Comparer
João 12
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
João
Chapitre 12
1
Então, seis dias antes da Páscoa, Jesus foi a Betânia, onde estava Lázaro, que estivera morto, a quem ele ressuscitou dos mortos.
2
Então, prepararam-lhe ali uma ceia. Marta servia, mas Lázaro era um dos que estavam à mesa com ele.
3
Portanto, Maria pegou uma libra de perfume de nardo puro, muito precioso, e ungiu os pés de Jesus e enxugou os pés dele com os seus cabelos. A casa encheu-se com a fragrância do perfume.
4
Então Judas Iscariotes, filho de Simão, um dos seus discípulos, aquele que o haveria de trair, disse:
5
“Por que este perfume não foi vendido por trezentos denários e dado aos pobres?”
6
Ora, ele disse isso não porque se importasse com os pobres, mas porque era ladrão e, como ficava com a bolsa de dinheiro, costumava roubar o que era colocado nela.
7
Mas Jesus disse: “Deixe-a em paz. Ela guardou isto para o dia do meu sepultamento.
8
Pois os pobres vocês sempre têm consigo, mas a mim vocês nem sempre têm.”
9
Portanto, uma grande multidão de judeus soube que ele estava ali; e eles vieram, não somente por causa de Jesus, mas também para que pudessem ver Lázaro, a quem ele havia ressuscitado dos mortos.
10
Mas os principais sacerdotes conspiraram para matar Lázaro também,
11
porque, por causa dele, muitos dos judeus se afastavam e criam em Jesus.
12
No dia seguinte, uma grande multidão que tinha vindo à festa, ao ouvir que Jesus estava chegando a Jerusalém,
13
pegou ramos de palmeiras e saiu ao seu encontro, e clamava: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor, o Rei de Israel!”
14
Jesus encontrou um jumentinho e montou nele. Como está escrito:
15
“Não tenha medo, filha de Sião. Eis que o seu Rei vem, montado na cria de uma jumenta.”
16
Seus discípulos não entenderam essas coisas a princípio, mas quando Jesus foi glorificado, então eles se lembraram de que essas coisas estavam escritas a respeito dele, e de que lhe haviam feito essas coisas.
17
Portanto, a multidão que estava com ele quando chamou Lázaro do túmulo e o ressuscitou dos mortos dava testemunho disso.
18
Por isso a multidão também foi ao seu encontro, porque ouviram que ele tinha feito este sinal.
19
Os fariseus, portanto, disseram entre si: “Vejam! Vocês não estão conseguindo nada. Eis que o mundo foi atrás dele.”
20
Ora, havia certos gregos entre os que subiram para adorar na festa.
21
Portanto, estes se aproximaram de Filipe, que era de Betsaida da Galileia, e lhe pediram, dizendo: “Senhor, nós queremos ver Jesus.”
22
Filipe foi contar a André; então André e Filipe foram contar a Jesus.
23
Jesus lhes respondeu: “Chegou a hora de o Filho do Homem ser glorificado.
24
Em verdade, em verdade lhes digo: se um grão de trigo não cair na terra e não morrer, ele permanecerá só. Mas se morrer, produzirá muito fruto.
25
Aquele que ama a sua vida a perderá. Aquele que odeia a sua vida neste mundo a conservará para a vida eterna.
26
Se alguém me serve, siga-me. Onde eu estiver, ali também estará o meu servo. Se alguém me servir, o Pai o honrará.
27
“Agora a minha alma está angustiada. E o que direi? 'Pai, salva-me desta hora'? Mas foi precisamente para esta hora que eu vim.
28
Pai, glorifica o teu nome!” Então veio uma voz do céu, dizendo: “Eu já o glorifiquei e o glorificarei novamente.”
29
Portanto, a multidão que estava ali e a ouviu disse que havia trovejado. Outros disseram: “Um anjo falou com ele.”
30
Jesus respondeu: “Esta voz não veio por minha causa, mas por causa de vocês.
31
Agora é o juízo deste mundo. Agora o príncipe deste mundo será expulso.
32
E eu, se for levantado da terra, atrairei todos a mim.”
33
Mas ele disse isso, significando de que tipo de morte haveria de morrer.
34
A multidão lhe respondeu: “Nós ouvimos da lei que o Cristo permanece para sempre. Como você diz: 'O Filho do Homem deve ser levantado'? Quem é esse Filho do Homem?”
35
Jesus, portanto, lhes disse: “A luz ainda está com vocês por um pouco de tempo. Andem enquanto vocês têm a luz, para que as trevas não os alcancem. Aquele que anda nas trevas não sabe para onde vai.
36
Enquanto vocês têm a luz, creiam na luz, para que se tornem filhos da luz.” Depois de dizer essas coisas, Jesus retirou-se e se escondeu deles.
37
Mas, embora ele tivesse feito tantos sinais diante deles, ainda assim não criam nele,
38
para que se cumprisse a palavra do profeta Isaías, que ele falou:
“Senhor, quem creu em nossa mensagem?
A quem foi revelado o braço do Senhor?”
39
Por isso eles não podiam crer, pois Isaías disse novamente:
40
“Ele cegou os seus olhos e endureceu o seu coração,
para que não vejam com os olhos,
e compreendam com o coração,
e se convertam,
e eu os cure.”
41
Isaías disse essas coisas quando viu a sua glória, e falou a respeito dele.
42
No entanto, até mesmo muitos dos líderes creram nele, mas por causa dos fariseus não o confessavam, para não serem expulsos da sinagoga,
43
pois amavam mais o louvor dos homens do que o louvor de Deus.
44
Jesus clamou e disse: “Quem crê em mim, não crê em mim, mas naquele que me enviou.
45
Quem me vê, vê aquele que me enviou.
46
Eu vim como luz ao mundo, para que todo aquele que crê em mim não permaneça nas trevas.
47
Se alguém ouve as minhas palavras e não crê, eu não o julgo. Pois eu não vim para julgar o mundo, mas para salvar o mundo.
48
Quem me rejeita e não recebe as minhas palavras tem quem o julgue. A palavra que eu falei, essa o julgará no último dia.
49
Pois eu não falei por mim mesmo, mas o Pai, que me enviou, me deu um mandamento sobre o que eu deveria dizer e o que eu deveria falar.
50
Eu sei que o seu mandamento é a vida eterna. Portanto, falo exatamente como o Pai me disse.”
Jan
Chapitre 12
1
Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.
2
I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.
3
Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.
4
Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:
5
Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?
6
To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.
7
Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.
8
Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.
9
Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.
10
Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.
11
Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.
12
Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,
13
Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.
14
I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:
15
Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.
16
Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.
17
Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.
18
Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.
19
Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.
20
Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.
21
Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.
22
Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.
23
A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.
24
Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.
25
Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.
26
Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.
27
Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.
28
Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.
29
Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
30
Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.
31
Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.
32
A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.
33
(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)
34
Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?
35
Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.
36
Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.
37
A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,
38
Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?
39
Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:
40
Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.
41
To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.
42
A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.
43
Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.
44
Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.
45
A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.
46
Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.
47
A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.
48
Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.
49
Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.
50
A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.