Comparer
Lamentações 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lamentações
Chapitre 1
1
Como jaz solitária a cidade,
que antes estava cheia de gente!
Ela se tornou como uma viúva,
ela que era grande entre as nações!
Aquela que era princesa entre as províncias
tornou-se escrava!
2
Ela chora amargamente de noite.
Suas lágrimas estão em suas faces.
Entre todos os seus amantes
não há ninguém que a console.
Todos os seus amigos agiram traiçoeiramente com ela.
Eles se tornaram seus inimigos.
3
Judá foi para o cativeiro por causa da aflição
e da dura servidão.
Ela habita entre as nações.
Ela não encontra descanso.
Todos os seus perseguidores a alcançaram em meio à sua angústia.
4
Os caminhos de Sião estão de luto,
porque ninguém vem às festas solenes.
Todas as suas portas estão desoladas.
Seus sacerdotes suspiram.
Suas virgens estão aflitas,
e ela mesma está em amargura.
5
Seus adversários se tornaram a cabeça.
Seus inimigos prosperam;
pois o SENHOR a afligiu por causa da multidão de suas transgressões.
Seus filhinhos foram para o cativeiro diante do adversário.
6
Toda a majestade se apartou da filha de Sião.
Seus príncipes tornaram-se como cervos que não encontram pasto.
Eles fugiram sem forças diante do perseguidor.
7
Jerusalém se lembra, nos dias de sua aflição e de suas misérias,
de todas as suas coisas preciosas que tinha desde os dias antigos;
quando o seu povo caiu nas mãos do adversário,
e não houve quem a ajudasse.
Os adversários a viram.
Eles zombaram de sua desolação.
8
Jerusalém pecou gravemente.
Por isso ela se tornou impura.
Todos os que a honravam a desprezam,
porque viram a sua nudez.
Sim, ela suspira e se volta para trás.
9
Sua imundície estava em suas saias.
Ela não se lembrou do seu fim.
Por isso ela caiu de forma espantosa.
Ela não tem quem a console.
“Vê, SENHOR, a minha aflição;
pois o inimigo se engrandeceu.”
10
O adversário estendeu a mão sobre todas as coisas preciosas dela;
pois ela viu que as nações entraram no seu santuário,
aquelas a quem ordenaste que não entrassem na tua congregação.
11
Todo o seu povo suspira.
Eles buscam pão.
Deram as suas coisas preciosas por comida para restaurar a alma.
“Olha, SENHOR, e vê,
pois me tornei desprezível.”
12
“Isso não é nada para vocês, todos os que passam pelo caminho?
Olhem, e vejam se há alguma dor como a minha dor,
que foi trazida sobre mim,
com a qual o SENHOR me afligiu no dia da sua ira ardente.
13
“Do alto ele enviou fogo aos meus ossos,
e ele prevaleceu contra eles.
Ele estendeu uma rede para os meus pés.
Ele me fez voltar para trás.
Ele me deixou desolada e desfalecida o dia todo.
14
“O jugo das minhas transgressões foi atado pela sua mão.
Elas estão entrelaçadas.
Elas subiram sobre o meu pescoço.
Ele fez a minha força falhar.
O Senhor me entregou nas mãos daqueles
contra os quais não posso resistir.
15
“O Senhor reduziu a nada todos os meus valentes no meio de mim.
Ele convocou uma assembleia solene contra mim para esmagar os meus jovens.
O Senhor pisou a virgem filha de Judá como em um lagar.
16
“Por causa dessas coisas eu choro.
Meus olhos, meus olhos derramam águas,
porque o consolador que deveria restaurar a minha alma está longe de mim.
Meus filhos estão desolados,
porque o inimigo prevaleceu.”
17
Sião estende as suas mãos.
Não há ninguém para consolá-la.
O SENHOR ordenou a respeito de Jacó,
que os que estão ao seu redor sejam seus adversários.
Jerusalém está entre eles como uma coisa impura.
18
“O SENHOR é justo,
pois eu me rebelei contra o seu mandamento.
Por favor, ouçam, todos os povos,
e vejam a minha dor.
Minhas virgens e meus jovens foram para o cativeiro.
19
“Eu chamei os meus amantes,
mas eles me enganaram.
Meus sacerdotes e meus anciãos expiraram na cidade,
enquanto buscavam comida para si mesmos, para restaurar as suas almas.
20
“Olha, SENHOR; pois estou em angústia.
Meu coração está perturbado.
Meu coração se revira dentro de mim,
pois eu me rebelei gravemente.
Lá fora, a espada priva de filhos.
Em casa, é como a morte.
21
“Eles ouviram que eu suspiro.
Não há ninguém para me consolar.
Todos os meus inimigos ouviram da minha desgraça.
Eles se alegram porque tu o fizeste.
Tu trarás o dia que proclamaste,
e eles serão como eu.
22
“Que toda a maldade deles venha perante ti.
Faze com eles como fizeste comigo por causa de todas as minhas transgressões.
Pois os meus suspiros são muitos,
e o meu coração está desfalecido.”
Pláč
Chapitre 1
1
Ach, město tak lidné, jakť jest samotné zůstalo, a učiněno jako vdova! Nejznamenitější mezi národy, přední mezi krajinami pod plat uvedeno.
2
Ustavičně pláče v noci, a slzy jeho na lících jeho, ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají, obrátili se mu v nepřátely.
3
Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně.
4
Cesty Siona kvílí, že žádný nepřichází k slavnosti. Všecky brány jeho zpustly, kněží jeho vzdychají, panny jeho smutné jsou, on pak sám pln jest hořkosti.
5
Nepřátelé jeho jsou hlavou, odpůrcům jeho šťastně se vede; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho. Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele.
6
A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její. Knížata její jsou podobná jelenům, kteříž nenalézají pastvy, a ucházejí bez moci před tím, kdož je honí.
7
Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení, kteráž mívala ode dnů starodávních, když padá lid její od ruky nepřítele, nemajíc žádného, kdo by ji retoval. Protivníciť se jí dívajíce, posmívají se klesnutí jejímu.
8
Těžce hřešila dcera Jeruzalémská, protož jako nečistá odloučena jest. Všickni, kteříž ji v poctivosti mívali, neváží jí sobě, proto že vidí nahotu její; ona pak vzdychá, obrácena jsuci zpět.
9
Nečistota její na podolcích jejích; nepamatovala na skončení své, protož patrně klesá, nemajíc žádného, kdo by ji potěšil. Popatřiž, Hospodine, na trápení mé, neboť se vyvýšil nepřítel.
10
Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její; nebo musí se dívati pohanům, an chodí do svatyně její, o čemž jsi byl přikázal, aby tobě nevcházeli do shromáždění.
11
Všecken lid její vzdychajíce, hledají chleba, vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života. Vzezřiž, Hospodine, a popatřiž, neboť jsem v nevážnosti.
12
Nic-liž vám do toho, ó všickni, kteříž tudyto jdete? Pohleďte a vizte, jest-li bolest podobná bolesti mé, kteráž jest mi učiněna, jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého.
13
Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem.
14
Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých, tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé, porazilo sílu mou; vydal mne Pán v ruku nepřátel, nemohuť povstati.
15
Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne, svolal proti mně zástupy, aby potřel mládence mé, tlačil Pán presem pannu dceru Judskou.
16
Pro tyť věci já pláči, z očí mých, z očí mých tekou vody, a že jest vzdálen ode mne potěšitel, kterýž by očerstvil duši mou; synové moji jsou pohubeni, nebo ssilil se nepřítel.
17
Rozprostírá dcera Sionská ruce své, nemá žádného, kdo by ji potěšil; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho, mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená.
18
Spravedlivý jest Hospodin, neboť jsem na odpor činila ústům jeho. Slyšte medle všickni lidé, a vizte bolest mou; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí.
19
Volala jsem na milovníky své, oni oklamali mne; kněží moji a starci moji v městě pomřeli, hledajíce pokrmu, aby posilnili života svého.
20
Popatřiž, ó Hospodine, neboť mi úzko; vnitřnosti mé zkormouceny jsou, srdce mé svadne ve mně, proto že jsem na odpor velice činila. Vně meč na sirobu přivodí, v domě pouhá smrt.
21
Slýchajíť, že já vzdychám, ale není žádného, kdo by mne potěšil. Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách, radují se, že jsi to učinil, a přivedl den předohlášený, ale budouť mně podobní.
22
Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj, a učiň jim, jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má; neboť jsou mnohá úpění má, a srdce mé neduživé.