Comparer
João 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
João
Chapitre 6
1
Depois destas coisas, Jesus foi para o outro lado do mar da Galileia, que também é chamado de mar de Tiberíades.
2
Uma grande multidão o seguia, porque viam os sinais que ele fazia nos enfermos.
3
Jesus subiu ao monte e sentou-se ali com os seus discípulos.
4
Ora, a Páscoa, a festa dos judeus, estava próxima.
5
Então Jesus, levantando os olhos e vendo que uma grande multidão vinha a ele, disse a Filipe: “Onde compraremos pão para que eles comam?”
6
Ele dizia isso para testá-lo, pois ele mesmo sabia o que estava para fazer.
7
Filipe lhe respondeu: “Duzentos denários de pão não seriam suficientes para que cada um deles recebesse um pouco.”
8
Um de seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, disse a ele:
9
“Há um rapaz aqui que tem cinco pães de cevada e dois peixes, mas o que é isso para tantos?”
10
Jesus disse: “Façam todos se sentarem.” Ora, havia muita relva naquele lugar. Então os homens se sentaram; eram cerca de cinco mil.
11
Jesus tomou os pães e, depois de dar graças, distribuiu-os aos discípulos, e os discípulos aos que estavam sentados; fez o mesmo com os peixes, dando-lhes quanto queriam.
12
Quando estavam satisfeitos, ele disse aos seus discípulos: “Recolham os pedaços que sobraram, para que nada se perca.”
13
Então eles os recolheram, e encheram doze cestos com os pedaços dos cinco pães de cevada, que sobraram dos que haviam comido.
14
Quando as pessoas viram o sinal que Jesus havia feito, disseram: “Este é verdadeiramente o profeta que vem ao mundo.”
15
Jesus, pois, percebendo que estavam prestes a vir e levá-lo à força para fazê-lo rei, retirou-se novamente para o monte, sozinho.
16
Ao cair da tarde, seus discípulos desceram para o mar.
17
Entraram no barco e atravessavam o mar em direção a Cafarnaum. Já estava escuro, e Jesus ainda não tinha vindo até eles.
18
O mar estava agitado por um vento forte.
19
Depois de remarem cerca de vinte e cinco ou trinta estádios, viram Jesus andando sobre o mar e se aproximando do barco; e ficaram com medo.
20
Mas ele lhes disse: “Sou eu. Não tenham medo.”
21
Então eles de bom grado o receberam no barco. Imediatamente o barco chegou à terra para onde iam.
22
No dia seguinte, a multidão que estava do outro lado do mar viu que não havia ali outro barco, exceto aquele em que seus discípulos haviam embarcado, e que Jesus não tinha entrado com seus discípulos no barco, mas que seus discípulos tinham ido embora sozinhos.
23
No entanto, barcos de Tiberíades chegaram perto do lugar onde comeram o pão, depois que o Senhor deu graças.
24
Quando, pois, a multidão viu que Jesus não estava ali, nem os seus discípulos, eles mesmos entraram nos barcos e foram para Cafarnaum, em busca de Jesus.
25
Quando o encontraram do outro lado do mar, perguntaram-lhe: “Rabi, quando chegaste aqui?”
26
Jesus lhes respondeu: “Em verdade, em verdade lhes digo: vocês me buscam, não porque viram sinais, mas porque comeram dos pães e ficaram satisfeitos.
27
Não trabalhem pelo alimento que perece, mas pelo alimento que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do Homem lhes dará. Porque Deus, o Pai, o selou.”
28
Disseram-lhe, pois: “O que devemos fazer, para realizarmos as obras de Deus?”
29
Jesus lhes respondeu: “A obra de Deus é esta: que vocês creiam naquele que ele enviou.”
30
Disseram-lhe, pois: “Que sinal, então, tu fazes, para que possamos ver e crer em ti? Que obra tu fazes?
31
Nossos pais comeram o maná no deserto. Como está escrito: ‘Ele lhes deu pão do céu para comer.’”
32
Jesus, pois, lhes disse: “Em verdade, em verdade lhes digo: não foi Moisés quem lhes deu o pão do céu, mas meu Pai lhes dá o verdadeiro pão do céu.
33
Porque o pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo.”
34
Disseram-lhe, pois: “Senhor, dá-nos sempre desse pão.”
35
Jesus lhes disse: “Eu sou o pão da vida. Aquele que vem a mim não terá fome, e aquele que crê em mim nunca terá sede.
36
Mas eu lhes disse que vocês me viram, e ainda assim não creem.
37
Todos os que o Pai me dá virão a mim. E quem vem a mim, jamais o expulsarei.
38
Pois eu desci do céu, não para fazer a minha própria vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
39
Esta é a vontade do meu Pai que me enviou: que de tudo o que ele me deu eu não perca nada, mas o ressuscite no último dia.
40
Esta é a vontade daquele que me enviou: que todo aquele que vê o Filho e crê nele tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.”
41
Os judeus, pois, murmuravam a respeito dele, porque disse: “Eu sou o pão que desceu do céu.”
42
Eles diziam: “Não é este Jesus, o filho de José, cujo pai e mãe nós conhecemos? Como, então, ele diz: ‘Eu desci do céu’?”
43
Portanto, Jesus lhes respondeu: “Não murmurem entre si.
44
Ninguém pode vir a mim, a menos que o Pai que me enviou o atraia; e eu o ressuscitarei no último dia.
45
Está escrito nos profetas: ‘Eles serão todos ensinados por Deus.’ Portanto, todo aquele que ouve do Pai e aprende, vem a mim.
46
Não que alguém tenha visto o Pai, exceto aquele que vem de Deus. Esse viu o Pai.
47
Em verdade, em verdade lhes digo: aquele que crê em mim tem a vida eterna.
48
Eu sou o pão da vida.
49
Seus pais comeram o maná no deserto e morreram.
50
Este é o pão que desce do céu, para que quem dele comer não morra.
51
Eu sou o pão vivo que desceu do céu. Se alguém comer deste pão, viverá para sempre. Sim, o pão que eu darei pela vida do mundo é a minha carne.”
52
Os judeus, pois, discutiam entre si, dizendo: “Como pode este homem nos dar a sua carne para comer?”
53
Jesus, pois, lhes disse: “Em verdade, em verdade lhes digo: a menos que vocês comam a carne do Filho do Homem e bebam o seu sangue, não têm vida em si mesmos.
54
Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.
55
Pois a minha carne é verdadeira comida, e o meu sangue é verdadeira bebida.
56
Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim, e eu nele.
57
Assim como o Pai vivo me enviou, e eu vivo por causa do Pai, assim também aquele que se alimenta de mim viverá por minha causa.
58
Este é o pão que desceu do céu — não como os pais de vocês que comeram o maná e morreram. Quem come este pão viverá para sempre.”
59
Ele disse estas coisas na sinagoga, enquanto ensinava em Cafarnaum.
60
Portanto, muitos dos seus discípulos, ao ouvirem isso, disseram: “Esta palavra é dura! Quem pode ouvi-la?”
61
Mas Jesus, sabendo que seus discípulos murmuravam a respeito disso, disse-lhes: “Isto os faz tropeçar?
62
E se vocês vissem o Filho do Homem subindo para onde estava antes?
63
É o espírito quem dá vida. A carne de nada aproveita. As palavras que eu lhes digo são espírito e são vida.
64
Mas há alguns de vocês que não creem.” Pois Jesus sabia desde o princípio quem eram os que não criam, e quem era aquele que o trairia.
65
Ele disse: “Por isso eu lhes disse que ninguém pode vir a mim, a menos que lhe seja concedido por meu Pai.”
66
Depois disso, muitos dos seus discípulos voltaram atrás e já não andavam com ele.
67
Jesus disse, pois, aos doze: “Será que vocês também querem ir embora?”
68
Simão Pedro lhe respondeu: “Senhor, para quem iremos nós? Tu tens as palavras de vida eterna.
69
Nós temos crido e conhecido que tu és o Cristo, o Filho do Deus vivo.”
70
Jesus lhes respondeu: “Não fui eu que escolhi vocês, os doze? No entanto, um de vocês é um diabo.”
71
Ora, ele falava de Judas, filho de Simão Iscariotes, pois era ele quem o trairia, sendo um dos doze.
Jan
Chapitre 6
1
Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.
2
A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.
3
I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.
4
Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.
5
Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?
6
(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)
7
Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.
8
Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:
9
Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?
10
I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.
11
Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.
12
A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.
13
I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.
14
Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.
15
Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.
16
Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.
17
A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.
18
Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.
19
A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.
20
On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.
21
I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.
22
Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,
23
(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)
24
Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.
25
A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?
26
Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.
27
Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.
28
Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?
29
Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.
30
I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?
31
Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.
32
Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.
33
Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.
34
A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.
35
I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.
36
Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.
37
Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38
Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.
39
Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.
40
A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
41
I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.
42
A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?
43
Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.
44
Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.
45
Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.
46
Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.
47
Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.
48
Jáť jsem ten chléb života.
49
Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.
50
Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.
51
Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.
52
Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?
53
I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.
54
Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.
55
Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.
56
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.
57
Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.
58
Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.
59
Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.
60
Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?
61
Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?
62
Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?
63
Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.
64
Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.
65
I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.
66
A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.
67
Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?
68
I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.
69
A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.
70
Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.
71
A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.