Comparer
Lucas 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 18
1
Ele também lhes contou uma parábola para mostrar que deviam orar sempre e não desanimar,
2
dizendo: “Havia em certa cidade um juiz que não temia a Deus, nem respeitava os homens.
3
Havia naquela cidade uma viúva, e ela frequentemente vinha a ele, dizendo: ‘Defende-me do meu adversário!’
4
Por algum tempo ele não quis atendê-la; mas depois disse a si mesmo: ‘Embora eu não tema a Deus, nem respeite os homens,
5
todavia, como esta viúva me incomoda, eu a defenderei, para que ela não me esgote com suas vindas contínuas.’”
6
O Senhor disse: “Ouçam o que diz o juiz injusto.
7
Acaso Deus não fará justiça aos seus escolhidos, que clamam a ele de dia e de noite, embora seja paciente com eles?
8
Eu lhes digo que ele lhes fará justiça rapidamente. Contudo, quando o Filho do Homem vier, encontrará fé na terra?”
9
Ele também contou esta parábola a alguns que confiavam em sua própria justiça e desprezavam todos os outros:
10
“Dois homens subiram ao templo para orar; um era fariseu, e o outro, cobrador de impostos.
11
O fariseu, em pé, orava assim: ‘Deus, eu te agradeço porque não sou como os demais homens: extorsionários, injustos, adúlteros, ou mesmo como este cobrador de impostos.
12
Jejuo duas vezes por semana. Dou o dízimo de tudo o que ganho.’
13
Mas o cobrador de impostos, estando de longe, nem mesmo ousava levantar os olhos ao céu, mas batia no peito, dizendo: ‘Deus, sê misericordioso para comigo, um pecador!’
14
Eu lhes digo que este homem desceu para sua casa justificado, e não o outro; pois todo o que se exalta será humilhado, mas o que se humilha será exaltado.”
15
Traziam-lhe também os seus bebês, para que ele os tocasse. Mas, quando os discípulos viram isso, os repreenderam.
16
Jesus os chamou, dizendo: “Deixem as criancinhas vir a mim, e não as impeçam, pois o Reino de Deus pertence aos que são semelhantes a elas.
17
Em verdade lhes digo: quem não receber o Reino de Deus como uma criancinha de modo algum entrará nele.”
18
Certo líder lhe perguntou, dizendo: “Bom Mestre, o que farei para herdar a vida eterna?”
19
Jesus lhe perguntou: “Por que você me chama de bom? Ninguém é bom, exceto um: Deus.
20
Você conhece os mandamentos: ‘Não cometa adultério’, ‘Não mate’, ‘Não roube’, ‘Não dê falso testemunho’, ‘Honre seu pai e sua mãe’.”
21
Ele disse: “Tenho guardado todas essas coisas desde a minha juventude.”
22
Quando Jesus ouviu essas coisas, disse-lhe: “Ainda lhe falta uma coisa. Venda tudo o que você tem e distribua aos pobres. Então você terá um tesouro no céu; depois venha e siga-me.”
23
Mas, quando ele ouviu essas coisas, ficou muito triste, pois era muito rico.
24
Jesus, vendo que ele ficou muito triste, disse: “Como é difícil para os que têm riquezas entrar no Reino de Deus!
25
Pois é mais fácil um camelo passar pelo olho de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.”
26
Os que ouviram isso disseram: “Então, quem pode ser salvo?”
27
Mas ele disse: “As coisas que são impossíveis para os homens são possíveis para Deus.”
28
Pedro disse: “Veja, nós deixamos tudo e te seguimos.”
29
Ele lhes disse: “Em verdade lhes digo: não há ninguém que tenha deixado casa, esposa, irmãos, pais ou filhos por causa do Reino de Deus,
30
que não receba muitas vezes mais neste tempo, e no mundo vindouro, a vida eterna.”
31
Ele chamou os doze à parte e lhes disse: “Eis que estamos subindo para Jerusalém, e todas as coisas que estão escritas pelos profetas a respeito do Filho do Homem se cumprirão.
32
Pois ele será entregue aos gentios, será zombado, tratado vergonhosamente e cuspido.
33
Eles o açoitarão e o matarão. No terceiro dia, ele ressuscitará.”
34
Eles não entenderam nada dessas coisas. Isso lhes estava oculto, e eles não compreendiam o que era dito.
35
Ao aproximar-se ele de Jericó, um certo cego estava sentado à beira do caminho, mendigando.
36
Ouvindo uma multidão passar, ele perguntou o que significava aquilo.
37
Disseram-lhe que Jesus de Nazaré estava passando.
38
Ele clamou: “Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
39
Os que iam à frente o repreenderam, para que ficasse quieto; mas ele clamava ainda mais: “Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
40
Parando, Jesus ordenou que o trouxessem a ele. Quando ele chegou perto, perguntou-lhe:
41
“O que você quer que eu lhe faça?” Ele disse: “Senhor, que eu possa ver novamente.”
42
Jesus lhe disse: “Volte a enxergar. A sua fé o curou.”
43
Imediatamente ele recuperou a visão e o seguiu, glorificando a Deus. Todo o povo, quando viu isso, louvou a Deus.
Lukáš
Chapitre 18
1
Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2
Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3
Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4
A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5
Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6
I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7
A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9
I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10
Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11
Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13
Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14
Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15
Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16
Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18
I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19
I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20
Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21
On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22
Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23
On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24
A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25
Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26
Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27
A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28
I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30
Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
31
Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32
Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33
A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34
Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35
I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37
I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39
A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40
Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41
Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42
A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43
A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.