Comparer

Jeremias 9

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Jeremias

Chapitre 9
1 Ah, se a minha cabeça fosse águas, e os meus olhos uma fonte de lágrimas, para que eu pudesse chorar dia e noite pelos mortos da filha do meu povo!
2 Ah, se eu tivesse no deserto um alojamento de viajantes, para que eu pudesse deixar o meu povo e me afastar deles! Pois todos eles são adúlteros, uma assembleia de homens traiçoeiros.
3 “Eles entesam a língua, como o seu arco, para a falsidade. Eles se fortaleceram na terra, mas não para a verdade; pois avançam de mal a mal, e não me conhecem”, diz o SENHOR.
4 “Cada um tome cuidado com o seu próximo, e não confie em nenhum irmão; pois cada irmão certamente enganará, e cada próximo andará espalhando calúnias.
5 Os amigos enganam uns aos outros, e não falam a verdade. Eles ensinaram a sua língua a falar mentiras. Eles se cansam de cometer iniquidade.
6 A sua habitação está no meio do engano. Pelo engano, eles se recusam a me conhecer”, diz o SENHOR.
7 Portanto, assim diz o SENHOR dos Exércitos: “Eis que eu os fundirei e os provarei; pois, de que outra forma eu deveria tratar a filha do meu povo?
8 A língua deles é uma flecha mortal. Ela fala engano. Com a boca, fala-se de paz ao próximo, mas no coração, prepara-lhe uma emboscada.
9 Não deveria eu puni-los por essas coisas?”, diz o SENHOR. “Não deveria a minha alma se vingar de uma nação como esta?
10 Chorarei e lamentarei pelos montes, e prantearei pelas pastagens do deserto, porque estão queimadas, de modo que ninguém passa por elas; Não se pode ouvir o som dos rebanhos. Tanto as aves do céu quanto os animais fugiram. Eles se foram.
11 “Farei de Jerusalém um amontoado de ruínas, uma habitação de chacais. Farei das cidades de Judá uma desolação, sem habitantes.”
12 Quem é sábio o suficiente para entender isso? Quem é aquele a quem a boca do SENHOR falou, para que possa declará-lo? Por que a terra pereceu e se queimou como um deserto, de modo que ninguém passa por ela?
13 O SENHOR diz: “Porque eles abandonaram a minha lei, que coloquei diante deles, e não obedeceram à minha voz, nem andaram nos meus caminhos,
14 mas andaram segundo a teimosia do seu próprio coração e atrás dos baalins, como os seus pais lhes ensinaram.”
15 Portanto, assim diz o SENHOR dos Exércitos, o Deus de Israel: “Eis que alimentarei este povo com absinto e lhes darei água envenenada para beber.
16 Eu também os espalharei entre as nações, que nem eles nem os seus pais conheceram. Enviarei a espada atrás deles, até que eu os tenha consumido.”
17 Assim diz o SENHOR dos Exércitos: “Considerem, e chamem as carpideiras, para que venham. Mandem chamar as mulheres mais habilidosas, para que venham.
18 Que elas se apressem e levantem um lamento por nós, para que os nossos olhos derramem lágrimas e as nossas pálpebras jorrem águas.
19 Pois uma voz de lamento é ouvida de Sião: 'Como estamos arruinados! Estamos grandemente envergonhados, porque abandonamos a terra, porque derrubaram as nossas habitações.'”
20 Contudo, ouçam a palavra do SENHOR, ó mulheres. Que os seus ouvidos recebam a palavra da sua boca. Ensinem o lamento às suas filhas. E cada uma ensine à sua vizinha uma lamentação.
21 Pois a morte subiu pelas nossas janelas. Ela entrou nos nossos palácios, para exterminar as crianças de fora, e os jovens das praças.
22 Diga: “Assim diz o SENHOR: “'Os cadáveres dos homens cairão como esterco no campo aberto, e como um punhado deixado para trás pelo ceifeiro. Ninguém os recolherá.'”
23 Assim diz o SENHOR: “Não se glorie o sábio na sua sabedoria. Não se glorie o forte na sua força. Não se glorie o rico nas suas riquezas.
24 Mas aquele que se gloriar, glorie-se nisto: que tem entendimento e me conhece, que eu sou o SENHOR, que exerço bondade, justiça e retidão na terra, pois destas coisas eu me agrado”, diz o SENHOR.
25 “Eis que vêm dias”, diz o SENHOR, “em que punirei todos os que são circuncidados apenas na carne:
26 o Egito, Judá, Edom, os filhos de Amom, Moabe, e todos os que cortam os cantos do cabelo, que habitam no deserto; pois todas as nações são incircuncisas, e toda a casa de Israel é incircuncisa de coração.”

Jeremjáš

Chapitre 9
1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.
2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých,
3 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin.
4 Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí.
5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají.
6 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin.
7 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého?
8 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své.
9 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má?
10 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde.
11 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele.
12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel?
13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním,
14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich:
15 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou.
16 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím.
17 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly.
18 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
19 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše.
20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení.
21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic.
22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval.
23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém.
24 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin.
25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného,
26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.

Choisir un livre