Comparer
Lucas 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lucas
Chapitre 11
1
Quando ele terminou de orar em certo lugar, um de seus discípulos lhe disse: “Senhor, ensina-nos a orar, assim como João também ensinou aos seus discípulos.”
2
Ele lhes disse: “Quando orarem, digam:
'Pai nosso, que estás nos céus,
santificado seja o teu nome.
Venha o teu Reino.
Seja feita a tua vontade, assim na terra como no céu.
3
Dá-nos dia a dia o nosso pão diário.
4
Perdoa-nos os nossos pecados,
pois nós mesmos também perdoamos a todo aquele que nos deve.
E não nos deixes cair em tentação,
mas livra-nos do maligno.'”
5
Ele lhes disse: “Qual de vocês, se for a um amigo à meia-noite e lhe disser: 'Amigo, empresta-me três pães,
6
pois um amigo meu chegou de viagem à minha casa, e não tenho nada para lhe oferecer',
7
e ele, lá de dentro, responder e disser: 'Não me incomode. A porta já está fechada, e meus filhos estão comigo na cama. Não posso me levantar para lhe dar nada'?
8
Eu lhes digo: embora ele não se levante para dar-lhe por ser seu amigo, ainda assim, por causa da sua persistência, ele se levantará e lhe dará tudo o que precisar.
9
“Eu lhes digo: continuem pedindo, e lhes será dado. Continuem buscando, e encontrarão. Continuem batendo, e lhes será aberto.
10
Pois todo o que pede, recebe. O que busca, encontra. E àquele que bate, a porta será aberta.
11
“Qual de vocês, pais, se o seu filho pedir pão, lhe dará uma pedra? Ou se pedir um peixe, lhe dará uma cobra em vez de peixe?
12
Ou se pedir um ovo, lhe dará um escorpião?
13
Se vocês, então, sendo maus, sabem dar boas dádivas aos seus filhos, quanto mais o seu Pai celestial dará o Espírito Santo àqueles que lhe pedirem?”
14
Ele estava expulsando um demônio, e este era mudo. Quando o demônio saiu, o mudo falou; e as multidões se maravilharam.
15
Mas alguns deles disseram: “Ele expulsa os demônios por Belzebu, o príncipe dos demônios.”
16
Outros, testando-o, pediam-lhe um sinal do céu.
17
Mas ele, conhecendo os pensamentos deles, disse-lhes: “Todo reino dividido contra si mesmo é levado à desolação. Uma casa dividida contra si mesma cai.
18
Se Satanás também está dividido contra si mesmo, como o seu reino subsistirá? Pois vocês dizem que eu expulso os demônios por Belzebu.
19
Mas, se eu expulso os demônios por Belzebu, por quem os filhos de vocês os expulsam? Portanto, eles serão os seus juízes.
20
Mas, se é pelo dedo de Deus que eu expulso os demônios, então o Reino de Deus chegou a vocês.
21
“Quando o homem forte, bem armado, guarda a sua própria casa, os seus bens estão seguros.
22
Mas, quando alguém mais forte o ataca e o vence, tira-lhe toda a armadura em que confiava, e divide os seus despojos.
23
“Quem não é por mim, é contra mim. Quem não ajunta comigo, espalha.
24
O espírito imundo, quando sai do homem, passa por lugares áridos, buscando descanso; e não o encontrando, diz: 'Voltarei para a minha casa de onde saí.'
25
Quando retorna, encontra-a varrida e em ordem.
26
Então ele vai e leva consigo outros sete espíritos piores do que ele, e eles entram e habitam ali. O último estado daquele homem torna-se pior do que o primeiro.”
27
Aconteceu que, enquanto ele dizia essas coisas, uma certa mulher da multidão levantou a voz e lhe disse: “Bem-aventurado o ventre que te gerou, e os seios que te amamentaram!”
28
Mas ele disse: “Pelo contrário, bem-aventurados são os que ouvem a palavra de Deus e a guardam.”
29
Quando as multidões se ajuntavam a ele, começou a dizer: “Esta é uma geração má. Ela pede um sinal. Nenhum sinal lhe será dado, senão o sinal do profeta Jonas.
30
Pois, assim como Jonas se tornou um sinal para os ninivitas, também o Filho do Homem o será para esta geração.
31
A Rainha do Sul se levantará no juízo com os homens desta geração e os condenará, pois ela veio dos confins da terra para ouvir a sabedoria de Salomão; e eis que está aqui quem é maior do que Salomão.
32
Os homens de Nínive se levantarão no juízo com esta geração, e a condenarão, pois eles se arrependeram com a pregação de Jonas; e eis que está aqui quem é maior do que Jonas.
33
“Ninguém, depois de acender uma candeia, a coloca em um porão ou debaixo de um cesto, mas num suporte, para que os que entram vejam a luz.
34
A candeia do corpo é o olho. Portanto, quando o seu olho for bom, todo o seu corpo também estará cheio de luz; mas quando for mau, o seu corpo também estará cheio de trevas.
35
Portanto, veja se a luz que há em você não é, na verdade, escuridão.
36
Se, portanto, todo o seu corpo estiver cheio de luz, não tendo nenhuma parte em trevas, ele será totalmente iluminado, como quando a candeia o ilumina com o seu resplendor.”
37
Enquanto ele falava, um certo fariseu o convidou para jantar com ele. Ele entrou e sentou-se à mesa.
38
Quando o fariseu viu isso, maravilhou-se de que ele não tivesse se lavado antes do jantar.
39
O Senhor lhe disse: “Agora, vocês, fariseus, limpam o exterior do copo e do prato, mas o interior de vocês está cheio de extorsão e maldade.
40
Insensatos, quem fez o exterior não fez também o interior?
41
Mas deem aos necessitados o que está dentro, e eis que todas as coisas lhes serão limpas.
42
Mas ai de vocês, fariseus! Pois vocês dão o dízimo da hortelã, da arruda e de todas as hortaliças, mas deixam de lado a justiça e o amor de Deus. Vocês deviam ter feito estas coisas, sem omitir aquelas.
43
Ai de vocês, fariseus! Pois vocês amam os primeiros assentos nas sinagogas e as saudações nas praças.
44
Ai de vocês, escribas e fariseus, hipócritas! Pois vocês são como sepulturas ocultas, e os homens que andam sobre elas não o sabem.”
45
Um dos intérpretes da lei lhe respondeu: “Mestre, ao dizer isso, o senhor também nos ofende.”
46
Ele disse: “Ai de vocês também, intérpretes da lei! Pois vocês sobrecarregam os homens com fardos difíceis de carregar, e vocês mesmos não levantam nem um dedo para ajudar a carregar esses fardos.
47
Ai de vocês! Pois vocês edificam os túmulos dos profetas, e os pais de vocês os mataram.
48
Assim, vocês testemunham e consentem com as obras dos seus pais. Pois eles os mataram, e vocês edificam os seus túmulos.
49
Por isso também a sabedoria de Deus disse: 'Eu lhes enviarei profetas e apóstolos; e a alguns deles eles matarão e perseguirão,
50
para que o sangue de todos os profetas, derramado desde a fundação do mundo, seja cobrado desta geração,
51
desde o sangue de Abel até o sangue de Zacarias, que pereceu entre o altar e o santuário.' Sim, eu lhes digo, isso será cobrado desta geração.
52
Ai de vocês, intérpretes da lei! Pois vocês tiraram a chave do conhecimento. Vocês mesmos não entraram, e impediram os que estavam entrando.”
53
Enquanto ele lhes dizia essas coisas, os escribas e os fariseus começaram a ficar terrivelmente irados e a pressioná-lo com perguntas sobre muitas coisas,
54
armando-lhe ciladas e procurando apanhá-lo em algo que dissesse, para que pudessem acusá-lo.
Lukáš
Chapitre 11
1
I stalo se, když byl na jednom místě, modle se, že když přestal, řekl k němu jeden z učedlníků jeho: Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své.
2
I řekl jim: Když se modlíte; říkejte: Otče náš, jenž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi.
3
Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne.
4
I odpusť nám hříchy naše, nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu. A neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
5
I řekl k nim: Kdo z vás bude míti přítele, a půjde k němu o půlnoci, a dí jemu: Příteli, půjč mi tří chlebů.
6
Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něj.
7
A on vnitř jsa, odpověděl by, řka: Nečiň mi nevole, neb jsou již dveře zavříny, a dítky mé se mnou jsou v pokoji. Nemohuť vstáti a dáti tobě.
8
Pravím vám: Ačť nedá jemu, vstana, protože jest přítel jeho, ale však pro nezbednost jeho vstana, dá jemu, kolikožkoli potřebuje.
9
I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno.
10
Neb každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.
11
Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali místo ryby dá jemu hada?
12
Aneb prosil-li by za vejce, zdali podá jemu štíra?
13
Poněvadž tedy vy, zlí jsouce, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm, kteříž ho prosí?
14
I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.
15
Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.
16
A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.
17
Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.
18
Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.
19
Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.
20
Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.
21
Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.
22
Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.
23
Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.
24
Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí. A nenalezna, dí: Vrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel.
25
A přijda, nalezne jej vymetený a ozdobený.
26
I jde, a přijme k sobě jiných sedm duchů horších sebe, a vejdouce, přebývají tam. I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první.
27
I stalo se, když on to mluvil, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: Blahoslavený život, kterýž tebe nosil, a prsy, kterýchž jsi požíval.
28
A on řekl: Ovšem pak blahoslavení, kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho.
29
A když se zástupové scházeli, počal praviti: Pokolení toto nešlechetné jest. Znamení vyhledává, a znamení jemu nebude dáno, než znamení Jonáše proroka.
30
Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským, takť bude i Syn člověka pokolení tomuto.
31
Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto, a odsoudí je. Nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, více než Šalomoun tuto!
32
Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto, a odsoudí je. Nebo činili pokání k kázání Jonášovu, a aj, více nežli Jonáš tuto!
33
Žádný rozsvítě svíci, nepostaví jí do skrýše, ani pod kbelec, ale na svícen, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli.
34
Svíce těla tvého jest oko tvé. Když by tedy oko tvé sprostné bylo, i tělo tvé všecko bude světlé; a pakliť bude nešlechetné, takéť i tělo tvé tmavé bude.
35
Viziž tedy, aby světlo, kteréž jest v tobě, nebylo tmou.
36
Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, budeť všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí.
37
A mezi tím když on mluvil, prosil ho jeden farizeus, aby obědval u něho. A všed, posadil se za stůl.
38
Farizeus pak viděv to, podivil se, že se neumyl před obědem.
39
I řekl Pán k němu: Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy čistíte, ale to, což vnitř jest v vás, plno jest loupeže a nešlechetností.
40
Blázni, zdaliž ten, kterýž učinil, což zevnitř jest, neučinil také i toho, což jest vnitř?
41
Ale však i z toho, což máte, dávejte almužnu, a aj, všecky věci vaše čisté budou.
42
Ale běda vám farizeům, kteříž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny, ale opouštíte soud a lásku Boží; ješto tyto věci měli jste činiti, a oněch neopouštěti.
43
Běda vám farizeům, nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích.
44
Běda vám, zákoníci a farizeové pokrytci, nebo jste jako hrobové nepatrní, po nichž lidé chodíce, nevědí o tom, co tam jest.
45
I odpověděv jeden z zákoníků, řekl jemu: Mistře, tyto věci mluvě, i nám také lehkost činíš.
46
A on řekl: I vám zákoníkům běda, nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými, a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte.
47
Běda vám, jenž vzděláváte hroby prorocké, kteréž otcové vaši zmordovali.
48
A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců vašich. Nebo oni zajisté zmordovali jsou je, vy pak vzděláváte hroby jejich.
49
Protož i Moudrost Boží řekla: Pošliť k nim proroky a apoštoly, a z těch některé mordovati budou, a jiné vyháněti,
50
Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků, kteráž vylita jest od ustanovení světa,
51
Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem. Jistě, pravím vám, požádáno bude od pokolení tohoto.
52
Běda vám zákoníkům, nebo jste vzali klíč umění; sami jste nevešli, a těm, kteříž vcházeli, zbránili jste.
53
A když jim to mluvil, počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati, a k mnohým řečem příčiny jemu dávati,
54
Ukládajíce o něm, a hledajíce popadnouti něco z úst jeho, aby jej obžalovali.