Comparer
Jó 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 3
1
Depois disso, Jó abriu a boca e amaldiçoou o dia do seu nascimento.
2
Jó respondeu:
3
“Pereça o dia em que nasci,
e a noite que disse: ‘Foi concebido um menino.’
4
Que aquele dia seja trevas.
Que Deus, lá do alto, não o busque,
e que a luz não brilhe sobre ele.
5
Que as trevas e a sombra da morte o reivindiquem para si.
Que uma nuvem pouse sobre ele.
Que tudo o que escurece o dia o aterrorize.
6
Quanto àquela noite, que densas trevas se apoderem dela.
Que ela não se alegre entre os dias do ano.
Que não entre no número dos meses.
7
Eis que seja estéril aquela noite.
Que nenhuma voz de alegria entre nela.
8
Amaldiçoem-na aqueles que amaldiçoam o dia,
que estão prontos para despertar o leviatã.
9
Que as estrelas do seu crepúsculo se escureçam.
Que ela espere pela luz, mas não tenha nenhuma,
e não veja as pálpebras da manhã,
10
porque não fechou as portas do ventre da minha mãe,
nem escondeu o sofrimento dos meus olhos.
11
“Por que não morri desde o ventre?
Por que não expirei quando minha mãe me deu à luz?
12
Por que os joelhos me receberam?
Ou por que os seios, para que eu mamasse?
13
Pois agora eu estaria deitado e quieto.
Eu teria dormido, e então estaria em repouso,
14
com os reis e conselheiros da terra,
que construíram para si lugares desolados;
15
ou com os príncipes que tinham ouro,
que encheram suas casas de prata;
16
ou, como um aborto oculto, eu não teria existido,
como as crianças que nunca viram a luz.
17
Ali os ímpios deixam de perturbar.
Ali os cansados estão em repouso.
18
Ali os prisioneiros estão tranquilos juntos.
Eles não ouvem a voz do feitor.
19
O pequeno e o grande lá estão.
O servo está livre do seu senhor.
20
“Por que se dá luz ao que está em miséria,
e vida aos amargurados de alma,
21
que anseiam pela morte, mas ela não vem;
e cavam por ela mais do que por tesouros escondidos,
22
que se alegram sobremaneira,
e exultam, quando conseguem encontrar o túmulo?
23
Por que se dá luz ao homem cujo caminho está oculto,
a quem Deus cercou?
24
Pois o meu suspiro vem antes de eu comer.
Meus gemidos se derramam como água.
25
Pois aquilo que eu temo vem sobre mim,
e o que me apavora vem a mim.
26
Não tenho paz, não estou quieto, nem tenho descanso;
mas vem a aflição.”
Jób
Chapitre 3
1
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2
Nebo mluvě Job, řekl:
3
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.