Comparer
Lucas 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 7
1
Depois de terminar de falar ao povo, ele entrou em Cafarnaum.
2
O servo de um certo centurião, que lhe era muito querido, estava doente e à beira da morte.
3
Quando ouviu falar de Jesus, enviou-lhe alguns anciãos dos judeus, pedindo-lhe que viesse e salvasse o seu servo.
4
Quando chegaram a Jesus, rogaram-lhe com insistência, dizendo: “Ele é digno de que lhe faças isso,
5
pois ele ama a nossa nação e ele mesmo construiu a nossa sinagoga.”
6
Jesus foi com eles. Quando já não estava longe da casa, o centurião enviou-lhe amigos, dizendo: “Senhor, não se incomode, pois não sou digno de que entre sob o meu teto.
7
Por isso, nem mesmo me julguei digno de ir a ti; mas dize a palavra, e o meu servo será curado.
8
Pois eu também sou homem sujeito à autoridade, tendo soldados sob o meu comando. Digo a este: 'Vá!', e ele vai; e a outro: 'Venha!', e ele vem; e ao meu servo: 'Faça isso', e ele o faz.”
9
Quando Jesus ouviu estas coisas, admirou-se dele e, voltando-se, disse à multidão que o seguia: “Eu lhes digo que nem mesmo em Israel encontrei uma fé tão grande.”
10
Os que haviam sido enviados, voltando para a casa, encontraram curado o servo que estivera doente.
11
Logo depois, ele foi a uma cidade chamada Naim. Muitos dos seus discípulos, junto com uma grande multidão, iam com ele.
12
Quando ele chegou perto da porta da cidade, eis que estava sendo levado para fora um morto, o filho unigênito de sua mãe, e ela era viúva. Muitas pessoas da cidade estavam com ela.
13
Quando o Senhor a viu, teve compaixão dela e lhe disse: “Não chore.”
14
Ele se aproximou e tocou no caixão, e os que o carregavam pararam. Ele disse: “Jovem, eu lhe digo, levante-se!”
15
Aquele que estava morto sentou-se e começou a falar. Então ele o entregou à sua mãe.
16
O temor tomou conta de todos, e eles glorificavam a Deus, dizendo: “Um grande profeta se levantou entre nós!” e “Deus visitou o seu povo!”
17
Esta notícia a respeito dele se espalhou por toda a Judeia e por toda a região circunvizinha.
18
Os discípulos de João lhe contaram sobre todas essas coisas.
19
João, chamando a si dois dos seus discípulos, enviou-os a Jesus, dizendo: “És tu aquele que há de vir, ou devemos esperar outro?”
20
Quando os homens chegaram a ele, disseram: “João Batista nos enviou a ti, dizendo: 'És tu aquele que vem, ou devemos esperar outro?'”
21
Naquela mesma hora, ele curou muitos de doenças, de pragas e de espíritos malignos; e a muitos que eram cegos, ele concedeu a visão.
22
Jesus lhes respondeu: “Vão e contem a João as coisas que vocês viram e ouviram: os cegos veem, os coxos andam, os leprosos são purificados, os surdos ouvem, os mortos são ressuscitados e aos pobres é anunciado o evangelho.
23
Bem-aventurado é aquele que não encontra em mim motivo de tropeço.”
24
Quando os mensageiros de João partiram, ele começou a falar às multidões a respeito de João: “O que vocês saíram para ver no deserto? Um caniço agitado pelo vento?
25
Mas o que vocês saíram para ver? Um homem vestido de roupas finas? Eis que os que se vestem esplendidamente e vivem em delícias estão nos palácios dos reis.
26
Mas o que vocês saíram para ver? Um profeta? Sim, eu lhes digo, e muito mais do que um profeta.
27
Este é aquele de quem está escrito:
'Eis que envio o meu mensageiro à tua frente,
o qual preparará o teu caminho diante de ti.'
28
“Pois eu lhes digo: entre os nascidos de mulher não há profeta maior do que João Batista; contudo, o menor no Reino de Deus é maior do que ele.”
29
Quando todo o povo e os cobradores de impostos ouviram isso, declararam que Deus é justo, tendo sido batizados com o batismo de João.
30
Mas os fariseus e os intérpretes da lei rejeitaram o conselho de Deus para si mesmos, não tendo sido batizados por ele.
31
“A que, então, compararei as pessoas desta geração? A que são semelhantes?
32
São semelhantes a crianças que se sentam na praça e gritam umas para as outras, dizendo: 'Nós lhes tocamos flauta, e vocês não dançaram. Nós entoamos lamentações, e vocês não choraram.'
33
Pois veio João Batista, que não comia pão nem bebia vinho, e vocês dizem: 'Ele tem demônio.'
34
Veio o Filho do Homem, comendo e bebendo, e vocês dizem: 'Eis aí um glutão e bebedor de vinho, amigo de cobradores de impostos e pecadores!'
35
Mas a sabedoria é justificada por todos os seus filhos.”
36
Um dos fariseus o convidou para comer com ele. Ele entrou na casa do fariseu e sentou-se à mesa.
37
Eis que uma mulher da cidade, que era pecadora, sabendo que ele estava reclinado à mesa na casa do fariseu, trouxe um frasco de alabastro com perfume.
38
Ela ficou por trás, aos pés dele, chorando, e começou a molhar os pés dele com as suas lágrimas. Depois os enxugava com os cabelos, beijava-os e os ungia com o perfume.
39
Quando o fariseu que o havia convidado viu isso, disse a si mesmo: “Este homem, se fosse profeta, saberia quem e que tipo de mulher é esta que o toca, pois é uma pecadora.”
40
Jesus lhe respondeu: “Simão, tenho algo a lhe dizer.” Ele disse: “Mestre, fala.”
41
“Certo credor tinha dois devedores. Um devia quinhentos denários, e o outro, cinquenta.
42
Como não tinham com que pagar, ele perdoou a dívida de ambos. Qual deles, portanto, o amará mais?”
43
Simão respondeu: “Suponho que seja aquele a quem mais perdoou.” Ele lhe disse: “Você julgou corretamente.”
44
Voltando-se para a mulher, disse a Simão: “Você vê esta mulher? Eu entrei na sua casa, e você não me deu água para os pés, mas ela molhou os meus pés com as suas lágrimas e os enxugou com os cabelos da sua cabeça.
45
Você não me deu nenhum beijo, mas ela, desde o momento em que entrei, não parou de beijar os meus pés.
46
Você não ungiu a minha cabeça com óleo, mas ela ungiu os meus pés com perfume.
47
Portanto, eu lhe digo, os pecados dela, que são muitos, estão perdoados, pois ela muito amou. Mas aquele a quem pouco se perdoa, pouco ama.”
48
Ele disse a ela: “Os seus pecados estão perdoados.”
49
Os que estavam sentados à mesa com ele começaram a dizer entre si: “Quem é este que até perdoa pecados?”
50
Ele disse à mulher: “A sua fé a salvou. Vá em paz.” Aqui está a tradução do texto para o português brasileiro, seguindo as suas diretrizes de estilo, tom e formatação USFM:
Lukáš
Chapitre 7
1
A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu, všel do Kafarnaum.
2
Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil.
3
I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší z Židů, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho.
4
A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys jemu to učinil.
5
Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl.
6
Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou.
7
A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj.
8
Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přijď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní.
9
Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se k zástupu, kterýž za ním šel, řekl: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry.
10
Vrátivše se pak do domu ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého.
11
I stalo se potom, šel Ježíš do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký.
12
A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní.
13
Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jsa nad ní, řekl jí: Neplačiž.
14
A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.
15
I pozdvih se mrtvý, sedl, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho.
16
Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Že prorok veliký povstal mezi námi, a že Bůh navštívil lid svůj.
17
I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině.
18
I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan,
19
Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
20
Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme?
21
A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal.
22
Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.
23
A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil.
24
A když odešli poslové Janovi, počal praviti k zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí?
25
Anebo nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou.
26
Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Ovšem pravím vám, i více nežli proroka.
27
Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, jenž připraví cestu tvou před tebou.
28
Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on.
29
Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým.
30
Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho.
31
I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou?
32
Podobni jsou dětem, jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste.
33
Nebo přišel Jan Křtitel, nejeda chleba, ani pije vína, a pravíte: Ïábelství má.
34
Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků.
35
Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých.
36
Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl.
37
A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti.
38
A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala.
39
Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest.
40
I odpověděv Ježíš, dí k němu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz.
41
I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát.
42
A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
43
I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil.
44
A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.
45
Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých.
46
Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé.
47
Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť jest milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje.
48
I řekl k ní: Odpuštěniť jsou tobě hříchové.
49
Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští?
50
I řekl k ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji.