Comparer
Jó 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 10
1
“Minha alma está cansada da minha vida.
Darei livre curso à minha queixa.
Falarei na amargura da minha alma.
2
Direi a Deus: ‘Não me condenes.
Mostra-me por que contendes comigo.
3
Parece-te bem que me oprimas,
que desprezes a obra das tuas mãos,
e sorrias para o conselho dos ímpios?
4
Tens tu olhos de carne?
Ou vês como o homem vê?
5
São os teus dias como os dias dos mortais,
ou os teus anos como os anos do homem,
6
para que investigues a minha iniquidade,
e procures o meu pecado?
7
Embora saibas que não sou ímpio,
não há ninguém que possa me livrar das tuas mãos.
8
“‘Tuas mãos me formaram e me modelaram por completo;
contudo, tu me destróis.
9
Lembra-te, eu te peço, de que me moldaste como o barro.
E agora me farás voltar ao pó?
10
Não me derramaste como leite,
e me coalhaste como queijo?
11
Tu me vestiste de pele e carne,
e me teceste com ossos e tendões.
12
Tu me concedeste vida e amor leal.
O teu cuidado preservou o meu espírito.
13
Contudo, escondeste estas coisas no teu coração;
eu sei que isto estava contigo:
14
se eu pecar, tu me observas,
e não me absolverás da minha iniquidade.
15
Se eu for ímpio, ai de mim!
Se eu for justo, ainda assim não levantarei a minha cabeça,
estando farto de desonra,
e consciente da minha aflição.
16
Se a minha cabeça se erguer, tu me caças como a um leão;
e de novo mostras o teu poder contra mim.
17
Tu renovas as tuas testemunhas contra mim,
e aumentas a tua indignação sobre mim.
Mudanças e guerras me acompanham.
18
“‘Por que, então, me tiraste do ventre?
Quem dera eu tivesse expirado, e nenhum olho me tivesse visto.
19
Eu deveria ter sido como se nunca tivesse existido;
deveria ter sido levado do ventre para a sepultura.
20
Não são poucos os meus dias?
Para!
Deixa-me em paz, para que eu encontre um pouco de conforto,
21
antes que eu vá para o lugar de onde não voltarei,
para a terra de escuridão e da sombra da morte;
22
a terra escura como a meia-noite,
da sombra da morte,
sem ordem alguma,
onde a luz é como a meia-noite.’”
Jób
Chapitre 10
1
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.