Comparer
Jó 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 11
1
Então Zofar, o naamatita, respondeu:
2
“Não se deve responder à multidão de palavras?
Acaso um homem falador deve ser justificado?
3
As suas jactâncias farão os homens se calarem?
Quando você zomba, ninguém o envergonhará?
4
Pois você diz: ‘Minha doutrina é pura.
Eu sou limpo aos teus olhos.’
5
Mas quem dera que Deus falasse,
e abrisse os seus lábios contra você,
6
que ele lhe mostrasse os segredos da sabedoria!
Pois a verdadeira sabedoria tem dois lados.
Saiba, portanto, que Deus exige de você menos do que a sua iniquidade merece.
7
“Você pode sondar o mistério de Deus?
Ou pode investigar os limites do Todo-Poderoso?
8
São altos como os céus. O que você pode fazer?
São mais profundos que o Seol. O que você pode saber?
9
Sua medida é mais longa que a terra,
e mais larga que o mar.
10
Se ele passa, ou prende,
ou convoca um tribunal, então quem pode se opor a ele?
11
Pois ele conhece os homens falsos.
Ele também vê a iniquidade, mesmo que não a considere.
12
Um homem de cabeça vazia se torna sábio
quando um homem nasce como a cria de um jumento selvagem.
13
“Se você preparar o seu coração,
estenda as suas mãos para ele.
14
Se há iniquidade na sua mão, afaste-a para longe.
Não deixe a injustiça habitar em suas tendas.
15
Certamente então você levantará o seu rosto sem mancha.
Sim, você estará firme, e não temerá,
16
pois você se esquecerá da sua miséria.
Você se lembrará dela como águas que já passaram.
17
A vida será mais clara que o meio-dia.
Ainda que haja trevas, elas serão como a manhã.
18
Você estará seguro, porque há esperança.
Sim, você olhará ao redor, e descansará em segurança.
19
Você também se deitará, e ninguém o amedrontará.
Sim, muitos buscarão o seu favor.
20
Mas os olhos dos ímpios desfalecerão.
Eles não terão como fugir.
A esperança deles será o exalar do espírito.”
Jób
Chapitre 11
1
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.