Comparer
João 5
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
João
Chapitre 5
1
Depois destas coisas, havia uma festa dos judeus, e Jesus subiu a Jerusalém.
2
Ora, em Jerusalém, próximo à porta das ovelhas, há um tanque, chamado em hebraico Betesda, o qual tem cinco pórticos.
3
Ali ficava uma grande multidão de enfermos, cegos, mancos e paralíticos, esperando o movimento da água;
4
pois um anjo descia em certos tempos ao tanque e agitava a água. Quem entrasse primeiro, depois da agitação da água, era curado de qualquer doença que tivesse.
5
Estava ali um homem enfermo havia trinta e oito anos.
6
Quando Jesus o viu deitado ali, e soube que estava enfermo havia muito tempo, perguntou-lhe: “Você quer ser curado?”
7
O enfermo lhe respondeu: “Senhor, não tenho ninguém que me coloque no tanque quando a água é agitada; mas, enquanto tento chegar, outro desce antes de mim.”
8
Jesus lhe disse: “Levante-se, pegue a sua maca e ande.”
9
Imediatamente, o homem ficou curado, pegou a sua maca e andou. Ora, aquele dia era sábado.
10
Então os judeus disseram àquele que fora curado: “É sábado. Não é permitido que você carregue a maca.”
11
Ele lhes respondeu: “Aquele que me curou me disse: 'Pegue a sua maca e ande.'”
12
Então lhe perguntaram: “Quem é o homem que lhe disse: 'Pegue a sua maca e ande'?”
13
Mas o que fora curado não sabia quem era, pois Jesus havia se retirado, porque havia uma multidão no local.
14
Mais tarde, Jesus o encontrou no templo e lhe disse: “Eis que você está curado. Não peque mais, para que não lhe aconteça coisa pior.”
15
O homem foi embora e contou aos judeus que era Jesus quem o havia curado.
16
Por isso os judeus perseguiam Jesus e procuravam matá-lo, porque ele fazia estas coisas no sábado.
17
Mas Jesus lhes respondeu: “Meu Pai continua trabalhando, e eu também estou trabalhando.”
18
Por isso os judeus procuravam ainda mais matá-lo, porque ele não apenas quebrava o sábado, mas também chamava a Deus de seu próprio Pai, fazendo-se igual a Deus.
19
Jesus, portanto, lhes respondeu: “Em verdade, em verdade lhes digo: o Filho não pode fazer nada por si mesmo, senão o que vê o Pai fazer. Pois tudo o que ele faz, o Filho também faz igualmente.
20
Pois o Pai ama o Filho e lhe mostra tudo o que ele mesmo faz. E lhe mostrará obras maiores do que estas, para que vocês se admirem.
21
Pois, assim como o Pai ressuscita os mortos e lhes dá vida, assim também o Filho dá vida a quem ele deseja.
22
Pois o Pai não julga ninguém, mas entregou todo o julgamento ao Filho,
23
para que todos honrem o Filho, assim como honram o Pai. Aquele que não honra o Filho não honra o Pai que o enviou.
24
“Em verdade, em verdade lhes digo: quem ouve a minha palavra e crê naquele que me enviou tem a vida eterna, e não entra em julgamento, mas passou da morte para a vida.
25
Em verdade, em verdade lhes digo: vem a hora, e já chegou, em que os mortos ouvirão a voz do Filho de Deus; e os que a ouvirem viverão.
26
Pois, assim como o Pai tem vida em si mesmo, assim também concedeu ao Filho ter vida em si mesmo.
27
E também lhe deu autoridade para executar o julgamento, porque ele é filho do homem.
28
Não se admirem com isso, pois vem a hora em que todos os que estão nos túmulos ouvirão a sua voz
29
e sairão; os que fizeram o bem, para a ressurreição da vida; e os que fizeram o mal, para a ressurreição do julgamento.
30
Eu não posso fazer nada por mim mesmo. Como ouço, assim julgo; e o meu julgamento é justo, porque não busco a minha própria vontade, mas a vontade do meu Pai que me enviou.
31
“Se eu dou testemunho a respeito de mim mesmo, o meu testemunho não é válido.
32
Há outro que dá testemunho a meu respeito. Eu sei que o testemunho que ele dá a meu respeito é verdadeiro.
33
Vocês enviaram mensageiros a João, e ele deu testemunho da verdade.
34
Mas o testemunho que eu recebo não vem de homem algum. No entanto, digo estas coisas para que vocês sejam salvos.
35
Ele era a lâmpada que ardia e brilhava, e vocês quiseram se alegrar por um tempo com a sua luz.
36
Mas o testemunho que eu tenho é maior do que o de João; pois as obras que o Pai me deu para realizar, as próprias obras que eu faço dão testemunho de que o Pai me enviou.
37
O próprio Pai, que me enviou, tem dado testemunho a meu respeito. Vocês nunca ouviram a sua voz nem viram a sua forma.
38
Vocês não têm a palavra dele viva em vocês, porque não creem naquele que ele enviou.
39
“Vocês examinam as Escrituras, porque pensam que nelas vocês têm a vida eterna; e são elas mesmas que dão testemunho a meu respeito.
40
Contudo, vocês não querem vir a mim para que tenham vida.
41
Eu não recebo glória dos homens.
42
Mas eu conheço vocês, e sei que não têm o amor de Deus em si mesmos.
43
Eu vim em nome de meu Pai, e vocês não me recebem. Se outro vier em seu próprio nome, vocês o receberão.
44
Como vocês podem crer, se recebem glória uns dos outros, e não buscam a glória que vem do Deus único?
45
“Não pensem que eu os acusarei perante o Pai. Há um que os acusa, a saber, Moisés, em quem vocês colocaram a sua esperança.
46
Pois, se vocês cressem em Moisés, creriam em mim; porque ele escreveu a meu respeito.
47
Mas, se vocês não creem nos seus escritos, como crerão nas minhas palavras?”
Jan
Chapitre 5
1
Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma.
2
Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.
3
Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
4
Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.
5
I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.
6
Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?
7
Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.
8
Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.
9
A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.
10
Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.
11
Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.
12
I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?
13
Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.
14
Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.
15
Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.
16
A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.
17
Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.
18
Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.
19
I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.
20
Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.
21
Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.
22
Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,
23
Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.
24
Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.
25
Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.
26
Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.
27
A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.
28
Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.
29
A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.
30
Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.
31
Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.
32
Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.
33
Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.
34
Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.
35
Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.
36
Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.
37
A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.
38
A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevěříte.
39
Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně.
40
A nechcete přijíti ke mně, abyste život měli.
41
Chvály od lidí jáť nepřijímám.
42
Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě.
43
Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete.
44
Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte?
45
Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte.
46
Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; nebť jest on o mně psal.
47
Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte?