koupi svou, ty kteráž bydlíš v pevnosti této.
18
Nebo takto praví Hospodin: Aj, já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou, a ssoužím je, aby shledali toto:
19
Běda mně pro setření mé, přebolestná jest rána má, ješto jsem já byl řekl: Jistě tuto nemoc budu moci snésti.
20
Stan můj popléněn jest, a všickni provazové moji potrháni jsou. Synové moji odebrali se ode mne, a není žádného; není žádného, kdo by více rozbíjel stan můj, a roztáhl kortýny mé.
21
Nebo zhlupěli pastýři, a Hospodina se nedotazovali; protož nevede se jim šťastně, a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest.
22
Aj, pověst jistá přichází, a pohnutí veliké z země půlnoční, aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků.
23
Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže toho, kterýž chodí, aby spravoval krok svůj.
24
Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.
25
Vylí hněv svůj na ty národy, kteříž tebe neznají, a na rodiny, kteréž jména tvého nevzývají; nebo zžírají Jákoba, a tak zžírají jej, aby jej všeho sežrali, a obydlí jeho v poustku obrátili.