Comparer

Lucas 1

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Lucas

Chapitre 1
1 Visto que muitos empreenderam organizar uma narrativa sobre as coisas que se cumpriram entre nós,
2 assim como nos transmitiram aqueles que desde o princípio foram testemunhas oculares e ministros da palavra,
3 também me pareceu bem, depois de investigar cuidadosamente tudo desde o princípio, escrever-lhe em ordem, excelentíssimo Teófilo;
4 para que você tenha plena certeza das coisas em que foi instruído.
5 Nos dias de Herodes, rei da Judeia, havia um sacerdote chamado Zacarias, do turno sacerdotal de Abias. Sua esposa era descendente de Arão, e o nome dela era Isabel.
6 Ambos eram justos diante de Deus e viviam de modo irrepreensível, obedecendo a todos os mandamentos e preceitos do Senhor.
7 Mas eles não tinham filhos, porque Isabel era estéril, e ambos já eram de idade avançada.
8 Ora, enquanto Zacarias exercia o ofício sacerdotal diante de Deus durante o turno de sua divisão,
9 segundo o costume do ofício sacerdotal, coube-lhe por sorte entrar no templo do Senhor e queimar incenso.
10 Toda a multidão do povo estava orando do lado de fora na hora do incenso.
11 Um anjo do Senhor apareceu a ele, em pé à direita do altar do incenso.
12 Zacarias ficou perturbado ao vê-lo e foi tomado de temor.
13 Mas o anjo lhe disse: “Não tenha medo, Zacarias, porque a sua oração foi ouvida. Sua mulher, Isabel, lhe dará à luz um filho, e você o chamará pelo nome de João.
14 Você terá alegria e regozijo, e muitos se alegrarão com o seu nascimento.
15 Pois ele será grande diante do Senhor, e não beberá vinho nem bebida forte. Ele será cheio do Espírito Santo, desde o ventre de sua mãe.
16 Ele converterá muitos dos filhos de Israel ao Senhor, o Deus deles.
17 Ele irá adiante dele no espírito e poder de Elias, ‘para converter os corações dos pais aos filhos’, e os desobedientes à sabedoria dos justos; para preparar um povo preparado para o Senhor.”
18 Zacarias disse ao anjo: “Como posso ter certeza disso? Pois eu sou velho, e minha mulher já é de idade avançada.”
19 O anjo lhe respondeu: “Eu sou Gabriel, que estou na presença de Deus. Fui enviado para falar com você e lhe trazer esta boa notícia.
20 Eis que, você ficará mudo e não poderá falar até o dia em que estas coisas acontecerem, porque você não creu nas minhas palavras, as quais se cumprirão no seu devido tempo.”
21 O povo estava esperando por Zacarias e se admirava com a demora dele no templo.
22 Quando ele saiu, não podia falar com eles. Eles perceberam que ele tinha tido uma visão no templo. Ele continuava fazendo sinais para eles, e permaneceu mudo.
23 Quando se cumpriram os dias do seu ministério, ele foi para a sua casa.
24 Depois destes dias, Isabel, sua mulher, concebeu, e se ocultou por cinco meses, dizendo:
25 “Foi assim que o Senhor agiu comigo nos dias em que olhou para mim, para tirar a minha vergonha diante das pessoas.”
26 Ora, no sexto mês, o anjo Gabriel foi enviado por Deus a uma cidade da Galileia chamada Nazaré,
27 a uma virgem prometida em casamento a um homem cujo nome era José, da casa de Davi. O nome da virgem era Maria.
28 Tendo entrado, o anjo lhe disse: “Alegre-se, você que é altamente favorecida! O Senhor está com você. Bendita é você entre as mulheres!”
29 Mas, ao vê-lo, ela ficou muito perturbada com aquelas palavras e pensava no que significaria aquela saudação.
30 O anjo lhe disse: “Não tenha medo, Maria, pois você achou graça diante de Deus.
31 Eis que você conceberá no seu ventre e dará à luz um filho, e o chamará pelo nome de ‘Jesus’.
32 Ele será grande e será chamado Filho do Altíssimo. O Senhor Deus lhe dará o trono de Davi, seu pai,
33 e ele reinará sobre a casa de Jacó para sempre. Não haverá fim para o seu Reino.”
34 Maria disse ao anjo: “Como será isso, visto que sou virgem?”
35 O anjo lhe respondeu: “O Espírito Santo virá sobre você, e o poder do Altíssimo a cobrirá com a sua sombra. Por isso também o santo que nascer de você será chamado Filho de Deus.
36 Eis que Isabel, sua parenta, também concebeu um filho na sua velhice; e este é o sexto mês para aquela que era chamada estéril.
37 Pois nada do que Deus diz é impossível.”
38 Maria disse: “Eis aqui a serva do Senhor; que se cumpra em mim segundo a sua palavra.” Então o anjo retirou-se dela.
39 Maria levantou-se naqueles dias e foi apressadamente para a região montanhosa, para uma cidade de Judá,
40 e entrou na casa de Zacarias e saudou Isabel.
41 Quando Isabel ouviu a saudação de Maria, o bebê saltou em seu ventre; e Isabel ficou cheia do Espírito Santo.
42 Ela exclamou em alta voz e disse: “Bendita é você entre as mulheres, e bendito é o fruto do seu ventre!
43 Por que sou tão favorecida, para que a mãe do meu Senhor venha a mim?
44 Pois, assim que ouvi a sua saudação, o bebê saltou de alegria em meu ventre!
45 Bem-aventurada é aquela que creu, pois haverá o cumprimento das coisas que lhe foram ditas da parte do Senhor!”
46 Maria disse: “A minha alma engrandece ao Senhor.
47 O meu espírito se alegrou em Deus, meu Salvador,
48 pois ele olhou para a condição humilde de sua serva. Pois eis que, de agora em diante, todas as gerações me chamarão bem-aventurada.
49 Pois o Poderoso fez grandes coisas por mim. Santo é o seu nome.
50 A sua misericórdia é de geração em geração sobre aqueles que o temem.
51 Ele demonstrou força com o seu braço. Ele dispersou os soberbos na imaginação dos seus corações.
52 Ele derrubou os príncipes de seus tronos, e exaltou os humildes.
53 Ele encheu de bens os famintos. Ele despediu os ricos de mãos vazias.
54 Ele auxiliou a Israel, seu servo, para se lembrar da misericórdia,
55 como ele falou aos nossos pais, a Abraão e à sua descendência para sempre.”
56 Maria ficou com ela cerca de três meses, e então voltou para a sua casa.
57 Ora, cumpriu-se o tempo em que Isabel deveria dar à luz, e ela teve um filho.
58 Seus vizinhos e parentes ouviram que o Senhor havia demonstrado grande misericórdia para com ela e se alegraram com ela.
59 No oitavo dia, vieram circuncidar o menino; e queriam chamá-lo de Zacarias, segundo o nome de seu pai.
60 Sua mãe respondeu: “Não; mas ele será chamado João.”
61 Eles lhe disseram: “Não há ninguém entre os seus parentes que seja chamado por este nome.”
62 Fizeram sinais ao pai dele, perguntando como ele queria que fosse chamado.
63 Ele pediu uma tabuinha de escrever, e escreveu: “O nome dele é João.” Todos se admiraram.
64 Imediatamente a sua boca se abriu e a sua língua se soltou, e ele falava, bendizendo a Deus.
65 Todos os que moravam ao redor deles foram tomados de temor, e todas essas coisas foram comentadas por toda a região montanhosa da Judeia.
66 Todos os que as ouviam as guardavam em seu coração, dizendo: “O que, então, será este menino?” A mão do Senhor estava com ele.
67 Seu pai, Zacarias, ficou cheio do Espírito Santo, e profetizou, dizendo:
68 “Bendito seja o Senhor, o Deus de Israel, pois ele visitou e redimiu o seu povo;
69 e levantou um chifre de salvação para nós na casa de seu servo Davi
70 (como ele falou por meio dos seus santos profetas desde os tempos antigos),
71 salvação dos nossos inimigos e da mão de todos os que nos odeiam;
72 para mostrar misericórdia para com os nossos pais, para se lembrar da sua santa aliança,
73 o juramento que ele fez a Abraão, nosso pai,
74 de nos conceder que nós, sendo libertos da mão dos nossos inimigos, o servíssemos sem temor,
75 em santidade e justiça diante dele todos os dias da nossa vida.
76 E você, menino, será chamado profeta do Altíssimo; pois você irá à frente do Senhor para preparar os seus caminhos,
77 para dar conhecimento de salvação ao seu povo pela remissão dos seus pecados,
78 por causa da terna misericórdia do nosso Deus, pela qual o amanhecer do alto nos visitará,
79 para brilhar sobre aqueles que estão sentados nas trevas e na sombra da morte; para guiar os nossos pés no caminho da paz.”
80 O menino crescia e se fortalecia em espírito, e esteve no deserto até o dia da sua manifestação pública a Israel.

Lukáš

Chapitre 1
1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.

Choisir un livre