Comparer

Lucas 9

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Lucas

Chapitre 9
1 Ele reuniu os doze e deu-lhes poder e autoridade sobre todos os demônios, e para curar doenças.
2 Ele os enviou a pregar o Reino de Deus e a curar os enfermos.
3 Ele lhes disse: “Não levem nada para a viagem — nem bordão, nem alforje, nem pão, nem dinheiro. Não tenham duas túnicas cada um.
4 Em qualquer casa em que entrarem, fiquem ali, e dali partam.
5 E todos os que não os receberem, ao saírem daquela cidade, sacudam até mesmo o pó dos seus pés, como testemunho contra eles.”
6 Eles partiram e foram por todas as aldeias, anunciando o evangelho e curando por toda parte.
7 Ora, Herodes, o tetrarca, ouviu falar de tudo o que era feito por ele; e ficou muito perplexo, porque alguns diziam que João havia ressuscitado dos mortos,
8 e por alguns que Elias havia aparecido, e por outros que um dos antigos profetas havia ressuscitado.
9 Herodes disse: “A João eu mandei decapitar, mas quem é este de quem ouço tais coisas?” E ele procurava vê-lo.
10 Os apóstolos, quando retornaram, contaram-lhe as coisas que haviam feito. Ele os tomou consigo e retirou-se à parte para uma região deserta de uma cidade chamada Betsaida.
11 Mas as multidões, percebendo isso, o seguiram. Ele as acolheu, falou-lhes do Reino de Deus, e curou os que precisavam de cura.
12 O dia começou a declinar; e os doze aproximaram-se e disseram-lhe: “Despede a multidão, para que possam ir às aldeias e campos vizinhos, e encontrem pousada e consigam comida, pois estamos aqui em um lugar deserto.”
13 Mas ele lhes disse: “Dêem-lhes vocês mesmos algo para comer.” Eles disseram: “Não temos mais do que cinco pães e dois peixes, a menos que fôssemos comprar comida para todo este povo.”
14 Pois eram cerca de cinco mil homens. Ele disse aos seus discípulos: “Façam-nos sentar em grupos de cerca de cinquenta cada.”
15 Eles assim fizeram, e fizeram todos se sentar.
16 Ele tomou os cinco pães e os dois peixes e, olhando para o céu, os abençoou, os partiu e os deu aos discípulos para que os servissem à multidão.
17 Eles comeram e todos ficaram satisfeitos. E recolheram doze cestos de pedaços que sobraram.
18 Enquanto ele orava sozinho, os discípulos estavam perto dele, e ele lhes perguntou: “Quem as multidões dizem que eu sou?”
19 Eles responderam: “'João Batista', mas outros dizem: 'Elias', e outros, que um dos antigos profetas ressuscitou.”
20 Ele lhes disse: “Mas vocês, quem dizem que eu sou?” Pedro respondeu: “O Cristo de Deus.”
21 Mas ele os advertiu e ordenou-lhes que não contassem isso a ninguém,
22 dizendo: “O Filho do Homem deve sofrer muitas coisas, e ser rejeitado pelos anciãos, principais sacerdotes e escribas, e ser morto, e ao terceiro dia ressuscitar.”
23 Ele disse a todos: “Se alguém deseja vir após mim, negue-se a si mesmo, tome a sua cruz, e siga-me.
24 Pois quem quiser salvar a sua vida a perderá, mas quem perder a sua vida por minha causa a salvará.
25 Pois que aproveita ao homem ganhar o mundo inteiro, e perder ou destruir a si mesmo?
26 Pois quem se envergonhar de mim e das minhas palavras, dele o Filho do Homem se envergonhará quando vier na sua glória, e na glória do Pai, e dos santos anjos.
27 Mas eu lhes digo a verdade: Há alguns dos que estão aqui que de modo nenhum provarão a morte até que vejam o Reino de Deus.”
28 Cerca de oito dias depois destas palavras, ele tomou consigo a Pedro, João e Tiago, e subiu ao monte para orar.
29 Enquanto ele orava, a aparência do seu rosto se alterou, e as suas roupas tornaram-se brancas e resplandecentes.
30 Eis que dois homens conversavam com ele, os quais eram Moisés e Elias,
31 que apareceram em glória e falavam da sua partida, a qual ele estava para cumprir em Jerusalém.
32 Pedro e os que estavam com ele estavam dominados pelo sono, mas, quando despertaram completamente, viram a glória de Jesus e os dois homens que estavam com ele.
33 Enquanto estes se apartavam dele, Pedro disse a Jesus: “Mestre, é bom estarmos aqui. Façamos três tendas: uma para ti, uma para Moisés e uma para Elias”, não sabendo o que dizia.
34 Enquanto ele dizia estas coisas, veio uma nuvem e os cobriu com a sua sombra, e eles tiveram medo ao entrarem na nuvem.
35 Uma voz saiu da nuvem, dizendo: “Este é o meu Filho amado. Ouçam-no!”
36 Quando a voz cessou, Jesus estava sozinho. Eles guardaram silêncio e, naqueles dias, não contaram a ninguém nada do que haviam visto.
37 No dia seguinte, quando desceram do monte, uma grande multidão veio ao seu encontro.
38 Eis que um homem da multidão clamou, dizendo: “Mestre, eu te imploro que olhes para o meu filho, pois ele é o meu único filho.
39 Eis que um espírito o toma; ele de repente grita, e o espírito o convulsiona até fazê-lo espumar. Mal o deixa e o fere gravemente.
40 Eu implorei aos teus discípulos que o expulsassem, e eles não conseguiram.”
41 Jesus respondeu: “Geração incrédula e perversa, até quando estarei com vocês e os suportarei? Traga o seu filho aqui.”
42 Enquanto ele ainda se aproximava, o demônio o derrubou e o convulsionou violentamente. Mas Jesus repreendeu o espírito imundo, curou o menino e o devolveu ao seu pai.
43 Todos ficaram maravilhados com a majestade de Deus. Mas enquanto todos se maravilhavam com todas as coisas que Jesus fazia, ele disse aos seus discípulos:
44 “Gravem bem estas palavras: o Filho do Homem será entregue nas mãos dos homens.”
45 Mas eles não entenderam o que ele disse. Isso lhes estava oculto, para que não o compreendessem, e tinham medo de lhe perguntar a respeito.
46 Surgiu uma discussão entre eles sobre qual deles seria o maior.
47 Jesus, percebendo o que pensavam em seu íntimo, tomou uma criança e a colocou ao seu lado,
48 e disse-lhes: “Quem recebe esta criança em meu nome, recebe a mim. E quem me recebe, recebe aquele que me enviou. Pois quem é o menor entre todos vocês, este será grande.”
49 João respondeu: “Mestre, vimos alguém expulsando demônios em teu nome, e nós o proibimos, porque ele não te segue conosco.”
50 Jesus lhe disse: “Não o proíbam, pois quem não é contra nós, é por nós.”
51 Quando se aproximaram os dias de ele ser elevado aos céus, Jesus decidiu firmemente ir a Jerusalém
52 e enviou mensageiros à sua frente. Eles foram e entraram em uma aldeia dos samaritanos para fazer os preparativos para ele.
53 Mas eles não o receberam, porque ele estava a caminho de Jerusalém.
54 Quando os seus discípulos, Tiago e João, viram isso, disseram: “Senhor, queres que mandemos descer fogo do céu e os destrua, assim como Elias fez?”
55 Mas ele voltou-se e os repreendeu: “Vocês não sabem de que tipo de espírito vocês são.
56 Pois o Filho do Homem não veio para destruir as vidas dos homens, mas para salvá-las.” E foram para outra aldeia.
57 Enquanto seguiam pelo caminho, um certo homem lhe disse: “Senhor, quero segui-lo aonde quer que vá.”
58 Jesus lhe disse: “As raposas têm tocas e as aves do céu têm ninhos, mas o Filho do Homem não tem onde reclinar a cabeça.”
59 Ele disse a outro: “Siga-me!” Mas ele disse: “Senhor, permite-me ir primeiro sepultar meu pai.”
60 Mas Jesus lhe disse: “Deixe os mortos sepultarem os seus próprios mortos, mas você, vá e anuncie o Reino de Deus.”
61 Outro também disse: “Eu quero te seguir, Senhor, mas primeiro deixe-me despedir-me dos que estão em minha casa.”
62 Mas Jesus lhe disse: “Ninguém que lança mão do arado e olha para trás é apto para o Reino de Deus.”

Lukáš

Chapitre 9
1 I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím, a aby neduhy uzdravovali.
2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné.
3 A řekl jim: Nic nebeřte na cestu, ani hůlky, ani mošny, ani chleba, ani peněz, ani po dvou sukních mívejte.
4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zůstaňte, a odtud vyjděte.
5 A kteříž by vás koli nepřijali, vyjdouce z města toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim.
6 I vyšedše, chodili po městečkách vůkol, zvěstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy.
7 Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech, kteréž se dály od něho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od některých, že by Jan vstal z mrtvých,
8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od některých pak, že by jeden z proroků starých vstal.
9 I řekl Herodes: Jana jsem já sťal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové věci? I žádostiv byl ho viděti.
10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli činili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida.
11 To když zvěděli zástupové, šli za ním; i přijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteříž uzdravení potřebovali, uzdravoval.
12 Den pak počal se nachylovati. I přistoupivše dvanácte učedlníků, řekli jemu: Rozpusť zástupy, ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmů, nebo jsme tuto na místě pustém.
13 I řekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni řekli: Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě, leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů?
14 Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců. I řekl učedlníkům svým: Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti.
15 I učinili tak, a posadili se všickni.
16 A vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhlédl v nebe a dobrořečil jim, i lámal, a rozdával učedlníkům, aby kladli před zástup.
17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtů, dvanácte košů.
18 I stalo se, když se on modlil obzvláštně, že byli s ním učedlníci. I otázal se jich, řka: Kým mne praví býti zástupové?
19 A oni odpověděvše, řekli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal.
20 I řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl: Krista toho Božího.
21 A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili,
22 Pravě: Že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků, a zamordován býti, a třetího dne z mrtvých vstáti.
23 I pravil ke všechněm: Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sám sebe, a beř svůj kříž na každý den, a následuj mne.
24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováť ji.
25 Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal?
26 Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči, za tohoť se Syn člověka styděti bude, když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů.
27 Ale pravímť vám jistě: Jsouť někteří z těch, jenž tuto stojí, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží.
28 I stalo se po těch řečech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil.
29 A když se modlil, učiněna jest tvář jeho proměněná, a oděv jeho bílý a stkvoucí.
30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš.
31 Kteříž okázavše se v slávě, vypravovali o smrti jeho, kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě.
32 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, viděli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním.
33 I stalo se, když oni odešli od něho, řekl Petr k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám zde býti. Protož udělejme tuto tři stánky, tobě jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevěda, co mluví.
34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak učedlníci, když oni vcházeli do oblaku.
35 I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest Syn můj milý, jeho poslouchejte.
36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlčeli, a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, kteréž jsou viděli.
37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý.
38 A aj, muž z zástupu zvolal, řka: Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám.
39 A aj, duch jej napadá, a on ihned křičí, a sliní se, a ďábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadně odchází od něho, sápaje jím.
40 I prosil jsem učedlníků tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli.
41 I odpověděv Ježíš, řekl: Ó pokolení nevěrné a převrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Přiveď sem syna svého.
42 A v tom, když on přicházel, porazil jej ďábel a lomcoval jím. I přimluvil duchu nečistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho.
43 I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem věcem, kteréž činil Ježíš, řekl učedlníkům svým:
44 Složte vy v uších vašich řeči tyto, neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské.
45 Ale oni nesrozuměli slovu tomu, a bylo před nimi skryto, aby nevyrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl větší.
47 Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich, vzav dítě, postavil je podle sebe,
48 A řekl jim: Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by koli mne přijal, přijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi, tenť bude veliký.
49 I odpověděv Jan, řekl: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi.
50 I dí jemu Ježíš: Nebraňtež. Nebo kdoť není proti nám, s námiť jest.
51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma,
52 Že poslal posly před sebou. A oni jdouce, vešli do městečka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu.
53 I nepřijali ho, protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma.
54 A viděvše to učedlníci jeho, Jakub a Jan, řekli: Pane, chceš-li, ať díme, aby oheň sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš učinil?
55 A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, řka: Nevíte, čího jste vy duchu.
56 Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného městečka.
57 Stalo se pak, když šli cestou, řekl jemu jeden: Pane, půjdu za tebou, kam se koli obrátíš.
58 I řekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil.
59 I řekl k jinému: Pojď za mnou. A on řekl: Pane, dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého.
60 I dí jemu Ježíš: Nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvěstuj království Boží.
61 I řekl opět jiný: Půjdu za tebou, Pane, ale prve dopusť mi, ať se rozžehnám s těmi, kteříž jsou v domu mém.
62 Řekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpět, není způsobný k království Božímu.

Choisir un livre