Comparer
João 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
João
Chapitre 4
1
Portanto, quando o Senhor soube que os fariseus tinham ouvido que Jesus estava fazendo e batizando mais discípulos do que João
2
(embora o próprio Jesus não batizasse, e sim os seus discípulos),
3
ele deixou a Judeia e partiu novamente para a Galileia.
4
Ele precisava passar por Samaria.
5
Assim, chegou a uma cidade de Samaria chamada Sicar, perto do terreno que Jacó deu a seu filho José.
6
O poço de Jacó estava lá. Jesus, pois, cansado da viagem, sentou-se à beira do poço. Era por volta da hora sexta.
7
Nisso, veio uma mulher de Samaria tirar água. Disse-lhe Jesus: “Dê-me de beber.”
8
Pois os seus discípulos tinham ido à cidade para comprar comida.
9
A mulher samaritana, então, lhe disse: “Como é que o senhor, sendo judeu, pede de beber a mim, que sou mulher samaritana?” (Pois os judeus não se dão com os samaritanos.)
10
Jesus lhe respondeu: “Se você conhecesse o dom de Deus e quem é o que lhe diz: 'Dê-me de beber', você lhe teria pedido, e ele lhe teria dado água viva.”
11
A mulher lhe disse: “Senhor, o senhor não tem com que tirar a água, e o poço é fundo. De onde, pois, consegue essa água viva?
12
Por acaso o senhor é maior do que o nosso pai Jacó, que nos deu o poço, do qual ele mesmo bebeu, assim como os seus filhos e o seu gado?”
13
Jesus lhe respondeu: “Todo aquele que beber desta água terá sede novamente,
14
mas quem beber da água que eu lhe der nunca mais terá sede; pelo contrário, a água que eu lhe der se tornará nele uma fonte de água a jorrar para a vida eterna.”
15
A mulher lhe disse: “Senhor, dê-me dessa água, para que eu não tenha mais sede, nem precise vir até aqui para tirá-la.”
16
Jesus lhe disse: “Vá, chame o seu marido e volte aqui.”
17
A mulher respondeu: “Não tenho marido.” Jesus lhe disse: “Você disse bem: 'Não tenho marido',
18
pois você teve cinco maridos; e o que você tem agora não é seu marido. Nisso você falou a verdade.”
19
A mulher lhe disse: “Senhor, vejo que o senhor é profeta.
20
Nossos pais adoraram neste monte, e vocês, judeus, dizem que em Jerusalém é o lugar onde se deve adorar.”
21
Jesus lhe disse: “Mulher, acredite em mim, a hora vem quando nem neste monte nem em Jerusalém vocês adorarão o Pai.
22
Vocês adoram o que não conhecem. Nós adoramos o que conhecemos; pois a salvação vem dos judeus.
23
Mas vem a hora, e já chegou, em que os verdadeiros adoradores adorarão o Pai em espírito e em verdade, pois é a esses que o Pai procura como seus adoradores.
24
Deus é espírito, e é necessário que os que o adoram o adorem em espírito e em verdade.”
25
A mulher lhe disse: “Eu sei que o Messias vem, aquele que é chamado Cristo. Quando ele vier, nos anunciará todas as coisas.”
26
Jesus lhe disse: “Sou eu, aquele que fala com você.”
27
Naquele momento, chegaram os seus discípulos. Eles ficaram admirados por ele estar falando com uma mulher; contudo, ninguém disse: “O que o senhor procura?” ou: “Por que fala com ela?”
28
Então a mulher deixou o seu cântaro, foi à cidade e disse ao povo:
29
“Venham ver um homem que me disse tudo o que eu tenho feito. Será que este é o Cristo?”
30
Eles saíram da cidade e foram ao encontro dele.
31
Enquanto isso, os discípulos insistiam com ele: “Rabi, coma.”
32
Mas ele lhes disse: “Tenho um alimento que vocês não conhecem.”
33
Os discípulos, então, diziam uns aos outros: “Será que alguém lhe trouxe algo para comer?”
34
Jesus lhes disse: “A minha comida é fazer a vontade daquele que me enviou e realizar a sua obra.
35
Vocês não dizem: 'Ainda faltam quatro meses até a colheita'? Eis que eu lhes digo: levantem os olhos e vejam os campos, pois já estão brancos para a colheita.
36
Aquele que colhe recebe salário e recolhe fruto para a vida eterna, para que tanto o que semeia quanto o que colhe se alegrem juntos.
37
Pois nisto o ditado é verdadeiro: 'Um semeia, e outro colhe.'
38
Eu os enviei para colher aquilo pelo qual vocês não trabalharam. Outros trabalharam, e vocês participaram do trabalho deles.”
39
Daquela cidade, muitos dos samaritanos creram nele por causa do testemunho da mulher: “Ele me disse tudo o que eu tenho feito.”
40
Assim, quando os samaritanos chegaram até ele, pediram-lhe que ficasse com eles. E ele ficou ali dois dias.
41
Muitos mais creram por causa da sua palavra.
42
E diziam à mulher: “Agora cremos, não por causa do que você falou; pois nós mesmos o ouvimos, e sabemos que este é verdadeiramente o Cristo, o Salvador do mundo.”
43
Após os dois dias, ele partiu dali e foi para a Galileia.
44
Pois o próprio Jesus testemunhou que um profeta não tem honra em sua própria terra.
45
Assim, quando chegou à Galileia, os galileus o receberam, pois tinham visto tudo o que ele havia feito em Jerusalém durante a festa; eles também tinham ido à festa.
46
Jesus foi, portanto, novamente a Caná da Galileia, onde transformara a água em vinho. Havia ali um oficial do rei, cujo filho estava doente em Cafarnaum.
47
Quando ele ouviu que Jesus tinha vindo da Judeia para a Galileia, foi até ele e lhe implorou que descesse e curasse o seu filho, pois ele estava à beira da morte.
48
Jesus, então, lhe disse: “A menos que vocês vejam sinais e maravilhas, jamais crerão.”
49
O oficial do rei lhe disse: “Senhor, desça antes que o meu filho morra.”
50
Jesus lhe disse: “Pode ir. O seu filho vive.” O homem creu na palavra que Jesus lhe falou e seguiu o seu caminho.
51
Enquanto ainda descia, os seus servos vieram ao seu encontro e lhe deram a notícia, dizendo: “O seu filho vive!”
52
Então ele lhes perguntou a hora em que ele começou a melhorar. Eles lhe disseram: “Ontem, à hora sétima, a febre o deixou.”
53
Assim, o pai reconheceu que havia sido naquela mesma hora em que Jesus lhe dissera: “O seu filho vive.” E ele creu, assim como toda a sua casa.
54
Este foi novamente o segundo sinal que Jesus fez, depois de vir da Judeia para a Galileia.
Jan
Chapitre 4
1
A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan,
2
(Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho,)
3
Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee.
4
Musil pak jíti skrze Samaří.
5
I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému.
6
Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny.
7
I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréžto řekl Ježíš: Dej mi píti.
8
(Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů.)
9
I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.)
10
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a věděla, kdo jest, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalť by tobě vody živé.
11
I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?
12
Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?
13
Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.
14
Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.
15
Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.
16
Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.
17
Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.
18
Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.
19
Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.
20
Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.
21
Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.
22
Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.
23
Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.
24
Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.
25
Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.
26
Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.
27
A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?
28
I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:
29
Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?
30
Tedy vyšli z města, a přišli k němu.
31
Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
32
A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.
33
Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?
34
Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35
Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.
36
Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.
37
Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.
38
Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.
39
Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.
40
A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.
41
A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.
42
A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.
43
Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.
44
Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.
45
A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.
46
Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.
47
Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.
48
I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.
49
Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.
50
Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.
51
Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.
52
Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.
53
Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.
54
To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee.