Comparer
Marcos 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Marcos
Chapitre 10
1
Ele se levantou dali e foi para a região da Judeia e além do Jordão. Multidões se reuniram novamente ao redor dele. E, como era o seu costume, ele as ensinava outra vez.
2
Alguns fariseus se aproximaram dele para testá-lo e lhe perguntaram: “É lícito ao marido divorciar-se de sua mulher?”
3
Ele respondeu: “O que Moisés lhes ordenou?”
4
Eles disseram: “Moisés permitiu escrever uma certidão de divórcio e divorciar-se dela.”
5
Mas Jesus lhes disse: “Por causa da dureza do coração de vocês, ele lhes escreveu este mandamento.
6
Mas desde o princípio da criação, Deus os fez homem e mulher.
7
Por isso o homem deixará seu pai e sua mãe, e se unirá à sua mulher,
8
e os dois se tornarão uma só carne, de modo que já não são mais dois, mas uma só carne.
9
Portanto, o que Deus uniu, ninguém o separe.”
10
Em casa, seus discípulos lhe perguntaram novamente sobre o mesmo assunto.
11
Ele lhes disse: “Quem se divorciar de sua mulher e se casar com outra, comete adultério contra ela.
12
E se a própria mulher se divorciar de seu marido e se casar com outro, ela comete adultério.”
13
Traziam-lhe crianças para que ele as tocasse, mas os discípulos repreendiam os que as traziam.
14
Mas quando Jesus viu isso, indignou-se e lhes disse: “Deixem vir a mim as crianças! Não as impeçam, pois o Reino de Deus pertence aos que são semelhantes a elas.
15
Com toda a certeza lhes digo: quem não receber o Reino de Deus como uma criança, de modo algum entrará nele.”
16
Então ele as tomou em seus braços e as abençoou, impondo-lhes as mãos.
17
Quando Jesus ia saindo, um homem correu até ele, ajoelhou-se diante dele e lhe perguntou: “Bom Mestre, o que devo fazer para herdar a vida eterna?”
18
Jesus lhe disse: “Por que você me chama de bom? Ninguém é bom, a não ser um, que é Deus.
19
Você conhece os mandamentos: ‘Não matarás’, ‘Não adulterarás’, ‘Não furtarás’, ‘Não darás falso testemunho’, ‘Não defraudarás’, ‘Honra a teu pai e a tua mãe’.”
20
Ele lhe disse: “Mestre, tenho cumprido tudo isso desde a minha juventude.”
21
Jesus, olhando para ele, o amou e lhe disse: “Falta-lhe uma coisa. Vá, venda tudo o que tem e dê aos pobres, e você terá um tesouro no céu; então venha, tome a cruz e siga-me.”
22
Ao ouvir essas palavras, ele ficou abatido e foi embora triste, pois era alguém que tinha muitas propriedades.
23
Jesus olhou ao redor e disse aos seus discípulos: “Como é difícil para os que têm riquezas entrar no Reino de Deus!”
24
Os discípulos ficaram admirados com as suas palavras. Mas Jesus respondeu novamente: “Filhos, como é difícil para os que confiam nas riquezas entrar no Reino de Deus!
25
É mais fácil um camelo passar pelo olho de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.”
26
Eles ficaram extremamente espantados e perguntaram: “Então, quem pode ser salvo?”
27
Jesus, olhando para eles, disse: “Para os homens isso é impossível, mas não para Deus; pois para Deus todas as coisas são possíveis.”
28
Pedro começou a lhe dizer: “Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.”
29
Jesus disse: “Com toda a certeza lhes digo: não há ninguém que tenha deixado casa, ou irmãos, ou irmãs, ou pai, ou mãe, ou mulher, ou filhos, ou terras, por minha causa e por causa do evangelho,
30
que não receba cem vezes mais agora, neste tempo: casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e terras, com perseguições; e na era vindoura, a vida eterna.
31
Mas muitos dos que são primeiros serão últimos, e os últimos serão primeiros.”
32
Eles estavam a caminho, subindo para Jerusalém; e Jesus ia à frente deles. Eles estavam admirados, e os que o seguiam estavam com medo. Ele tomou novamente os doze à parte e começou a lhes contar as coisas que estavam para lhe acontecer:
33
“Eis que estamos subindo para Jerusalém. O Filho do Homem será entregue aos principais sacerdotes e aos escribas. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34
Eles zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão. E no terceiro dia ele ressuscitará.”
35
Tiago e João, os filhos de Zebedeu, aproximaram-se dele, dizendo: “Mestre, queremos que o senhor faça por nós o que lhe pedirmos.”
36
Ele lhes disse: “O que vocês querem que eu lhes faça?”
37
Eles lhe disseram: “Permita que nos sentemos, um à direita e outro à esquerda do senhor, na sua glória.”
38
Mas Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo. Vocês são capazes de beber o cálice que eu bebo, e de ser batizados com o batismo com que eu sou batizado?”
39
Eles lhe disseram: “Somos capazes.” Jesus lhes disse: “De fato, vocês beberão o cálice que eu bebo, e serão batizados com o batismo com que eu sou batizado;
40
mas sentar-se à minha direita ou à minha esquerda não cabe a mim conceder, mas é para aqueles para quem foi preparado.”
41
Quando os dez ouviram isso, começaram a ficar indignados com Tiago e João.
42
Jesus os chamou e lhes disse: “Vocês sabem que aqueles que são reconhecidos como governantes das nações as dominam, e os seus líderes exercem autoridade sobre elas.
43
Mas não será assim entre vocês; pelo contrário, quem quiser tornar-se grande entre vocês deverá ser o seu servo.
44
E quem de vocês quiser ser o primeiro entre vocês deverá ser escravo de todos.
45
Pois o próprio Filho do Homem não veio para ser servido, mas para servir e dar a sua vida como resgate por muitos.”
46
Eles chegaram a Jericó. Quando ele estava saindo de Jericó com seus discípulos e uma grande multidão, o filho de Timeu, Bartimeu, um mendigo cego, estava sentado à beira do caminho.
47
Quando ele ouviu que era Jesus, o Nazareno, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
48
Muitos o repreendiam para que ficasse quieto, mas ele clamava ainda mais: “Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
49
Jesus parou e disse: “Chamem-no.” Eles chamaram o cego, dizendo-lhe: “Anime-se! Levante-se. Ele está chamando você!”
50
Ele, jogando de lado a sua capa, deu um salto e foi até Jesus.
51
Jesus lhe perguntou: “O que você quer que eu lhe faça?” O cego lhe disse: “Raboni, quero voltar a enxergar.”
52
Jesus lhe disse: “Vá. A sua fé o curou.” Imediatamente ele recuperou a visão e seguiu Jesus pelo caminho.
Marek
Chapitre 10
1
A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
2
Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
3
On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
4
Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
5
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
6
Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
7
Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
8
I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
9
Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
10
A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
11
I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
12
A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
13
Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
14
To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
15
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
16
A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
17
Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
18
I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19
Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
20
A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
21
Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
22
On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
23
A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
24
Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
25
Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26
Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
27
A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
28
I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
29
Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
30
Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
31
Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
32
Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
33
Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
34
Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
35
Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
36
On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
37
I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
38
Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
39
A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
40
Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
41
A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
42
Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
43
Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
44
A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
45
Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46
Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
47
A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48
I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
49
Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
50
On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
51
I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
52
Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.