Comparer
Jó 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 9
1
Então Jó respondeu:
2
“Verdadeiramente eu sei que é assim,
mas como pode o homem ser justo diante de Deus?
3
Se ele quiser contender com ele,
não poderá responder-lhe uma vez em mil.
4
Deus é sábio de coração e poderoso em força.
Quem se endureceu contra ele e prosperou?
5
Ele remove os montes, e eles não sabem disso,
quando os transtorna em sua ira.
6
Ele sacode a terra do seu lugar.
Suas colunas tremem.
7
Ele dá ordens ao sol, e ele não nasce;
e sela as estrelas.
8
Ele sozinho estende os céus,
e pisa sobre as ondas do mar.
9
Ele faz a Ursa, o Órion e as Plêiades,
e as recâmaras do sul.
10
Ele faz coisas grandes e insondáveis;
sim, coisas maravilhosas sem número.
11
Eis que ele passa por mim, e eu não o vejo.
Ele também segue adiante, mas eu não o percebo.
12
Eis que ele arrebata.
Quem pode impedi-lo?
Quem lhe perguntará: 'O que você está fazendo?'
13
“Deus não retirará a sua ira.
Os ajudantes de Raabe se curvam debaixo dele.
14
Quanto menos eu lhe responderei,
e escolherei minhas palavras para argumentar com ele?
15
Ainda que eu fosse justo, não lhe responderia.
Eu faria súplicas ao meu juiz.
16
Se eu tivesse clamado, e ele me tivesse respondido,
ainda assim eu não acreditaria que ele deu ouvidos à minha voz.
17
Pois ele me esmaga com uma tempestade,
e multiplica as minhas feridas sem causa.
18
Ele não me permite recuperar o fôlego,
mas me enche de amargura.
19
Se é uma questão de força, eis que ele é poderoso!
Se é de justiça, 'Quem', diz ele, 'me intimará?'
20
Ainda que eu seja justo, minha própria boca me condenará.
Ainda que eu seja irrepreensível, ela me provará perverso.
21
Eu sou irrepreensível.
Não me importo comigo mesmo.
Eu desprezo a minha vida.
22
“É tudo a mesma coisa.
Por isso eu digo que ele destrói o irrepreensível e o ímpio.
23
Se o flagelo mata de repente,
ele zombará da provação dos inocentes.
24
A terra é entregue nas mãos dos ímpios.
Ele cobre o rosto dos seus juízes.
Se não é ele, então quem é?
25
“Agora os meus dias são mais velozes do que um corredor.
Eles fogem. Eles não veem o bem.
26
Eles se foram como os navios velozes,
como a águia que mergulha sobre a presa.
27
Se eu disser: 'Esquecerei a minha queixa,
deixarei o meu rosto triste e me alegrarei',
28
tenho medo de todas as minhas dores.
Eu sei que você não me considerará inocente.
29
Eu serei condenado.
Por que então eu trabalho em vão?
30
Se eu me lavar com neve,
e purificar as minhas mãos com sabão,
31
ainda assim você me mergulhará no fosso.
Minhas próprias roupas me abominarão.
32
Pois ele não é homem, como eu sou, para que eu lhe responda,
para que compareçamos juntos em juízo.
33
Não há árbitro entre nós,
que possa colocar a sua mão sobre nós dois.
34
Que ele tire a sua vara de sobre mim.
Que o seu terror não me assuste;
35
então eu falaria, e não o temeria,
pois não sou assim em mim mesmo.
Jób
Chapitre 9
1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.