Comparer
Jó 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 17
1
“Meu espírito está consumido.
Meus dias estão extintos
e a sepultura está pronta para mim.
2
Certamente há zombadores comigo.
Meus olhos se fixam na provocação deles.
3
“Agora, dê um penhor. Seja o meu fiador junto a você mesmo.
Quem há que apertará as mãos comigo?
4
Pois você ocultou o coração deles do entendimento,
portanto, você não os exaltará.
5
Quem denuncia seus amigos por despojo,
até os olhos de seus filhos desfalecerão.
6
“Mas ele me tornou um provérbio entre o povo.
Eles cospem no meu rosto.
7
Meu olho também escureceu por causa da tristeza.
Todos os meus membros são como uma sombra.
8
Os homens retos ficarão espantados com isso.
O inocente se levantará contra o ímpio.
9
Contudo, o justo se manterá no seu caminho.
Aquele que tem mãos limpas ficará cada vez mais forte.
10
Mas, quanto a todos vocês, voltem.
Não encontrarei um homem sábio entre vocês.
11
Meus dias passaram.
Meus planos estão desfeitos,
assim como os pensamentos do meu coração.
12
Eles transformam a noite em dia,
dizendo: ‘A luz está perto’, na presença das trevas.
13
Se eu buscar o Seol como minha casa,
se eu estendi minha cama nas trevas,
14
se eu disse à corrupção: ‘Você é meu pai’,
e ao verme: ‘Minha mãe’ e ‘Minha irmã’,
15
onde então está a minha esperança?
Quanto à minha esperança, quem a verá?
16
Descerá ela comigo até as portas do Seol,
ou desceremos juntos ao pó?”
Jób
Chapitre 17
1
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.