Comparer

Lucas 22

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Lucas

Chapitre 22
1 Ora, aproximava-se a festa dos pães asmos, que se chama a Páscoa.
2 Os principais sacerdotes e os escribas procuravam como o matariam, pois temiam o povo.
3 Satanás entrou em Judas, que também era chamado Iscariotes, o qual era contado entre os doze.
4 Ele foi e falou com os principais sacerdotes e capitães sobre como poderia entregá-lo a eles.
5 Eles se alegraram e concordaram em lhe dar dinheiro.
6 Ele consentiu e buscou uma oportunidade para entregá-lo a eles na ausência da multidão.
7 Chegou o dia dos pães asmos, no qual a Páscoa devia ser sacrificada.
8 Jesus enviou Pedro e João, dizendo: “Vão e preparem a Páscoa para nós, para que possamos comer.”
9 Eles lhe disseram: “Onde queres que a preparemos?”
10 Ele lhes disse: “Eis que, ao entrarem na cidade, um homem carregando um cântaro de água virá ao encontro de vocês. Sigam-no até a casa em que ele entrar.
11 Digam ao dono da casa: ‘O Mestre te diz: “Onde está o aposento de hóspedes, onde eu possa comer a Páscoa com os meus discípulos?”’
12 Ele lhes mostrará uma grande sala mobiliada no andar de cima. Façam os preparativos lá.”
13 Eles foram, acharam as coisas como Jesus lhes havia dito e prepararam a Páscoa.
14 Quando chegou a hora, ele se sentou à mesa com os doze apóstolos.
15 Ele lhes disse: “Desejei ardentemente comer esta Páscoa com vocês antes de sofrer,
16 pois eu lhes digo que de modo algum comerei dela novamente até que ela se cumpra no Reino de Deus.”
17 Ele recebeu um cálice e, tendo dado graças, disse: “Tomem isto e repartam entre vocês,
18 pois eu lhes digo que não beberei mais do fruto da videira, até que venha o Reino de Deus.”
19 Ele tomou o pão e, tendo dado graças, o partiu e lhes deu, dizendo: “Este é o meu corpo que é dado por vocês. Façam isto em memória de mim.”
20 Da mesma forma, ele tomou o cálice depois da ceia, dizendo: “Este cálice é a nova aliança no meu sangue, que é derramado por vocês.
21 Mas eis que a mão daquele que me trai está comigo à mesa.
22 O Filho do Homem, na verdade, vai conforme foi determinado, mas ai daquele homem por quem ele é traído!”
23 Eles começaram a perguntar entre si qual deles seria o que faria tal coisa.
24 Surgiu também uma discussão entre eles, sobre qual deles era considerado o maior.
25 Ele lhes disse: “Os reis das nações dominam sobre elas, e os que têm autoridade sobre elas são chamados ‘benfeitores’.
26 Mas não será assim com vocês. Pelo contrário, o que for maior entre vocês, torne-se como o mais jovem, e o que governa, como o que serve.
27 Pois qual é maior: o que está sentado à mesa, ou o que serve? Não é o que está sentado à mesa? Mas eu estou entre vocês como aquele que serve.
28 “Mas vocês são os que têm permanecido comigo nas minhas provações.
29 Eu lhes confiro um reino, assim como meu Pai o conferiu a mim,
30 para que comam e bebam à minha mesa no meu Reino. Vocês se assentarão em tronos, julgando as doze tribos de Israel.”
31 O Senhor disse: “Simão, Simão, eis que Satanás pediu para ter todos vocês, para que pudesse peneirá-los como trigo,
32 mas eu orei por você, para que a sua fé não desfaleça. E você, quando tiver voltado, fortaleça os seus irmãos.”
33 Ele lhe disse: “Senhor, estou pronto para ir contigo tanto para a prisão quanto para a morte!”
34 Ele disse: “Eu lhe digo, Pedro, que de modo algum o galo cantará hoje, antes que você negue três vezes que me conhece.”
35 Ele lhes disse: “Quando eu os enviei sem bolsa, alforje e sandálias, faltou-lhes alguma coisa?” Eles disseram: “Nada.”
36 Então ele lhes disse: “Mas agora, quem tem uma bolsa, que a pegue, e da mesma forma um alforje. Quem não tem, venda a sua capa e compre uma espada.
37 Pois eu lhes digo que isto que está escrito ainda deve se cumprir em mim: ‘Ele foi contado com os transgressores.’ Pois aquilo que me diz respeito está se cumprindo.”
38 Eles disseram: “Senhor, eis aqui duas espadas.” Ele lhes disse: “É o suficiente.”
39 Ele saiu e foi, como era o seu costume, para o Monte das Oliveiras. Seus discípulos também o seguiram.
40 Quando chegou ao lugar, ele lhes disse: “Orem para que vocês não entrem em tentação.”
41 Ele se afastou deles cerca de um arremesso de pedra, ajoelhou-se e orou,
42 dizendo: “Pai, se for da tua vontade, afasta de mim este cálice. Contudo, não seja feita a minha vontade, mas a tua.”
43 Um anjo do céu lhe apareceu, fortalecendo-o.
44 Estando em agonia, ele orava mais intensamente. O seu suor tornou-se como grandes gotas de sangue caindo no chão.
45 Quando ele se levantou da oração, foi até os discípulos e os encontrou dormindo de tristeza,
46 e lhes disse: “Por que vocês estão dormindo? Levantem-se e orem para que não entrem em tentação.”
47 Enquanto ele ainda falava, apareceu uma multidão. Aquele que se chamava Judas, um dos doze, os liderava. Ele se aproximou de Jesus para beijá-lo.
48 Mas Jesus lhe disse: “Judas, com um beijo você trai o Filho do Homem?”
49 Quando os que estavam ao seu redor viram o que estava para acontecer, disseram-lhe: “Senhor, devemos ferir com a espada?”
50 Um deles feriu o servo do sumo sacerdote, cortando-lhe a orelha direita.
51 Mas Jesus respondeu: “Deixem-me ao menos fazer isto” — e tocando-lhe a orelha, o curou.
52 Jesus disse aos principais sacerdotes, capitães do templo e anciãos, que tinham vindo contra ele: “Vocês vieram como se eu fosse um salteador, com espadas e porretes?
53 Quando eu estava com vocês no templo todos os dias, não estenderam as mãos contra mim. Mas esta é a hora de vocês, e o poder das trevas.”
54 Eles o prenderam e o levaram, e o introduziram na casa do sumo sacerdote. Mas Pedro o seguia de longe.
55 Quando acenderam um fogo no meio do pátio e se sentaram juntos, Pedro sentou-se entre eles.
56 Uma certa serva o viu sentado à luz e, olhando fixamente para ele, disse: “Este homem também estava com ele.”
57 Ele negou a Jesus, dizendo: “Mulher, eu não o conheço.”
58 Pouco depois, outra pessoa o viu e disse: “Você também é um deles!” Mas Pedro respondeu: “Homem, eu não sou!”
59 Cerca de uma hora depois, outro afirmou com confiança, dizendo: “Verdadeiramente este homem também estava com ele, pois é galileu!”
60 Mas Pedro disse: “Homem, não sei do que você está falando!” Imediatamente, enquanto ele ainda falava, um galo cantou.
61 O Senhor voltou-se e olhou para Pedro. Então Pedro se lembrou da palavra do Senhor, de como lhe havia dito: “Antes que o galo cante, você me negará três vezes.”
62 Ele saiu e chorou amargamente.
63 Os homens que detinham Jesus zombavam dele e o espancavam.
64 Tendo-o vendado, batiam-lhe no rosto e lhe perguntavam: “Profetiza! Quem foi que te bateu?”
65 Eles disseram muitas outras coisas contra ele, insultando-o.
66 Assim que amanheceu, reuniu-se a assembleia dos anciãos do povo, tanto os principais sacerdotes quanto os escribas, e o levaram ao conselho deles, dizendo:
67 “Se você é o Cristo, diga-nos.” Mas ele lhes disse: “Se eu lhes disser, vocês não acreditarão,
68 e se eu perguntar, de modo algum me responderão ou me deixarão ir.
69 De agora em diante, o Filho do Homem estará assentado à direita do poder de Deus.”
70 Todos eles disseram: “Você é, então, o Filho de Deus?” Ele lhes disse: “Vocês o dizem, porque eu sou.”
71 Eles disseram: “Por que precisamos de mais testemunhas? Pois nós mesmos ouvimos da sua própria boca!”

Lukáš

Chapitre 22
1 Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.
2 I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.
3 Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.
4 A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.
5 I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.
6 A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.
7 Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.
8 I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.
9 A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?
10 On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.
11 A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?
12 A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.
13 I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.
14 A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.
15 I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.
16 Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.
17 A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.
18 Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.
19 A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.
20 Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.
21 Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.
22 A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.
23 Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.
24 Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.
25 On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.
26 Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.
27 Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.
28 Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.
29 A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,
30 Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.
31 I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.
32 Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.
33 A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.
34 On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.
35 I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.
36 Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.
37 Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.
38 Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.
39 A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.
40 A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.
41 A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,
42 Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.
43 I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.
44 A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.
45 A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.
46 I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.
47 A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.
48 Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?
49 A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?
50 I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.
51 A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.
52 I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?
53 Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.
54 A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.
55 A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.
56 A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.
57 A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.
58 A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.
59 A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.
60 I řekl Petr: Èlověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.
61 I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.
62 I vyšed ven Petr, plakal hořce.
63 Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.
64 A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?
65 A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.
66 A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,
67 Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.
68 A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.
69 Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.
70 I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.
71 A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.

Choisir un livre