Comparer

Marcos 10

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Marcos

Chapitre 10
1 Ele se levantou dali e foi para a região da Judeia e além do Jordão. Multidões se reuniram novamente ao redor dele. E, como era o seu costume, ele as ensinava outra vez.
2 Alguns fariseus se aproximaram dele para testá-lo e lhe perguntaram: “É lícito ao marido divorciar-se de sua mulher?”
3 Ele respondeu: “O que Moisés lhes ordenou?”
4 Eles disseram: “Moisés permitiu escrever uma certidão de divórcio e divorciar-se dela.”
5 Mas Jesus lhes disse: “Por causa da dureza do coração de vocês, ele lhes escreveu este mandamento.
6 Mas desde o princípio da criação, Deus os fez homem e mulher.
7 Por isso o homem deixará seu pai e sua mãe, e se unirá à sua mulher,
8 e os dois se tornarão uma só carne, de modo que já não são mais dois, mas uma só carne.
9 Portanto, o que Deus uniu, ninguém o separe.”
10 Em casa, seus discípulos lhe perguntaram novamente sobre o mesmo assunto.
11 Ele lhes disse: “Quem se divorciar de sua mulher e se casar com outra, comete adultério contra ela.
12 E se a própria mulher se divorciar de seu marido e se casar com outro, ela comete adultério.”
13 Traziam-lhe crianças para que ele as tocasse, mas os discípulos repreendiam os que as traziam.
14 Mas quando Jesus viu isso, indignou-se e lhes disse: “Deixem vir a mim as crianças! Não as impeçam, pois o Reino de Deus pertence aos que são semelhantes a elas.
15 Com toda a certeza lhes digo: quem não receber o Reino de Deus como uma criança, de modo algum entrará nele.”
16 Então ele as tomou em seus braços e as abençoou, impondo-lhes as mãos.
17 Quando Jesus ia saindo, um homem correu até ele, ajoelhou-se diante dele e lhe perguntou: “Bom Mestre, o que devo fazer para herdar a vida eterna?”
18 Jesus lhe disse: “Por que você me chama de bom? Ninguém é bom, a não ser um, que é Deus.
19 Você conhece os mandamentos: ‘Não matarás’, ‘Não adulterarás’, ‘Não furtarás’, ‘Não darás falso testemunho’, ‘Não defraudarás’, ‘Honra a teu pai e a tua mãe’.”
20 Ele lhe disse: “Mestre, tenho cumprido tudo isso desde a minha juventude.”
21 Jesus, olhando para ele, o amou e lhe disse: “Falta-lhe uma coisa. Vá, venda tudo o que tem e dê aos pobres, e você terá um tesouro no céu; então venha, tome a cruz e siga-me.”
22 Ao ouvir essas palavras, ele ficou abatido e foi embora triste, pois era alguém que tinha muitas propriedades.
23 Jesus olhou ao redor e disse aos seus discípulos: “Como é difícil para os que têm riquezas entrar no Reino de Deus!”
24 Os discípulos ficaram admirados com as suas palavras. Mas Jesus respondeu novamente: “Filhos, como é difícil para os que confiam nas riquezas entrar no Reino de Deus!
25 É mais fácil um camelo passar pelo olho de uma agulha do que um rico entrar no Reino de Deus.”
26 Eles ficaram extremamente espantados e perguntaram: “Então, quem pode ser salvo?”
27 Jesus, olhando para eles, disse: “Para os homens isso é impossível, mas não para Deus; pois para Deus todas as coisas são possíveis.”
28 Pedro começou a lhe dizer: “Eis que nós deixamos tudo e te seguimos.”
29 Jesus disse: “Com toda a certeza lhes digo: não há ninguém que tenha deixado casa, ou irmãos, ou irmãs, ou pai, ou mãe, ou mulher, ou filhos, ou terras, por minha causa e por causa do evangelho,
30 que não receba cem vezes mais agora, neste tempo: casas, irmãos, irmãs, mães, filhos e terras, com perseguições; e na era vindoura, a vida eterna.
31 Mas muitos dos que são primeiros serão últimos, e os últimos serão primeiros.”
32 Eles estavam a caminho, subindo para Jerusalém; e Jesus ia à frente deles. Eles estavam admirados, e os que o seguiam estavam com medo. Ele tomou novamente os doze à parte e começou a lhes contar as coisas que estavam para lhe acontecer:
33 “Eis que estamos subindo para Jerusalém. O Filho do Homem será entregue aos principais sacerdotes e aos escribas. Eles o condenarão à morte e o entregarão aos gentios.
34 Eles zombarão dele, cuspirão nele, o açoitarão e o matarão. E no terceiro dia ele ressuscitará.”
35 Tiago e João, os filhos de Zebedeu, aproximaram-se dele, dizendo: “Mestre, queremos que o senhor faça por nós o que lhe pedirmos.”
36 Ele lhes disse: “O que vocês querem que eu lhes faça?”
37 Eles lhe disseram: “Permita que nos sentemos, um à direita e outro à esquerda do senhor, na sua glória.”
38 Mas Jesus lhes disse: “Vocês não sabem o que estão pedindo. Vocês são capazes de beber o cálice que eu bebo, e de ser batizados com o batismo com que eu sou batizado?”
39 Eles lhe disseram: “Somos capazes.” Jesus lhes disse: “De fato, vocês beberão o cálice que eu bebo, e serão batizados com o batismo com que eu sou batizado;
40 mas sentar-se à minha direita ou à minha esquerda não cabe a mim conceder, mas é para aqueles para quem foi preparado.”
41 Quando os dez ouviram isso, começaram a ficar indignados com Tiago e João.
42 Jesus os chamou e lhes disse: “Vocês sabem que aqueles que são reconhecidos como governantes das nações as dominam, e os seus líderes exercem autoridade sobre elas.
43 Mas não será assim entre vocês; pelo contrário, quem quiser tornar-se grande entre vocês deverá ser o seu servo.
44 E quem de vocês quiser ser o primeiro entre vocês deverá ser escravo de todos.
45 Pois o próprio Filho do Homem não veio para ser servido, mas para servir e dar a sua vida como resgate por muitos.”
46 Eles chegaram a Jericó. Quando ele estava saindo de Jericó com seus discípulos e uma grande multidão, o filho de Timeu, Bartimeu, um mendigo cego, estava sentado à beira do caminho.
47 Quando ele ouviu que era Jesus, o Nazareno, começou a gritar: “Jesus, Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
48 Muitos o repreendiam para que ficasse quieto, mas ele clamava ainda mais: “Filho de Davi, tem misericórdia de mim!”
49 Jesus parou e disse: “Chamem-no.” Eles chamaram o cego, dizendo-lhe: “Anime-se! Levante-se. Ele está chamando você!”
50 Ele, jogando de lado a sua capa, deu um salto e foi até Jesus.
51 Jesus lhe perguntou: “O que você quer que eu lhe faça?” O cego lhe disse: “Raboni, quero voltar a enxergar.”
52 Jesus lhe disse: “Vá. A sua fé o curou.” Imediatamente ele recuperou a visão e seguiu Jesus pelo caminho.

Marek

Chapitre 10
1 A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil.
2 Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: Sluší-li muži ženu propustiti? pokoušejíce ho.
3 On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš?
4 Kteřížto řekli: Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti.
5 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání.
6 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
7 Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své.
8 I budou dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo.
9 Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj.
10 A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci.
11 I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží a hřeší proti ní.
12 A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží.
13 Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli.
14 To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim, nebo takovýchť jest království Boží.
15 Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde.
16 A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával.
17 Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho, řka: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel?
18 I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
19 Přikázání umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáš, cti otce svého i matku.
20 A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti.
21 Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl mu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž svůj.
22 On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží.
23 A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Aj jak nesnadně ti, jenž statky mají, vejdou do království Božího.
24 Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti.
25 Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26 Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti?
27 A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest.
28 I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou.
29 Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, nebo sestry, neb otce, nebo matku, nebo manželku, nebo syny, nebo rolí pro mne a pro evangelium,
30 Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný.
31 Mnozíť zajisté byvše první, budou poslední, a poslední první.
32 Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav Ježíš opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi,
33 Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům.
34 Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí a zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane.
35 Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám.
36 On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil?
37 I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé.
38 Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím?
39 A oni řekli jemu: Můžeme. A Ježíš řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete,
40 Ale seděti na pravici mé, nebo na levici mé, neníť má věc dáti vám, ale dánoť bude, kterýmž připraveno jest.
41 A uslyšavše to jiných deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana.
42 Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi.
43 Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník.
44 A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech.
45 Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby on sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé.
46 Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podle cesty, žebře.
47 A když uslyšel, že by to byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou.
48 I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou.
49 Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě.
50 On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi.
51 I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím.
52 Tedy Ježíš řekl mu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A on hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem.

Choisir un livre