Comparer

João 10

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

João

Chapitre 10
1 “Em verdade, em verdade lhes digo: aquele que não entra pela porta no aprisco das ovelhas, mas sobe por outro caminho, é ladrão e salteador.
2 Mas aquele que entra pela porta é o pastor das ovelhas.
3 O porteiro abre a porta para ele, e as ovelhas ouvem a sua voz. Ele chama as suas próprias ovelhas pelo nome e as conduz para fora.
4 Quando ele traz para fora as suas próprias ovelhas, vai adiante delas; e as ovelhas o seguem, porque conhecem a sua voz.
5 Jamais seguirão um estranho, mas fugirão dele; porque não conhecem a voz dos estranhos.”
6 Jesus lhes contou esta parábola, mas eles não entenderam o que ele lhes dizia.
7 Jesus, pois, lhes disse novamente: “Em verdade, em verdade lhes digo: eu sou a porta das ovelhas.
8 Todos os que vieram antes de mim são ladrões e salteadores, mas as ovelhas não os ouviram.
9 Eu sou a porta. Se alguém entrar por mim, será salvo; entrará, sairá e achará pastagem.
10 O ladrão vem somente para roubar, matar e destruir. Eu vim para que tenham vida, e a tenham em abundância.
11 “Eu sou o bom pastor. O bom pastor dá a sua vida pelas ovelhas.
12 O mercenário, que não é pastor nem dono das ovelhas, vê o lobo chegar, abandona as ovelhas e foge. O lobo arrebata as ovelhas e as dispersa.
13 O mercenário foge porque é mercenário e não se importa com as ovelhas.
14 Eu sou o bom pastor. Conheço as minhas ovelhas, e elas me conhecem;
15 assim como o Pai me conhece, e eu conheço o Pai. Eu dou a minha vida pelas ovelhas.
16 Tenho outras ovelhas que não são deste aprisco. A essas também devo trazer, e elas ouvirão a minha voz. Elas se tornarão um só rebanho com um só pastor.
17 Por isso o Pai me ama, porque eu dou a minha vida, para que eu possa tomá-la de novo.
18 Ninguém a tira de mim, mas eu a dou por mim mesmo. Tenho autoridade para dá-la e autoridade para retomá-la. Recebi este mandamento de meu Pai.”
19 Por causa dessas palavras, surgiu novamente uma divisão entre os judeus.
20 Muitos deles diziam: “Ele tem demônio e está louco! Por que vocês o ouvem?”
21 Outros diziam: “Estas não são palavras de um endemoninhado. Pode, por acaso, um demônio abrir os olhos aos cegos?”
22 Celebrava-se a Festa da Dedicação em Jerusalém.
23 Era inverno, e Jesus estava caminhando no templo, no pórtico de Salomão.
24 Os judeus, pois, o rodearam e lhe disseram: “Até quando nos deixará em suspense? Se você é o Cristo, diga-nos abertamente.”
25 Jesus lhes respondeu: “Eu já lhes disse, e vocês não creem. As obras que eu faço em nome de meu Pai dão testemunho de mim.
26 Mas vocês não creem, porque não são das minhas ovelhas, como eu lhes disse.
27 As minhas ovelhas ouvem a minha voz; eu as conheço, e elas me seguem.
28 Eu lhes dou a vida eterna. Elas jamais perecerão, e ninguém as arrebatará da minha mão.
29 Meu Pai, que as deu para mim, é maior do que todos. Ninguém é capaz de arrebatá-las da mão de meu Pai.
30 Eu e o Pai somos um.”
31 Portanto, os judeus pegaram em pedras novamente para apedrejá-lo.
32 Jesus lhes respondeu: “Eu lhes mostrei muitas boas obras da parte de meu Pai. Por qual dessas obras vocês me apedrejam?”
33 Os judeus lhe responderam: “Não o apedrejamos por uma boa obra, mas por blasfêmia, porque você, sendo homem, se faz Deus.”
34 Jesus lhes respondeu: “Não está escrito na lei de vocês: ‘Eu disse: vocês são deuses’?
35 Se ele chamou deuses àqueles a quem a palavra de Deus veio (e a Escritura não pode ser anulada),
36 vocês dizem daquele a quem o Pai santificou e enviou ao mundo: ‘Você blasfema’, porque eu disse: ‘Sou Filho de Deus’?
37 Se não faço as obras de meu Pai, não acreditem em mim.
38 Mas se as faço, embora não acreditem em mim, acreditem nas obras, para que possam saber e crer que o Pai está em mim, e eu no Pai.”
39 Procuraram novamente prendê-lo, mas ele escapou das mãos deles.
40 Ele se retirou novamente para o outro lado do Jordão, para o lugar onde João batizava no princípio, e permaneceu ali.
41 Muitos foram até ele. Eles diziam: “João, de fato, não realizou nenhum sinal, mas tudo o que João disse a respeito deste homem é verdade.”
42 Muitos ali creram nele.

Jan

Chapitre 10
1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20 A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30 Já a Otec jedno jsme.
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.

Choisir un livre