Comparer
Juízes 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Juízes
Chapitre 18
1
Naqueles dias não havia rei em Israel. Naqueles dias a tribo dos danitas buscava para si uma herança onde habitar; pois até aquele dia a sua herança ainda não lhes havia caído por sorte entre as tribos de Israel.
2
Os filhos de Dã enviaram cinco homens da sua família, dentre todos eles, homens valentes, de Zorá e de Estaol, para espiar e explorar a terra. Eles lhes disseram: “Vão, explorem a terra!” Eles chegaram à região montanhosa de Efraim, à casa de Mica, e passaram a noite ali.
3
Quando estavam perto da casa de Mica, reconheceram a voz do jovem levita; então se aproximaram e lhe perguntaram: “Quem o trouxe para cá? O que você está fazendo neste lugar? O que você tem aqui?”
4
Ele lhes respondeu: “Assim e assim Mica me tratou, ele me contratou, e eu me tornei o seu sacerdote.”
5
Eles lhe disseram: “Por favor, consulte a Deus, para que saibamos se a nossa jornada será bem-sucedida.”
6
O sacerdote lhes disse: “Vão em paz. O caminho em que vocês andam está perante o SENHOR.”
7
Então os cinco homens partiram, chegaram a Laís e viram o povo que lá estava, como viviam em segurança, à maneira dos sidônios, quietos e confiantes; pois não havia ninguém na terra que possuísse autoridade, que pudesse humilhá-los em qualquer coisa, e eles estavam longe dos sidônios e não tinham negócios com mais ninguém.
8
Eles voltaram aos seus irmãos em Zorá e Estaol; e os seus irmãos lhes perguntaram: “O que vocês nos dizem?”
9
Eles responderam: “Levantem-se, e subamos contra eles; pois vimos a terra e eis que ela é muito boa. Vocês vão ficar aí parados? Não sejam preguiçosos para ir e entrar para tomar posse da terra.
10
Quando vocês forem, encontrarão um povo desprevenido, e a terra é espaçosa; pois Deus a entregou em suas mãos, um lugar onde não falta nada do que há na terra.”
11
A família dos danitas partiu de Zorá e de Estaol com seiscentos homens armados com armas de guerra.
12
Eles subiram e acamparam em Quiriate-Jearim, em Judá. Por isso chamam aquele lugar Maané-Dã até o dia de hoje. Eis que fica atrás de Quiriate-Jearim.
13
Dali passaram para a região montanhosa de Efraim e chegaram à casa de Mica.
14
Então os cinco homens que haviam ido espiar a terra de Laís disseram aos seus irmãos: “Vocês sabiam que nestas casas há um éfode, terafins, uma imagem esculpida e um ídolo de metal fundido? Agora, portanto, pensem no que devem fazer.”
15
Eles se dirigiram para lá e chegaram à casa do jovem levita, isto é, à casa de Mica, e lhe perguntaram como ele estava.
16
Os seiscentos homens armados com as suas armas de guerra, que eram dos filhos de Dã, ficaram à entrada da porta.
17
Os cinco homens que haviam ido espiar a terra subiram, entraram e pegaram a imagem esculpida, o éfode, os terafins e o ídolo de metal fundido; e o sacerdote estava de pé à entrada da porta com os seiscentos homens armados com armas de guerra.
18
Quando estes entraram na casa de Mica e pegaram a imagem esculpida, o éfode, os terafins e o ídolo de metal fundido, o sacerdote lhes perguntou: “O que vocês estão fazendo?”
19
Eles lhe responderam: “Cale-se, ponha a mão sobre a boca, e venha conosco. Seja para nós pai e sacerdote. É melhor para você ser sacerdote da casa de um só homem, ou ser sacerdote de uma tribo e de uma família em Israel?”
20
O coração do sacerdote se alegrou, e ele pegou o éfode, os terafins e a imagem esculpida, e foi para o meio do povo.
21
Assim eles deram meia-volta e partiram, colocando as crianças, o gado e os bens à frente deles.
22
Quando já estavam a uma boa distância da casa de Mica, os homens que moravam nas casas próximas à casa de Mica se reuniram e alcançaram os filhos de Dã.
23
Como eles gritavam atrás dos filhos de Dã, estes viraram os rostos e disseram a Mica: “Qual é o seu problema, para que venha com uma tropa dessas?”
24
Ele respondeu: “Vocês levaram os meus deuses que eu fiz, e o sacerdote, e foram embora! O que mais me resta? Como vocês podem me perguntar: ‘Qual é o seu problema?’”
25
Os filhos de Dã lhe disseram: “Não deixe a sua voz ser ouvida entre nós, para que homens de ânimo exaltado não os ataquem, e você perca a sua vida e as vidas da sua família.”
26
Os filhos de Dã seguiram o seu caminho; e quando Mica viu que eles eram mais fortes do que ele, deu meia-volta e retornou para a sua casa.
27
Eles tomaram o que Mica havia feito e o sacerdote que era dele, e chegaram a Laís, a um povo quieto e desprevenido, e os feriram ao fio da espada; depois queimaram a cidade com fogo.
28
Não houve quem os livrasse, porque a cidade ficava longe de Sidom, e eles não tinham negócios com mais ninguém; ela se localizava no vale que fica perto de Bete-Reobe. Eles reconstruíram a cidade e passaram a morar nela.
29
Chamaram a cidade de Dã, segundo o nome de Dã, o pai deles, que nasceu a Israel; contudo, o nome da cidade antigamente era Laís.
30
Os filhos de Dã levantaram para si a imagem esculpida; e Jônatas, filho de Gérsom, filho de Moisés, e os seus filhos foram sacerdotes da tribo dos danitas até o dia do exílio da terra.
31
Assim eles estabeleceram para si a imagem esculpida que Mica havia feito, e ela lá permaneceu durante todo o tempo em que a casa de Deus esteve em Siló.
Soudců
Chapitre 18
1
V těch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení, nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho.
2
Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých, mužů silných z Zaraha a Estaol, aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji, a řekli jim: Jděte, shlédněte zemi. Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova, přenocovali tam.
3
Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, řekli jemu: Kdo tě sem přivedl? Co ty zde děláš? A co ty zde máš?
4
Odpověděl jim: Toto mi a toto učinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knězem.
5
I řekli jemu: Poraď se, prosíme, s Bohem, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta naše, kterouž jdeme.
6
Odpověděl jim kněz: Jděte v pokoji, Hospodinť spravuje cestu vaši, po níž jdete.
7
Tedy odešlo pět mužů těch, a přišli do Lais, a viděli lid, kterýž tam byl, bezpečně bydlící, vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mělo v té zemi, ani kdo by dědičně ujíti chtěl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spříznění jaké s kým měli.
8
Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol, řekli jim bratří jejich: Což vy?
9
I odpověděli: Vstaňte a táhněme na ně, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlčíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té země.
10
(Když přijdete, vejdete k lidu bezpečnému, a do země prostranné;) nebo dal ji Bůh v ruku vaši, místo, v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí, kteréž na zemi býti mohou.
11
Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužů oděných v odění válečné.
12
A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim.
13
A odtud táhnouce na horu Efraim, přišli až k domu Míchovu.
14
I mluvilo těch pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země Lais, a řekli bratřím svým: Víte-liž, že v domích těchto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vězte, co máte činiti.
15
A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově, a pozdravili ho pokojně.
16
Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou, kteříž byli z pokolení Dan, stáli přede dveřmi.
17
A šedše pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji.
18
A ti, kteříž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I řekl jim kněz: Což to děláte?
19
Kteříž odpověděli: Mlč, vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi, a budeš nám za otce a za kněze. Což jest lépe tobě, knězem-li býti v domě jednoho člověka, či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli?
20
I zradovalo se srdce kněze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostřed lidu toho.
21
A obrátivše se odešli, a pustili napřed děti a dobytek, a což měli dražšího.
22
Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan.
23
I volali za syny Dan. Kteříž ohlédše se, řekli Míchovi: Cožtě, že jsi jich tolik shromáždil?
24
Odpověděl: Bohy mé, kteréž jsem udělal, vzali jste, i kněze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ještě se ptáte: Coť jest?
25
Jemuž odpověděli synové Dan: Hlediž, ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jináč oboří se na vás muži hněviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého.
26
I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnější byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého.
27
Oni pak vzavše, což byl udělal Mícha, i kněze, kteréhož měl, přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému; i pobili je ostrostí meče, a město vypálili ohněm.
28
A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž měli spříznění s kterými lidmi. Město pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavěvše zase město, bydlili v něm.
29
A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno města toho bylo Lais.
30
Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonův, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelů země.
31
Vystavili tedy sobě tu rytinu, kterouž udělal Mícha, a byla tam po všecky dny, v nichž dům Boží byl v Sílo.