Comparer
Jó 39
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jó
Chapitre 39
1
“Você sabe o tempo em que as cabras montesas dão à luz?
Você observa quando as corças têm as suas crias?
2
Você pode contar os meses que elas cumprem?
Ou você sabe o tempo em que elas dão à luz?
3
Elas se encurvam. Elas dão à luz as suas crias.
Elas põem fim às suas dores de parto.
4
Suas crias se tornam fortes.
Elas crescem no campo aberto.
Elas saem, e não voltam mais.
5
“Quem deixou o jumento selvagem livre?
Ou quem soltou as amarras do jumento veloz,
6
de quem fiz do deserto o seu lar,
e da terra salgada a sua morada?
7
Ele despreza o tumulto da cidade,
e não ouve os gritos do condutor.
8
A extensão das montanhas é a sua pastagem.
Ele busca por tudo que é verde.
9
“O boi selvagem se contentará em servi-lo?
Ou ele ficará junto ao seu cocho?
10
Você pode prender o boi selvagem no sulco com o seu arreio?
Ou ele lavrará os vales atrás de você?
11
Você confiará nele, porque a sua força é grande?
Ou você deixará a ele o seu trabalho?
12
Você confiará que ele trará para casa a sua semente,
e ajuntará o grão da sua eira?
13
“As asas do avestruz batem orgulhosamente,
mas são elas as penas e a plumagem do amor?
14
Pois ela deixa os seus ovos na terra,
os aquece no pó,
15
e se esquece de que o pé pode esmagá-los,
ou de que o animal selvagem pode pisoteá-los.
16
Ela trata duramente as suas crias, como se não fossem suas.
Embora o seu trabalho seja em vão, ela não tem medo,
17
porque Deus a privou de sabedoria,
e não lhe concedeu entendimento.
18
Quando ela se levanta altiva,
ela zomba do cavalo e do seu cavaleiro.
19
“Foi você quem deu força ao cavalo?
Você vestiu o seu pescoço com uma crina tremulante?
20
Você o fez saltar como um gafanhoto?
A glória do seu resfolegar é terrível.
21
Ele escarva no vale, e se alegra na sua força.
Ele sai ao encontro dos homens armados.
22
Ele zomba do medo, e não se intimida,
nem recua diante da espada.
23
A aljava chocalha contra ele,
a lança reluzente e o dardo.
24
Ele devora a terra com ferocidade e fúria,
e não fica parado ao som da trombeta.
25
Sempre que a trombeta soa, ele resfolega: 'Aha!'
Ele cheira a batalha de longe,
o trovão dos capitães e os gritos de guerra.
26
“É pela sua sabedoria que o falcão voa alto,
e estende as suas asas para o sul?
27
É sob o seu comando que a águia se eleva,
e faz o seu ninho nas alturas?
28
No penhasco ela habita e faz o seu lar,
na ponta do penhasco e na fortaleza.
29
De lá ela espia a presa.
Seus olhos a veem de longe.
30
Suas crias também sugam sangue.
Onde estão os mortos, ali ela está.”
Jób
Chapitre 39
1
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.