Comparer
Lucas 16
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 16
1
Ele também disse aos seus discípulos: “Havia um certo homem rico que tinha um administrador. Chegou a ele a acusação de que este homem estava desperdiçando os seus bens.
2
Ele o chamou, e lhe disse: ‘O que é isso que ouço a seu respeito? Preste contas da sua administração, pois você não pode mais ser o administrador.’
3
“O administrador disse consigo mesmo: ‘O que farei, visto que o meu senhor está me tirando o cargo de administrador? Não tenho força para cavar. Tenho vergonha de mendigar.
4
Já sei o que farei, para que, quando eu for removido da administração, me recebam em suas casas.’
5
Chamando a si cada um dos devedores do seu senhor, ele disse ao primeiro: ‘Quanto você deve ao meu senhor?’
6
Ele disse: ‘Cem batos de azeite.’ Ele lhe disse: ‘Pegue a sua conta, sente-se depressa e escreva cinquenta.’
7
Então ele disse a outro: ‘E você, quanto deve?’ Ele disse: ‘Cem coros de trigo.’ Ele lhe disse: ‘Pegue a sua conta e escreva oitenta.’
8
“O seu senhor elogiou o administrador desonesto porque ele havia agido com prudência, pois os filhos deste mundo são, na sua própria geração, mais prudentes do que os filhos da luz.
9
Eu lhes digo: façam amigos para si mesmos por meio das riquezas injustas, para que, quando vocês vierem a faltar, eles os recebam nas tendas eternas.
10
Quem é fiel no pouco também é fiel no muito. Quem é desonesto no pouco também é desonesto no muito.
11
Se, portanto, vocês não foram fiéis nas riquezas injustas, quem lhes confiará as verdadeiras riquezas?
12
Se vocês não foram fiéis naquilo que é dos outros, quem lhes dará o que é de vocês?
13
Nenhum servo pode servir a dois senhores, pois ou odiará a um e amará ao outro; ou se dedicará a um e desprezará ao outro. Vocês não podem servir a Deus e a Mamom.”
14
Os fariseus, que amavam o dinheiro, também ouviram todas essas coisas e zombavam dele.
15
Ele lhes disse: “Vocês são os que se justificam a si mesmos diante dos homens, mas Deus conhece os seus corações. Pois aquilo que os homens exaltam é abominação diante de Deus.
16
“A lei e os profetas duraram até João. Desde essa época, o evangelho do Reino de Deus é anunciado, e todos forçam a sua entrada nele.
17
Mas é mais fácil passarem o céu e a terra do que cair um só traço de letra da lei.
18
“Todo aquele que se divorcia de sua mulher e se casa com outra comete adultério. Aquele que se casa com uma mulher divorciada de um marido comete adultério.
19
“Ora, havia um certo homem rico, e ele se vestia de púrpura e de linho fino, vivendo em luxo todos os dias.
20
Um certo mendigo chamado Lázaro era colocado junto ao seu portão, cheio de feridas,
21
e desejava alimentar-se com as migalhas que caíam da mesa do homem rico. Sim, até os cães vinham e lambiam as suas feridas.
22
O mendigo morreu e foi levado pelos anjos para o seio de Abraão. O homem rico também morreu e foi sepultado.
23
No Hades, ele ergueu os olhos, estando em tormento, e viu Abraão de longe, e Lázaro no seu seio.
24
Ele clamou e disse: ‘Pai Abraão, tem misericórdia de mim, e manda Lázaro, para que molhe a ponta do dedo na água e refresque a minha língua! Pois estou em angústia nesta chama.’
25
“Mas Abraão disse: ‘Filho, lembre-se de que você, durante a sua vida, recebeu as suas coisas boas, e Lázaro, da mesma forma, coisas más. Mas agora ele está consolado aqui, e você está em angústia.
26
Além de tudo isso, entre nós e vocês há um grande abismo estabelecido, para que os que quiserem passar daqui para vocês não possam, e para que ninguém atravesse de lá para nós.’
27
“Ele disse: ‘Eu te peço, portanto, pai, que o envies à casa do meu pai—
28
pois tenho cinco irmãos—para que ele testemunhe a eles, a fim de que não venham também para este lugar de tormento.’
29
“Mas Abraão lhe disse: ‘Eles têm Moisés e os profetas. Que os ouçam.’
30
“Ele disse: ‘Não, pai Abraão, mas se alguém dentre os mortos for até eles, eles se arrependerão.’
31
“Ele lhe disse: ‘Se eles não ouvem a Moisés e aos profetas, tampouco serão persuadidos, ainda que alguém ressuscite dentre os mortos.’”
Lukáš
Chapitre 16
1
Pravil pak i k učedlníkům svým: Èlověk jeden byl bohatý, kterýž měl šafáře; a ten obžalován jest před ním, jako by mrhal statek jeho.
2
I povolav ho, řekl jemu: Což to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého, neb již nebudeš moci déle vládnouti.
3
I dí vladař sám v sobě: Co učiním? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství. Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4
Vím, co učiním, aby, když budu zbaven vladařství, přijali mne do svých domů.
5
I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého, řekl prvnímu: Jaks mnoho dlužen pánu mému?
6
A on řekl: Sto tun oleje. I řekl mu: Vezmi rejistra svá, a sedna rychle, napiš padesát.
7
Potom druhému řekl: Ty pak jaks mnoho dlužen? Kterýž řekl: Sto korců pšenice. I dí mu: Vezmi rejistra svá, a napiš osmdesát.
8
I pochválil pán vladaře nepravého, že sobě opatrně učinil. Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, nežli synové světla v svých věcech.
9
I jáť pravím vám: Èiňte sobě přátely z mamony nepravosti, aby, když byste zhynuli, přijali vás do věčných stanů.
10
Kdožť jest věrný v mále, i ve mnozeť věrný bude. A kdož v mále jest nepravý, i ve mnozeť nepravý jest.
11
Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli, spravedlivého zboží kdo vám svěří?
12
A když jste v cizím věrní nebyli, což vašeho jest, kdo vám dá?
13
Nižádný služebník nemůž dvěma pánům sloužiti. Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně.
14
Slyšeli pak toto všecko i farizeové, kteříž byli lakomí, a posmívali se jemu.
15
I dí jim: Vy jste, ješto se sami spravedliví činíte před lidmi, ale Bůhť zná srdce vaše; nebo což jest u lidí vysokého, ohavnost jest před Bohem.
16
Zákon a Proroci až do Jana, a od té chvíle království Boží zvěstuje se, a každý se do něho násilně tiskne.
17
Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti, nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti.
18
Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží; a kdož propuštěnou od muže pojímá, cizoloží.
19
Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.
20
A byl také jeden žebrák, jménem Lazar, kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý,
21
Žádaje nasycen býti z drobtů, kteříž padali z stolu bohatce. Ale i psi přicházejíce, lízali vředy jeho.
22
I stalo se, že ten žebrák umřel, a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova. Umřel pak i bohatec, a pohřben jest.
23
Potom v pekle pozdvih očí svých, v mukách jsa, uzřel Abrahama zdaleka, a Lazara v lůnu jeho.
24
I zvolav bohatec, řekl: Otče Abrahame, smiluj se nade mnou, a pošli Lazara, ať omočí konec prstu svého v vodě, a svlaží jazyk můj; nebo se mučím v tomto plameni.
25
I řekl mu Abraham: Synu, rozpomeň se, žes ty již vzal dobré věci své v životě svém, a Lazar též zlé. Nyní pak tento se již těší, ale ty se mučíš.
26
A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest, aby ti, kteříž chtí odsud k vám jíti, nemohli, ani odonud k nám přijíti.
27
I řekl: Ale prosím tebe, Otče, abys ho poslal do domu otce mého.
28
Neboť mám pět bratrů. Ať jim svědčí, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk.
29
I řekl jemu Abraham: Majíť Mojžíše a Proroky, nechť jich poslouchají.
30
A on řekl: Nic, otče Abrahame, ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim, budou pokání činiti.
31
I řekl mu: Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají, aniž byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu.