Comparer
Lucas 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 6
1
Aconteceu que, no segundo sábado após o primeiro, ele estava passando pelas searas. Seus discípulos colhiam as espigas e as comiam, debulhando-as com as mãos.
2
Mas alguns dos fariseus lhes disseram: “Por que vocês fazem o que não é lícito fazer no dia de sábado?”
3
Jesus, respondendo-lhes, disse: “Vocês não leram o que Davi fez quando teve fome, ele e os que estavam com ele,
4
como ele entrou na casa de Deus, tomou e comeu os pães da proposição, e também deu aos que estavam com ele, os quais não é lícito comer, a não ser somente aos sacerdotes?”
5
Ele lhes disse: “O Filho do Homem é senhor do sábado.”
6
Aconteceu também em outro sábado que ele entrou na sinagoga e ensinava. Havia ali um homem cuja mão direita era ressequida.
7
Os escribas e os fariseus o observavam, para ver se ele curaria no sábado, a fim de encontrarem uma acusação contra ele.
8
Mas ele conhecia os pensamentos deles; e disse ao homem que tinha a mão ressequida: “Levante-se e fique em pé no meio.” Ele se levantou e ficou em pé.
9
Então Jesus lhes disse: “Vou lhes perguntar uma coisa: É lícito no sábado fazer o bem ou fazer o mal? Salvar uma vida ou matar?”
10
Ele olhou ao redor para todos eles, e disse ao homem: “Estenda a sua mão.” Ele o fez, e a sua mão foi restaurada, tão sã quanto a outra.
11
Mas eles se encheram de furor, e discutiam entre si sobre o que poderiam fazer a Jesus.
12
Naqueles dias, ele retirou-se para o monte a fim de orar, e passou a noite toda em oração a Deus.
13
Quando amanheceu, chamou seus discípulos, e escolheu doze dentre eles, aos quais também chamou apóstolos:
14
Simão, a quem também chamou Pedro; André, seu irmão; Tiago; João; Filipe; Bartolomeu;
15
Mateus; Tomé; Tiago, filho de Alfeu; Simão, que era chamado o Zelote;
16
Judas, filho de Tiago; e Judas Iscariotes, que também se tornou o traidor.
17
Ele desceu com eles e parou num lugar plano, com uma multidão de seus discípulos e um grande número de pessoas de toda a Judeia e Jerusalém, e do litoral de Tiro e Sidom, que vieram para ouvi-lo e serem curados de suas doenças,
18
bem como os que eram atormentados por espíritos imundos; e eles eram curados.
19
Toda a multidão procurava tocá-lo, pois dele saía poder e curava a todos.
20
Ele levantou os olhos para os seus discípulos e disse:
“Bem-aventurados são vocês, os pobres,
pois o Reino de Deus é de vocês.
21
Bem-aventurados são vocês que agora têm fome,
pois serão fartos.
Bem-aventurados são vocês que agora choram,
pois vocês rirão.
22
Bem-aventurados são vocês quando os homens os odiarem, e quando os excluírem e os insultarem, e rejeitarem o nome de vocês como mau, por causa do Filho do Homem.
23
Alegrem-se naquele dia e saltem de alegria, pois eis que a recompensa de vocês é grande no céu, porque os pais deles fizeram a mesma coisa aos profetas.
24
“Mas ai de vocês que são ricos!
Pois vocês já receberam a sua consolação.
25
Ai de vocês, que agora estão fartos,
pois terão fome.
Ai de vocês que agora riem,
pois irão lamentar e chorar.
26
Ai, quando homens falarem bem de vocês,
pois os pais deles fizeram a mesma coisa aos falsos profetas.
27
“Mas eu digo a vocês que estão ouvindo: amem os seus inimigos, façam o bem aos que os odeiam,
28
abençoem os que os amaldiçoam, e orem por aqueles que os maltratam.
29
Àquele que bater em um lado do seu rosto, ofereça também o outro; e àquele que tirar a sua capa, não o impeça de levar também a túnica.
30
Dê a todo o que lhe pedir, e àquele que levar os seus bens, não os peça de volta.
31
“Façam às pessoas exatamente o que vocês gostariam que elas fizessem a vocês.
32
“Se vocês amam aos que os amam, que mérito há nisso? Pois até os pecadores amam aos que os amam.
33
Se fizerem o bem aos que lhes fazem o bem, que mérito há nisso? Pois até os pecadores fazem o mesmo.
34
Se emprestarem àqueles de quem esperam receber, que mérito há nisso? Até os pecadores emprestam aos pecadores, para receberem de volta a mesma quantia.
35
Mas amem os seus inimigos, e façam o bem, e emprestem, sem esperar nada em troca; e a recompensa de vocês será grande, e vocês serão filhos do Altíssimo; pois ele é bondoso para com os ingratos e maus.
36
“Portanto, sejam misericordiosos,
assim como o Pai de vocês também é misericordioso.
37
Não julguem,
e vocês não serão julgados.
Não condenem,
e vocês não serão condenados.
Perdoem,
e vocês serão perdoados.
38
“Deem, e lhes será dado: boa medida, recalcada, sacudida e transbordante, será dada a vocês. Pois com a mesma medida com que medirem, também serão medidos.”
39
Ele lhes contou uma parábola. “Pode um cego guiar outro cego? Não cairão ambos num buraco?
40
O discípulo não está acima do seu mestre, mas todo aquele que for totalmente treinado será como o seu mestre.
41
Por que você repara no cisco que está no olho do seu irmão, mas não considera a trave que está no seu próprio olho?
42
Ou como você pode dizer ao seu irmão: ‘Irmão, deixe-me tirar o cisco que está no seu olho’, quando você mesmo não vê a trave que está no seu próprio olho? Hipócrita! Tire primeiro a trave do seu próprio olho, e então você verá claramente para tirar o cisco que está no olho do seu irmão.
43
“Pois não há árvore boa que produza fruto ruim, nem tampouco árvore ruim que produza fruto bom.
44
Pois cada árvore é conhecida pelo seu próprio fruto. Porque as pessoas não colhem figos de espinheiros, nem colhem uvas de um pé de sarça.
45
O homem bom, do bom tesouro do seu coração, tira o que é bom, e o homem mau, do mau tesouro do seu coração, tira o que é mau, pois da abundância do coração fala a sua boca.
46
“Por que vocês me chamam: ‘Senhor, Senhor’, e não fazem o que eu digo?
47
Todo aquele que vem a mim, ouve as minhas palavras e as pratica, eu lhes mostrarei a quem é semelhante.
48
Ele é semelhante a um homem que, construindo uma casa, cavou, foi fundo e lançou o alicerce sobre a rocha. Quando veio uma enchente, a correnteza bateu contra aquela casa, e não pôde abalá-la, porque estava fundada sobre a rocha.
49
Mas aquele que ouve e não pratica, é semelhante a um homem que construiu uma casa sobre a terra, sem alicerce, contra a qual a correnteza bateu, e logo ela caiu; e foi grande a ruína daquela casa.”
Lukáš
Chapitre 6
1
I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli.
2
Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč to činíte, čehož nesluší činiti v svátky?
3
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co jest učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
4
Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím?
5
I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního.
6
Stalo se pak i v jiný den sváteční, že všel do školy Ježíš, a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá.
7
I šetřili ho zákoníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, čím by jej obžalovali.
8
Ale on znal přemyšlování jich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, i stál.
9
Tedy řekl k nim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti? duši zachovati, čili zatratiti?
10
A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku: Vztáhni ruku svou. A on učinil tak. I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá.
11
Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi.
12
I stalo se v těch dnech, vyšel Ježíš na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží.
13
A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval.
14
(Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje,
15
Matouše a Tomáše, Jakuba syna Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes,
16
Judu bratra Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž pak byl zrádce.)
17
I sstoupiv s nimi s hory, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, jenž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých,
18
I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni.
19
A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky.
20
A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží.
21
Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete.
22
Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé, pro Syna člověka.
23
Radujte se v ten den a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá jest v nebesích. Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich.
24
Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své.
25
Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete.
26
Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich.
27
Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely vaše, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí,
28
Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí.
29
A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň.
30
Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, jenž béře tvé věci, zase nežádej.
31
A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte.
32
Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají.
33
A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšníci totéž činí.
34
A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali.
35
Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.
36
Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.
37
Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno.
38
Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám odměřeno.
39
Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou?
40
Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho.
41
Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš?
42
Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyvrhu mrvu z oka tvého, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prve břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého.
43
Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré.
44
Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nesbírají s trní fíků, ani s hloží sbírají hroznů.
45
Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho.
46
Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím?
47
Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl.
48
Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal hluboko, a založil grunty v skále. A když se stala povodeň, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla jím pohnouti, nebo byl založen na skále.
49
Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýžto obořila se řeka, a on hned padl, i stal se pád domu toho veliký.