Comparer
Jó 19
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 19
1
Então Jó respondeu:
2
“Até quando vocês me atormentarão,
e me esmagarão com palavras?
3
Vocês me ofenderam dez vezes.
Vocês não se envergonham de me atacar.
4
Se é verdade que eu errei,
meu erro permanece comigo mesmo.
5
Se de fato vocês se engrandecem contra mim,
e alegam contra mim a minha vergonha,
6
saibam agora que Deus me derrubou,
e me cercou com a sua rede.
7
“Eis que clamo contra a injustiça, mas não sou ouvido.
Clamo por socorro, mas não há justiça.
8
Ele bloqueou o meu caminho para que eu não possa passar,
e colocou trevas nas minhas veredas.
9
Ele me despojou da minha glória,
e tirou a coroa da minha cabeça.
10
Ele me destruiu de todos os lados, e eu me vou.
Ele arrancou a minha esperança como uma árvore.
11
Ele também acendeu a sua ira contra mim.
Ele me considera entre os seus adversários.
12
Suas tropas avançam juntas,
constroem uma rampa de cerco contra mim,
e acampam ao redor da minha tenda.
13
“Ele afastou de mim os meus irmãos.
Meus conhecidos se tornaram verdadeiros estranhos para mim.
14
Meus parentes se afastaram.
Meus amigos íntimos se esqueceram de mim.
15
Os que moram na minha casa e as minhas servas me consideram um estranho.
Sou um estrangeiro aos olhos deles.
16
Chamo o meu servo, e ele não me responde.
Eu lhe imploro com a minha própria boca.
17
Meu hálito é repulsivo para a minha esposa.
Sou repugnante para os filhos da minha própria mãe.
18
Até as crianças pequenas me desprezam.
Se eu me levanto, elas falam contra mim.
19
Todos os meus amigos íntimos me abominam.
Aqueles a quem eu amava se voltaram contra mim.
20
Meus ossos se apegam à minha pele e à minha carne.
Eu escapei só com a pele dos meus dentes.
21
“Tenham piedade de mim. Tenham piedade de mim, vocês, meus amigos,
pois a mão de Deus me tocou.
22
Por que vocês me perseguem como Deus,
e não se fartam da minha carne?
23
“Quem dera as minhas palavras fossem agora escritas!
Quem dera fossem registradas em um livro!
24
Que com uma pena de ferro e chumbo
fossem gravadas na rocha para sempre!
25
Mas quanto a mim, eu sei que o meu Redentor vive.
E no fim, ele se levantará sobre a terra.
26
Depois que a minha pele for destruída,
então verei a Deus em minha carne,
27
a quem eu, eu mesmo, verei do meu lado.
Meus olhos o verão, e não como um estranho.
“Meu coração se consome dentro de mim.
28
Se vocês dizem: 'Como o perseguiremos!'
porque a raiz do problema se encontra em mim,
29
tenham medo da espada,
pois a ira traz as punições da espada,
para que saibam que há um juízo.”
Jób
Chapitre 19
1
Tedy odpověděv Job, řekl:
2
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.