Comparer

Jó 39

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Jó

Chapitre 39
1 “Você sabe o tempo em que as cabras montesas dão à luz? Você observa quando as corças têm as suas crias?
2 Você pode contar os meses que elas cumprem? Ou você sabe o tempo em que elas dão à luz?
3 Elas se encurvam. Elas dão à luz as suas crias. Elas põem fim às suas dores de parto.
4 Suas crias se tornam fortes. Elas crescem no campo aberto. Elas saem, e não voltam mais.
5 “Quem deixou o jumento selvagem livre? Ou quem soltou as amarras do jumento veloz,
6 de quem fiz do deserto o seu lar, e da terra salgada a sua morada?
7 Ele despreza o tumulto da cidade, e não ouve os gritos do condutor.
8 A extensão das montanhas é a sua pastagem. Ele busca por tudo que é verde.
9 “O boi selvagem se contentará em servi-lo? Ou ele ficará junto ao seu cocho?
10 Você pode prender o boi selvagem no sulco com o seu arreio? Ou ele lavrará os vales atrás de você?
11 Você confiará nele, porque a sua força é grande? Ou você deixará a ele o seu trabalho?
12 Você confiará que ele trará para casa a sua semente, e ajuntará o grão da sua eira?
13 “As asas do avestruz batem orgulhosamente, mas são elas as penas e a plumagem do amor?
14 Pois ela deixa os seus ovos na terra, os aquece no pó,
15 e se esquece de que o pé pode esmagá-los, ou de que o animal selvagem pode pisoteá-los.
16 Ela trata duramente as suas crias, como se não fossem suas. Embora o seu trabalho seja em vão, ela não tem medo,
17 porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe concedeu entendimento.
18 Quando ela se levanta altiva, ela zomba do cavalo e do seu cavaleiro.
19 “Foi você quem deu força ao cavalo? Você vestiu o seu pescoço com uma crina tremulante?
20 Você o fez saltar como um gafanhoto? A glória do seu resfolegar é terrível.
21 Ele escarva no vale, e se alegra na sua força. Ele sai ao encontro dos homens armados.
22 Ele zomba do medo, e não se intimida, nem recua diante da espada.
23 A aljava chocalha contra ele, a lança reluzente e o dardo.
24 Ele devora a terra com ferocidade e fúria, e não fica parado ao som da trombeta.
25 Sempre que a trombeta soa, ele resfolega: 'Aha!' Ele cheira a batalha de longe, o trovão dos capitães e os gritos de guerra.
26 “É pela sua sabedoria que o falcão voa alto, e estende as suas asas para o sul?
27 É sob o seu comando que a águia se eleva, e faz o seu ninho nas alturas?
28 No penhasco ela habita e faz o seu lar, na ponta do penhasco e na fortaleza.
29 De lá ela espia a presa. Seus olhos a veem de longe.
30 Suas crias também sugam sangue. Onde estão os mortos, ali ela está.”

Jób

Chapitre 39
1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31 A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32 Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33 Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34 Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35 Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.

Choisir un livre