Comparer
Lucas 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 10
1
Depois destas coisas, o Senhor também designou outros setenta e os enviou de dois em dois à sua frente a cada cidade e lugar aonde ele próprio estava para ir.
2
Então ele lhes disse: “A seara é realmente grande, mas os trabalhadores são poucos. Portanto, peçam ao Senhor da seara que envie trabalhadores para a sua seara.
3
Vão! Eis que eu os envio como cordeiros para o meio de lobos.
4
Não levem bolsa, alforje nem sandálias. Não saúdem ninguém pelo caminho.
5
Em qualquer casa em que entrarem, digam primeiro: 'Paz a esta casa.'
6
Se houver ali um filho da paz, a paz de vocês repousará sobre ele; mas, se não, voltará para vocês.
7
Permaneçam naquela mesma casa, comendo e bebendo o que lhes derem, pois o trabalhador é digno do seu salário. Não andem de casa em casa.
8
Em qualquer cidade em que entrarem e os receberem, comam o que lhes for servido.
9
Curem os enfermos que nela houver e digam-lhes: 'O Reino de Deus se aproximou de vocês.'
10
Mas, em qualquer cidade em que entrarem e não os receberem, saiam pelas suas ruas e digam:
11
'Até o pó da cidade de vocês que se apegou a nós, sacudimos contra vocês. Contudo, saibam isto: o Reino de Deus se aproximou de vocês.'
12
Eu lhes digo que, naquele dia, haverá mais tolerância para Sodoma do que para aquela cidade.
13
“Ai de você, Corazim! Ai de você, Betsaida! Porque, se os milagres realizados em vocês tivessem sido realizados em Tiro e em Sidom, há muito elas teriam se arrependido, sentadas em pano de saco e cinza.
14
Mas haverá mais tolerância para Tiro e Sidom no juízo do que para vocês.
15
E você, Cafarnaum, que é exaltada até o céu, será abatida até o Hades.
16
Quem ouve vocês ouve a mim; quem rejeita vocês rejeita a mim. Quem me rejeita, rejeita aquele que me enviou.”
17
Os setenta voltaram com alegria, dizendo: “Senhor, até os demônios se submetem a nós em teu nome!”
18
Ele lhes disse: “Eu via Satanás cair do céu como um relâmpago.
19
Eis que eu lhes dou autoridade para pisar serpentes e escorpiões e sobre todo o poder do inimigo. Nada lhes causará dano de modo algum.
20
Contudo, não se alegrem porque os espíritos se submetem a vocês, mas alegrem-se porque os nomes de vocês estão escritos nos céus.”
21
Naquela mesma hora, Jesus exultou no Espírito Santo e disse: “Eu te agradeço, ó Pai, Senhor do céu e da terra, porque escondeste estas coisas dos sábios e entendidos, e as revelaste aos pequeninos. Sim, Pai, pois assim foi do teu agrado.”
22
Voltando-se para os discípulos, ele disse: “Todas as coisas me foram entregues por meu Pai. Ninguém sabe quem é o Filho, senão o Pai, e quem é o Pai, senão o Filho, e aquele a quem o Filho o quiser revelar.”
23
Voltando-se para os discípulos, ele disse em particular: “Bem-aventurados os olhos que veem o que vocês veem,
24
pois eu lhes digo que muitos profetas e reis desejaram ver o que vocês veem e não viram, e ouvir o que vocês ouvem e não ouviram.”
25
Eis que um certo intérprete da lei se levantou e o testou, dizendo: “Mestre, o que farei para herdar a vida eterna?”
26
Ele lhe disse: “O que está escrito na lei? Como você lê?”
27
Ele respondeu: “Amarás o Senhor teu Deus de todo o teu coração, de toda a tua alma, de todas as tuas forças e de todo o teu entendimento; e ao teu próximo como a ti mesmo.”
28
Ele lhe disse: “Você respondeu corretamente. Faça isso, e viverá.”
29
Mas ele, desejando justificar a si mesmo, perguntou a Jesus: “E quem é o meu próximo?”
30
Jesus respondeu: “Um certo homem descia de Jerusalém para Jericó e caiu nas mãos de salteadores, os quais o despojaram e o espancaram, e se retiraram, deixando-o quase morto.
31
Por acaso, um certo sacerdote descia por aquele caminho. Quando o viu, passou pelo outro lado.
32
Do mesmo modo, também um levita, quando chegou ao lugar e o viu, passou pelo outro lado.
33
Mas um certo samaritano, estando de viagem, chegou onde ele estava. Quando o viu, moveu-se de compaixão,
34
aproximou-se dele e atou-lhe as feridas, derramando nelas óleo e vinho. Ele o colocou sobre o seu próprio animal, levou-o para uma hospedaria e cuidou dele.
35
No dia seguinte, ao partir, ele tirou dois denários, deu-os ao hospedeiro e lhe disse: 'Cuide dele. O que gastar além disso, eu lhe pagarei quando voltar.'
36
Qual destes três, pois, lhe parece ter sido o próximo daquele que caiu nas mãos dos salteadores?”
37
Ele disse: “Aquele que teve misericórdia dele.” Então Jesus lhe disse: “Vai, e faze tu o mesmo.”
38
Enquanto seguiam o seu caminho, ele entrou em uma certa aldeia, e uma certa mulher chamada Marta o recebeu em sua casa.
39
Ela tinha uma irmã chamada Maria, a qual também se assentou aos pés de Jesus e ouvia a sua palavra.
40
Mas Marta estava distraída com muito serviço; aproximando-se dele, disse: “Senhor, não se importa que minha irmã me deixe servir sozinha? Diga a ela, então, que me ajude.”
41
Jesus lhe respondeu: “Marta, Marta, você está ansiosa e perturbada com muitas coisas,
42
mas uma só coisa é necessária. Maria escolheu a boa parte, a qual não lhe será tirada.”
Lukáš
Chapitre 10
1
Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.
2
A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.
3
Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.
4
Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.
5
A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu.
6
A bude-liť tu který syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.
7
A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.
8
Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.
9
A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.
10
A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:
11
Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.
12
Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu.
13
Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.
14
A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.
15
A ty Kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.
16
Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.
17
Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.
18
I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.
19
Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.
20
Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.
21
V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je maličkým. Ovšem, Otče, neb tak se líbilo před tebou.
22
Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
23
A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.
24
Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli.
25
A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?
26
A on řekl k němu: V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?
27
A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.
28
I řekl mu Ježíš: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.
29
On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?
30
I odpověděv Ježíš, řekl: Èlověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.
31
I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.
32
Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.
33
Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.
34
A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
35
Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.
36
Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?
37
A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.
38
I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
39
A ta měla sestru, jménem Mariji, kterážto seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.
40
Ale Marta pečliva byla při mnohé službě Pánu. Kterážto přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.
41
A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.
42
Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.