Comparer
João 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
João
Chapitre 11
1
Havia um homem doente chamado Lázaro, de Betânia, a aldeia de Maria e de sua irmã Marta.
2
Foi essa Maria quem ungiu o Senhor com perfume e enxugou os seus pés com os cabelos, cujo irmão, Lázaro, estava doente.
3
As irmãs, portanto, mandaram dizer-lhe: “Senhor, eis que aquele por quem tens grande carinho está doente.”
4
Mas, quando Jesus ouviu isso, disse: “Esta doença não é para a morte, mas para a glória de Deus, para que o Filho de Deus seja glorificado por ela.”
5
Ora, Jesus amava Marta, e sua irmã, e Lázaro.
6
Quando, pois, ouviu que ele estava doente, ficou ainda dois dias no lugar onde estava.
7
Depois disso, disse aos discípulos: “Vamos para a Judeia outra vez.”
8
Os discípulos lhe perguntaram: “Rabi, ainda agora os judeus procuravam apedrejar-te, e vais para lá outra vez?”
9
Jesus respondeu: “Não há doze horas de luz no dia? Se alguém andar de dia, não tropeça, porque vê a luz deste mundo.
10
Mas, se alguém andar de noite, tropeça, porque a luz não está nele.”
11
Ele disse essas coisas e, depois disso, disse-lhes: “Nosso amigo Lázaro adormeceu, mas eu vou para despertá-lo do sono.”
12
Os discípulos, portanto, disseram: “Senhor, se ele adormeceu, vai se recuperar.”
13
Ora, Jesus tinha falado da sua morte, mas eles pensaram que ele falava do repouso do sono.
14
Então, Jesus lhes disse claramente: “Lázaro está morto.
15
E, por causa de vocês, alegro-me por não ter estado lá, para que creiam. No entanto, vamos até ele.”
16
Tomé, portanto, que é chamado Dídimo, disse aos seus condiscípulos: “Vamos nós também, para morrermos com ele.”
17
Então, chegando Jesus, descobriu que ele já estava no túmulo havia quatro dias.
18
Ora, Betânia ficava perto de Jerusalém, a cerca de quinze estádios de distância.
19
Muitos judeus tinham se juntado às mulheres que estavam com Marta e Maria para consolá-las pela morte do irmão.
20
Então, quando Marta ouviu que Jesus estava chegando, foi ao seu encontro, mas Maria ficou sentada em casa.
21
Portanto, Marta disse a Jesus: “Senhor, se estivesses aqui, meu irmão não teria morrido.
22
Mas mesmo agora eu sei que tudo o que pedires a Deus, Deus te dará.”
23
Jesus lhe disse: “Teu irmão ressuscitará.”
24
Marta lhe disse: “Eu sei que ele ressuscitará na ressurreição, no último dia.”
25
Jesus lhe disse: “Eu sou a ressurreição e a vida. Aquele que crê em mim, ainda que morra, viverá.
26
E todo aquele que vive e crê em mim nunca morrerá. Você crê nisso?”
27
Ela lhe disse: “Sim, Senhor. Eu creio que tu és o Cristo, o Filho de Deus, aquele que vem ao mundo.”
28
Depois de dizer isso, ela se retirou e chamou Maria, sua irmã, em segredo, dizendo: “O Mestre está aqui e está chamando você.”
29
Quando ela ouviu isso, levantou-se rapidamente e foi até ele.
30
Ora, Jesus ainda não tinha entrado na aldeia, mas estava no lugar onde Marta o havia encontrado.
31
Então os judeus que estavam com ela na casa e a consolavam, vendo que Maria se levantou rapidamente e saiu, foram atrás dela, dizendo: “Ela vai ao túmulo para chorar ali.”
32
Portanto, quando Maria chegou onde Jesus estava e o viu, prostrou-se aos seus pés, dizendo-lhe: “Senhor, se estivesses aqui, meu irmão não teria morrido.”
33
Jesus, ao vê-la chorando e ao ver também chorando os judeus que vieram com ela, gemeu no espírito e ficou profundamente perturbado,
34
e disse: “Onde o colocaram?” Disseram-lhe: “Senhor, vem e vê.”
35
Jesus chorou.
36
Os judeus, portanto, disseram: “Vejam quanto carinho ele tinha por ele!”
37
Alguns deles, porém, disseram: “Não poderia este homem, que abriu os olhos do cego, ter feito com que este também não morresse?”
38
Jesus, novamente gemendo no íntimo, foi ao túmulo. Ora, era uma caverna, e uma pedra estava posta sobre ela.
39
Jesus disse: “Tirem a pedra.” Marta, a irmã daquele que estava morto, disse-lhe: “Senhor, a esta altura já cheira mal, pois já está morto há quatro dias.”
40
Jesus lhe disse: “Não te disse eu que, se creres, verás a glória de Deus?”
41
Então tiraram a pedra do lugar onde o morto estava deitado. Jesus levantou os olhos e disse: “Pai, graças te dou porque me ouviste.
42
Eu sei que sempre me ouves, mas por causa da multidão que está ao redor eu disse isso, para que creiam que tu me enviaste.”
43
Depois de dizer isso, clamou em alta voz: “Lázaro, vem para fora!”
44
Aquele que estava morto saiu, com as mãos e os pés amarrados com faixas, e o seu rosto envolto num lenço. Jesus lhes disse: “Desatem-no e deixem-no ir.”
45
Portanto, muitos dos judeus que vieram a Maria e viram o que Jesus fez creram nele.
46
Mas alguns deles foram aos fariseus e lhes contaram as coisas que Jesus tinha feito.
47
Os principais sacerdotes, portanto, e os fariseus reuniram um conselho e disseram: “O que estamos fazendo? Pois este homem faz muitos sinais.
48
Se o deixarmos assim, todos crerão nele, e os romanos virão e tirarão tanto o nosso lugar quanto a nossa nação.”
49
Mas um deles, Caifás, sendo o sumo sacerdote daquele ano, disse-lhes: “Vocês não sabem nada,
50
nem consideram que nos é vantajoso que um só homem morra pelo povo, e que não pereça toda a nação.”
51
Ora, ele não disse isso de si mesmo, mas, sendo o sumo sacerdote daquele ano, profetizou que Jesus morreria pela nação,
52
e não somente pela nação, mas para que também reunisse em unidade os filhos de Deus que estão dispersos.
53
Então, daquele dia em diante, eles deliberaram para matá-lo.
54
Jesus, portanto, já não andava abertamente entre os judeus, mas retirou-se dali para a região próxima ao deserto, para uma cidade chamada Efraim. E ali ficou com os seus discípulos.
55
Ora, a Páscoa dos judeus estava próxima. Muitos subiram do campo para Jerusalém antes da Páscoa, para se purificarem.
56
Então eles procuravam por Jesus e falavam uns com os outros, enquanto estavam no templo: “O que vocês acham? Será que ele não virá à festa?”
57
Ora, os principais sacerdotes e os fariseus tinham ordenado que, se alguém soubesse onde ele estava, deveria informar onde ele estava, para que pudessem prendê-lo.
Jan
Chapitre 11
1
Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
2
(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3
Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4
A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5
Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6
A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7
Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
8
Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9
Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10
Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11
To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12
I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13
Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15
A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
16
I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
17
Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18
Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19
Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
20
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21
I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22
Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23
Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24
Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25
Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
27
Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28
A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29
Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30
(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
31
Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32
Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33
Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
35
I zaplakal Ježíš.
36
Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37
Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
38
Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39
I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40
Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41
Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42
Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43
A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
44
I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45
Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46
Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
47
I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
48
Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49
Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50
Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
52
A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53
Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54
Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55
Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56
I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57
Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.