Comparer
Lucas 19
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 19
1
Ele entrou e estava passando por Jericó.
2
Havia ali um homem chamado Zaqueu. Ele era chefe dos cobradores de impostos e era rico.
3
Ele tentava ver quem era Jesus, e não conseguia por causa da multidão, porque era de baixa estatura.
4
Ele correu adiante e subiu em um sicômoro para vê-lo, pois ele ia passar por ali.
5
Quando Jesus chegou àquele lugar, olhou para cima e o viu, e disse-lhe: “Zaqueu, desça depressa, pois hoje devo ficar em sua casa.”
6
Ele se apressou, desceu e o recebeu com alegria.
7
Quando viram isso, todos murmuraram, dizendo: “Ele entrou para hospedar-se com um homem pecador.”
8
Zaqueu levantou-se e disse ao Senhor: “Eis que, Senhor, dou a metade dos meus bens aos pobres. Se defraudei alguém em alguma coisa, restituo quatro vezes mais.”
9
Jesus lhe disse: “Hoje, a salvação chegou a esta casa, porque ele também é filho de Abraão.
10
Pois o Filho do Homem veio buscar e salvar o que estava perdido.”
11
Enquanto eles ouviam essas coisas, ele prosseguiu e contou uma parábola, porque estava perto de Jerusalém, e eles supunham que o Reino de Deus se manifestaria imediatamente.
12
Ele disse, portanto: “Certo homem nobre foi para um país distante para receber para si um reino e voltar.
13
Ele chamou dez dos seus servos e lhes deu dez moedas de mina, e disse-lhes: 'Façam negócios até que eu volte.'
14
Mas os seus cidadãos o odiavam, e enviaram uma delegação atrás dele, dizendo: 'Não queremos que este homem reine sobre nós.'
15
“Quando ele voltou, tendo recebido o reino, mandou chamar aqueles servos a quem tinha dado o dinheiro, para saber o que haviam ganhado fazendo negócios.
16
O primeiro apresentou-se diante dele, dizendo: 'Senhor, a sua mina rendeu mais dez minas.'
17
“Ele lhe disse: 'Muito bem, bom servo! Porque você foi fiel em algo muito pequeno, terá autoridade sobre dez cidades.'
18
“O segundo veio, dizendo: 'A sua mina, Senhor, rendeu cinco minas.'
19
“Então ele lhe disse: 'E você terá autoridade sobre cinco cidades.'
20
Outro veio, dizendo: 'Senhor, eis aqui a sua mina, que guardei embrulhada em um lenço,
21
pois tive medo do senhor, porque é um homem rigoroso. O senhor tira o que não depositou e colhe o que não semeou.'
22
“Ele lhe disse: 'Eu o julgarei pelas suas próprias palavras, servo mau! Você sabia que sou um homem rigoroso, que tiro o que não depositei e colho o que não semeei.
23
Então, por que você não depositou o meu dinheiro no banco, para que, ao voltar, eu o recebesse com juros?'
24
Ele disse aos que estavam ali: 'Tirem dele a mina e deem-na ao que tem as dez minas.'
25
“Eles lhe disseram: 'Senhor, ele tem dez minas!'
26
'Pois eu lhes digo que a todo o que tem, mais será dado; mas daquele que não tem, até o que tem lhe será tirado.
27
Mas tragam aqui aqueles meus inimigos que não queriam que eu reinasse sobre eles, e matem-nos diante de mim.'”
28
Tendo dito essas coisas, ele foi adiante, subindo para Jerusalém.
29
Quando ele se aproximou de Betesfagé e Betânia, no monte que se chama das Oliveiras, enviou dois dos seus discípulos,
30
dizendo: “Vão à aldeia em frente, na qual, ao entrarem, encontrarão amarrado um jumentinho, no qual nenhum homem jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no.
31
Se alguém lhes perguntar: 'Por que o estão desamarrando?' digam-lhe: 'O Senhor precisa dele.'”
32
Os que foram enviados partiram e encontraram tudo exatamente como ele lhes tinha dito.
33
Enquanto desamarravam o jumentinho, os seus donos lhes disseram: “Por que vocês estão desamarrando o jumentinho?”
34
Eles disseram: “O Senhor precisa dele.”
35
Então eles o trouxeram a Jesus. Lançaram seus mantos sobre o jumentinho e fizeram Jesus montar nele.
36
Enquanto ele avançava, eles estendiam seus mantos pelo caminho.
37
Quando ele já estava chegando perto, na descida do Monte das Oliveiras, toda a multidão dos discípulos começou a se alegrar e a louvar a Deus em alta voz por todas as obras maravilhosas que tinham visto,
38
dizendo: “Bendito é o Rei que vem em nome do Senhor! Paz no céu e glória nas alturas!”
39
Alguns dos fariseus no meio da multidão disseram-lhe: “Mestre, repreenda os seus discípulos!”
40
Ele lhes respondeu: “Eu lhes digo que, se estes se calarem, as pedras clamarão.”
41
Quando ele se aproximou, viu a cidade e chorou sobre ela,
42
dizendo: “Ah, se você, sim, você mesma, tivesse conhecido hoje o que lhe traria paz! Mas agora isso está oculto aos seus olhos.
43
Pois virão dias sobre você em que os seus inimigos levantarão uma barricada contra você, a cercarão e a apertarão de todos os lados,
44
e derrubarão por terra você e os seus filhos dentro de você. Eles não deixarão em você pedra sobre pedra, porque você não reconheceu o tempo da sua visitação.”
45
Ele entrou no templo e começou a expulsar os que ali compravam e vendiam,
46
dizendo-lhes: “Está escrito: 'A minha casa é casa de oração', mas vocês fizeram dela um 'covil de ladrões'!”
47
Ele ensinava diariamente no templo, mas os principais sacerdotes, os escribas e os líderes do povo procuravam destruí-lo.
48
Eles não conseguiam encontrar o que poderiam fazer, pois todo o povo ouvia atentamente cada palavra que ele dizia.
Lukáš
Chapitre 19
1
A všed Ježíš, bral se přes Jericho.
2
A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.
3
I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.
4
A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti.
5
A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.
6
I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.
7
A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.
8
Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.
9
I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův.
10
Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.
11
Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.
12
I řekl: Èlověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil.
13
I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.
14
Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.
15
I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.
16
I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.
17
I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.
18
A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.
19
I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.
20
A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.
21
Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.
22
I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.
23
I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?
24
I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.
25
I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.
26
I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.
27
Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou.
28
To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.
29
I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,
30
Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.
31
A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.
32
Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.
33
A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?
34
A oni řekli: Pán ho potřebuje.
35
I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.
36
A když on jel, stlali roucha svá na cestě.
37
Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,
38
Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.
39
Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.
40
I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.
41
A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,
42
Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.
43
Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.
44
A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.
45
A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,
46
Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.
47
I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.
48
A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.