Comparer
Juízes 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Juízes
Chapitre 17
1
Havia um homem na região montanhosa de Efraim cujo nome era Mica.
2
Ele disse à sua mãe: “As mil e cem peças de prata que foram tomadas de você, sobre as quais você pronunciou uma maldição, e também a proferiu aos meus ouvidos — eis que a prata está comigo. Eu a peguei.” A sua mãe disse: “Bendito seja o meu filho pelo SENHOR!”
3
Ele devolveu as mil e cem peças de prata à sua mãe, e então a sua mãe disse: “Eu dedico solenemente da minha mão esta prata ao SENHOR a favor do meu filho, para fazer uma imagem esculpida e um ídolo de metal fundido. Agora, portanto, eu a devolverei a você.”
4
Quando ele devolveu o dinheiro à sua mãe, ela pegou duzentas peças de prata e as entregou a um ourives, que fez com elas uma imagem esculpida e um ídolo de metal fundido. E eles ficaram na casa de Mica.
5
O homem Mica possuía um santuário de deuses; fez um éfode e terafins, e consagrou um dos seus filhos, que se tornou o seu sacerdote.
6
Naqueles dias não havia rei em Israel. Cada um fazia o que era certo aos seus próprios olhos.
7
Havia um jovem de Belém de Judá, da família de Judá, que era levita; e ele morava ali.
8
O homem partiu da cidade, de Belém de Judá, para morar onde pudesse encontrar um lugar; e, em sua jornada, chegou à região montanhosa de Efraim, à casa de Mica.
9
Mica lhe perguntou: “De onde você vem?” Ele lhe respondeu: “Sou um levita de Belém de Judá, e estou procurando um lugar para morar.”
10
Mica lhe disse: “Fique morando comigo e seja para mim pai e sacerdote, e eu lhe darei dez peças de prata por ano, uma muda de roupa e o seu sustento.” Assim, o levita entrou.
11
O levita consentiu em morar com o homem; e o jovem tornou-se para ele como um dos seus filhos.
12
Mica consagrou o levita, e o jovem tornou-se o seu sacerdote, e ficou na casa de Mica.
13
Então Mica disse: “Agora sei que o SENHOR me fará o bem, já que tenho um levita como meu sacerdote.”
Soudců
Chapitre 17
1
Byl pak muž nějaký s hory Efraim, jehož jméno bylo Mícha.
2
Kterýž řekl matce své: Ten tisíc a sto stříbrných, kteříž vzati byli tobě, pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou, hle, stříbro to u mne jest, já jsem je vzal. I řekla matka jeho: Požehnaný jsi, synu můj, od Hospodina.
3
Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své. I řekla matka jeho: Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své, a tobě synu svému, aby udělán byl obraz rytý a slitý. Protož nyní dám je tobě.
4
On pak navrátil to stříbro matce své, z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných, a dala zlatníku. I udělal z nich obraz rytý a slitý, kterýž byl v domě Míchově.
5
Měl pak ten Mícha chrám bohů, i udělal efod a terafim, a naplnil ruce jednoho z synů svých, aby mu byl knězem.
6
Toho času nebylo krále v Izraeli; jeden každý, což se mu za dobré vidělo, to činil.
7
Byl pak mládenec z Betléma Judova, totiž z čeledi Judovy, kterýž, jsa Levíta, byl tam pohostinu.
8
Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova, aby byl pohostinu, kdež by se mu koli nahodilo. I přišel na horu Efraim, až k domu Míchovu, jda cestou svou.
9
Jemuž řekl Mícha: Odkud jdeš? Odpověděl mu: Já jsem Levíta, z Betléma Judova beru se, abych byl pohostinu, kdež by mi se koli nahodilo.
10
I řekl jemu Mícha: Zůstaň u mne, a buď mi za otce a za kněze, a buduť dávati deset stříbrných na každý rok, a dvoje roucho i stravu tvou. I šel Levíta.
11
Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho, a byl u něho mládenec ten, jako jeden z synů jeho.
12
I posvětil Mícha rukou Levíty, a byl mu mládenec ten za kněze; i bydlil v domě jeho.
13
Řekl pak Mícha: Nyníť vím, že mi dobře učiní Hospodin, proto že mám toho Levítu za kněze.