Comparer
Marcos 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Marcos
Chapitre 11
1
Quando se aproximaram de Jerusalém, chegando a Betesfagé e Betânia, junto ao Monte das Oliveiras, ele enviou dois dos seus discípulos
2
e lhes disse: “Vão à aldeia que está em frente de vocês. Logo ao entrarem nela, encontrarão amarrado um jumentinho, em que ninguém jamais montou. Desamarrem-no e tragam-no.
3
Se alguém lhes perguntar: ‘Por que vocês estão fazendo isso?’, digam: ‘O Senhor precisa dele’; e logo ele o mandará de volta para cá.”
4
Eles foram, e encontraram um jumentinho amarrado à porta, do lado de fora, na rua, e o desamarraram.
5
Alguns dos que estavam ali lhes perguntaram: “O que vocês estão fazendo, desamarrando o jumentinho?”
6
Eles responderam exatamente como Jesus tinha dito, e os deixaram ir.
7
Eles trouxeram o jumentinho a Jesus e lançaram sobre ele as suas vestes, e Jesus montou nele.
8
Muitos estenderam as suas vestes pelo caminho, e outros cortavam ramos das árvores e os espalhavam pela estrada.
9
Os que iam na frente e os que o seguiam clamavam: “Hosana! Bendito é o que vem em nome do Senhor!
10
Bendito é o reino do nosso pai Davi que vem em nome do Senhor! Hosana nas alturas!”
11
Jesus entrou no templo em Jerusalém. Depois de olhar tudo ao redor, como já era tarde, saiu para Betânia com os doze.
12
No dia seguinte, quando saíram de Betânia, ele teve fome.
13
Vendo de longe uma figueira que tinha folhas, ele foi ver se encontrava algum fruto nela. Quando chegou a ela, não encontrou nada além de folhas, pois não era tempo de figos.
14
Jesus lhe disse: “Que ninguém jamais volte a comer do seu fruto!” E os seus discípulos ouviram isso.
15
Eles chegaram a Jerusalém, e Jesus entrou no templo e começou a expulsar os que vendiam e os que compravam no templo, e derrubou as mesas dos cambistas e as cadeiras dos que vendiam pombas.
16
Ele não permitia que ninguém carregasse nenhum utensílio pelo templo.
17
Ele ensinava, dizendo-lhes: “Não está escrito: ‘A minha casa será chamada casa de oração para todas as nações’? Mas vocês fizeram dela um covil de ladrões!”
18
Os principais sacerdotes e os escribas ouviram isso, e procuravam um modo de matá-lo. Pois o temiam, porque toda a multidão estava maravilhada com o seu ensino.
19
Quando chegou a tarde, ele saiu da cidade.
20
Ao passarem de manhã, viram a figueira seca desde as raízes.
21
Pedro, lembrando-se, disse-lhe: “Rabi, olhe! A figueira que o senhor amaldiçoou secou.”
22
Jesus lhes respondeu: “Tenham fé em Deus.
23
Pois com toda a certeza eu lhes digo: quem disser a este monte: ‘Levante-se e atire-se no mar’, e não duvidar em seu coração, mas crer que o que diz vai acontecer, assim acontecerá para ele.
24
Portanto, eu lhes digo: tudo o que vocês pedirem em oração, creiam que já o receberam, e o terão.
25
Sempre que estiverem orando, perdoem, se tiverem alguma coisa contra alguém; para que o Pai de vocês, que está nos céus, também perdoe as suas transgressões.
26
Mas, se vocês não perdoarem, tampouco o Pai de vocês que está nos céus perdoará as suas transgressões.”
27
Eles chegaram novamente a Jerusalém, e enquanto ele andava pelo templo, os principais sacerdotes, os escribas e os anciãos se aproximaram dele,
28
e começaram a lhe perguntar: “Com que autoridade você faz estas coisas? Ou quem lhe deu essa autoridade para fazer estas coisas?”
29
Jesus lhes disse: “Eu lhes farei uma pergunta. Respondam-me, e eu lhes direi com que autoridade faço estas coisas.
30
O batismo de João era do céu ou dos homens? Respondam-me.”
31
Eles começaram a discutir entre si: “Se dissermos: ‘Do céu’, ele dirá: ‘Então por que vocês não creram nele?’
32
Se dissermos: ‘Dos homens’” — eles temiam o povo, pois todos consideravam que João era realmente um profeta.
33
Eles responderam a Jesus: “Não sabemos.” Jesus lhes disse: “Tampouco eu lhes direi com que autoridade faço estas coisas.”
Marek
Chapitre 11
1
A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,
2
A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.
3
A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.
4
I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.
5
Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?
6
Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
7
Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
8
Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
9
A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.
10
Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.
11
I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
12
A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
13
A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.
14
Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.
15
I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.
16
A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.
17
I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
18
Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.
19
A když byl večer, vyšel Ježíš z města.
20
A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.
21
Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.
22
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
23
Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.
24
Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.
25
A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
26
Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
27
I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.
28
I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?
29
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
30
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
31
I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
32
Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.
33
I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.