Comparer

Jó 11

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Jó

Chapitre 11
1 Então Zofar, o naamatita, respondeu:
2 “Não se deve responder à multidão de palavras? Acaso um homem falador deve ser justificado?
3 As suas jactâncias farão os homens se calarem? Quando você zomba, ninguém o envergonhará?
4 Pois você diz: ‘Minha doutrina é pura. Eu sou limpo aos teus olhos.’
5 Mas quem dera que Deus falasse, e abrisse os seus lábios contra você,
6 que ele lhe mostrasse os segredos da sabedoria! Pois a verdadeira sabedoria tem dois lados. Saiba, portanto, que Deus exige de você menos do que a sua iniquidade merece.
7 “Você pode sondar o mistério de Deus? Ou pode investigar os limites do Todo-Poderoso?
8 São altos como os céus. O que você pode fazer? São mais profundos que o Seol. O que você pode saber?
9 Sua medida é mais longa que a terra, e mais larga que o mar.
10 Se ele passa, ou prende, ou convoca um tribunal, então quem pode se opor a ele?
11 Pois ele conhece os homens falsos. Ele também vê a iniquidade, mesmo que não a considere.
12 Um homem de cabeça vazia se torna sábio quando um homem nasce como a cria de um jumento selvagem.
13 “Se você preparar o seu coração, estenda as suas mãos para ele.
14 Se há iniquidade na sua mão, afaste-a para longe. Não deixe a injustiça habitar em suas tendas.
15 Certamente então você levantará o seu rosto sem mancha. Sim, você estará firme, e não temerá,
16 pois você se esquecerá da sua miséria. Você se lembrará dela como águas que já passaram.
17 A vida será mais clara que o meio-dia. Ainda que haja trevas, elas serão como a manhã.
18 Você estará seguro, porque há esperança. Sim, você olhará ao redor, e descansará em segurança.
19 Você também se deitará, e ninguém o amedrontará. Sim, muitos buscarão o seu favor.
20 Mas os olhos dos ímpios desfalecerão. Eles não terão como fugir. A esperança deles será o exalar do espírito.”

Jób

Chapitre 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Choisir un livre